Osobně jsem se účastnil synodálních zasedání a vychutnával atmosféru společenství, která je charakterizovala, a s živým zájmem jsem naslouchal předloženým reflexím. Vždyť již 2. Vatikánský koncil věnoval hodně místa tématu biskupa a jeho církevní službě. Avšak toto učení bylo třeba dále prohloubit a vhodně přizpůsobit vývoji doby a poměrů.
V tomto výhledu synodální shromáždění, první v třetím tisíciletí, zaměřilo svou pozornost na budoucnost a tázalo se, ,, jaké pastorální výzvy klade nová doba církvi“. Biskupové zdůraznili vůli „spustit sítě“, a důvěřovat slovu Krista, který jim znovu říká: „Duc in altum - Zajeď na hlubinu!“ (sr Lk 5,4-5).
Je velmi příznačné, že se shromáždění konalo v měsíci říjnu, který je misijním měsícem. Protože byl náramně vyzdvižen pastorální ráz biskupské služby, nechybělo zdůraznění, že hlavní povinností biskupa je poděncovat misionářského ducha i činnost v celém církevním společenství a zvláště u laiků. Poslání církve totiž vyžaduje, aktivní a odpovědnou účast, podle různých darů a životních stavů.
Hojná žeň na polích světa potřebuje rostoucí množství dělníků, misionářských povolání. Pán nás vybízí, abychom naléhavě prosili o tento dar vytrvalou modlitbou k Pánu žně (sr Mt 9,37-38) Lidská rodina naléhavě potřebuje misionáře a misionářky, kteří jsou spojeni s Bohem a solidární vůči bratřím, a kteří pak nesou všude evangelijní poselství, jež je hlásáním spásy pro všechny lidi, bez rozdílu jazyka národa nebo kultury.
Už se chýlí ke konci měsíc říjen, během něhož se mariánská úcta vyjadřovala se zvláštní intenzitou v modlitbě svatého růžence, aby vyprošovala od Pána mír. V této chvíli svěřujeme zvláštní mateřské ochraně Nejsvětější Panny obyvatelstvo Afganistanu: kéž jsou ušetřeny nevinné životy a kéž mezinárodní společenství přispěje včas a účinně na pomoc tolika uprchlíkům vystaveným strádání všeho druhu, zatímco se rychle blíží velmi drsné období s mrazy a sněhem.
Nemůžeme však ani zapomínat na ty, kteří i nadále trpí násílím a umírají ve Svaté zemi, zvláště na Svatých místech, tak drahých křesťanské víře. Kéž Maria, Královna míru pomáhá všem, aby odložili zbraně a konečně s rozhodností nastoupili na cestu ke spravedlivému a trvalému míru.
S láskou zdravím odpovědné vedoucí, docenty a žáky římských katolických škol, kteří se tu sešli spolu s karidnálem vikářem Camillem Ruinim u příkležitosti jejich Diecézního dne. Jeho tématem bylo letos: „ Pro každého žáka výchovné společenství“. To připomíná potřebu, aby osoba žáka se stala středem školy, aby se tak podporoval jeho lidský, kulturní a duchovní růst. Katolická škola uskutečňuje tento cíl svým originálním a specifickým výchovným přínosem, jehož opěrným bodem je Ježíš Kristus a jeho evangelium.
V konstruktivním dialogu s celou školskou skutečností, s občanskou společností a církevní komunitou, katolická škola reprezentuje cenný zdroj ke službě všech žáků a všech rodin, které chtějí užít jejího výchovného systému. Vybízím tedy křesťanskou komunitu i občanské společenství, aby podporovala katolickou školu v jejích různých potřebách, aby mohla poskytovat všem a nejlepším způsobem svou kulturní a sociální službu.
Řeholním komunitám a jiným organizacím, které spravují katolické intituty a všem, kteří v nich pracují, vyjadřuji své srdečné ocenění a povzbuzení. Vy, moji drazí, pokračujte ve veřejné službě Institutů, jež vychovaly generace mladých, kteří dali podstatný přínos v různých sektorech společnosti. Pokračujte s velkodušností a nasazením ve své práci, aby rostl počet i kvalita římských katolických škol.
Zdravím poutníky italské řeči a zvláště účastníky třetího mezinárodního setkání Odpovědných představitelů „Misijního dětství“ z Východní Evropy a ze Středozemí, mezi nimiž jsou i reprezentanti ze Svaté země. Děkuji vám, drazí, za nasazení, s jakým vychovávate v dětech smysl pro misiie a posilujete jejich misonářského ducha a vedete je k solidaritě s jejich vrstevníky v celém světě.
Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu