Na dnešek připadá v Itálii „Den díkuvzdání“ za plody země a lidské práce. Křesťanské společenství vyjadřuje při každé eucharistiké oběti ve chvíli obětování darů díkůvzdání Pánu, Bohu veškerenstva (vesmíru), z jehož dobroty dostáváme chléb a víno, jež jsou určeny k tomu, aby se staly Tělem a Krví Krista. Dnešní výroční den takřka rozšiřuje tuto obětní dimenzi, jakoby nás vybízel, abychom nezapomínali, že prvním zdrojem naší obživy a blahobytu je Boží prozřetelnost.

Tento rok italští biskupové vzali téma „Dne díkůvzdání“ ze slov Otčenáše: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“. Tímže Kristu naučil učedníky této modlitbě vybízel je, aby důvěřovali v dobrotu Boha Otce, kterého těší, když dává každému tvoru a zvláště lidem vše potřebné k životu. Zároveň, tímže nám dává říkat „dnes a každodenní“, nám připomíná, že takový dar nikdy není samozřejmý, nýbrž že o něj musíme stále prosit a vždycky jej přijímat s vděčností.

Zatímco vzdáváme díky Bohu za to, co se na polích urodilo, nesmíme zapomínat na bratry a sestry, kteří v různých částech světa nemají ani nezbytná dobra jako pokrm, vodu, příbytek, zdravotní péči. Zvláště pak v této chvíli velkého mezinárodního znepokojení myslím na drahé obyvatelstvo Afganistanu, které potřebuje, aby se k němu dostala všemožná nezbytná pomoc. Jde o světový mimořádný stav, který nám však nesmí dát zapomínat, že v jiných částech světa bohužel nadále trvají poměry velké nouze a naléhavých potřeb.

Tváří v tvář těmto situacím nestačí omezovat se na mimořádné iniciativy. Nasazení pro spravedlnost vyžaduje autentickou změnu životního stylu, především v blahobytných společnostech, jakož i mnohem spravedlivější správu zdrojů jak v bohatých zemích tak v chudých. Nynější závažné nerovnosti totiž živí konflikty a nenapravitelným způsoebm ohrožují zemi, vzduch i vody, které Bůh svěřil lidstvu, aby je spravovalo.

Kéž nejsvětější P. Maria pomůže lidské rodině pochopit, že zemské zdroje jsou darem Pána, který má být užíván k dobru všech.

Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu