1. Dnes slavíme slavnost Všech svatých. V Božím světle vzpomínáme na všechny, kdo během svého pozemského života svědčili o Kristu a snažili se uskutečňovat v životě jeho učení. Radujeme se s těmito našimi bratry a sestrami, kteří nás předešli na věčnost, kteří žili stejným životem jako my a nyní se radují ve slávě ze zasloužené odměny.
Jsou to ti, kteří – podle výrazu Apokalypsy – „přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi“ (Zj 7,14). Dokázali jít proti proudu a přijali „horské kázání“ (srov. Mt 5,3-10) jako normu inspirující jejich život: chudobu ducha a jednoduchost života; mírnost a ne-násilí; lítost nad hříchy vlastními a usmíření hříchů druhých; hlad a žízeň po spravedlnosti; milosrdenství a soucit; čistotu srdce; úsilí o mír; nasazení pro spravedlnost.
Každý křesťan je povolán ke svatosti, to znamená k životu podle Blahoslavenství. Jako příklady pro všechny označuje církev ty bratry a sestry, kteří vynikali ctnostmi a stali se nástroji Boží milosti. Dnes je slavíme všechny společně, protože s jejich pomocí můžeme růst v lásce Boží a být „solí země a světlem světa“ (srov. Mt 5,13-14).
2. Společenství svatých sahá za práh smrti. Je to společenství, které má svůj střed v Bohu, v Bohu živých (srov. Mt 22,32). „Blahoslavení jsou od této chvíle ti, kdo umírají ve spojení s Pánem“ (Zj 14,13), čteme v knize Zjevení. Právě slavnost Všech svatých osvětluje význam připomínky Všech věrných zesnulých, kterou budeme slavit zítra. Je to den modliteb a hlubokých úvah o tajemství života a smrti. „Vždyť Bůh neučinil smrt“ – potvrzuje Písmo svaté – „ale všechno stvořil pro život“ (Moudr 1,13-14). „Ďáblovou závistí přišla smrt na svět; zakusí ji ti, kdo jsou v jeho moci“ (Moudr 2,24).
Evangelium ukazuje, že Ježíš Kristus měl absolutní moc nad fyzickou smrtí, kterou On označoval jakoby za spánek (srov. Mt 9,24-25; Lk 7,14-15; Jan 11,11). Jiná je smrt, o které Ježíš říká, že je třeba se jí bát: totiž smrt duše, která kvůli hříchu ztrácí život Boží milosti a vylučuje se neodvolatelně ze života a štěstí.
3. Avšak Bůh chce, aby všichni lidé byli spaseni (srov. 1 Tim 2,4). Kvůli tomu poslal na zem svého Syna (srov. Jan 3,16), aby každý člověk měl život „v hojnosti“ (srov. Jan 10,10). Nebeský Otec se nedokáže smířit se ztrátou žádného ze svých synů, naopak chce, aby všichni byli s ním svatí a neposkvrnění v lásce (srov. Ef 1,4).
Svatí a neposkvrnění jako Panna Maria, která je vyjímečným vzorem nového lidství. Její štěstí je plné, neboť je v Boží slávě. V její osobě září cíl, k němuž se všichni upínáme. Jí proto svěřme naše zesnulé bratry a sestry v očekávání, že se společně znovu setkáme v Otcově domě.
Přeložil P. Jiří Sýkora z Vatikánského rozhlasu