Jistě mi všichni dáte zapravdu, že hledání vhodného uplatnění hudby při bohoslužbách v období liturgické obnovy je v současnosti stále aktuální téma. Podle mých hudebních přátel z řad nekatolických křesťanů není toto téma uzavřeno ani u nich. Ostatně vše, co se formy bohoslužby týká by nemělo být „definitivně jasné“ nikde a nikdy.

Hledání rovnováhy mezi starým a novým je nesprávně položenou otázkou. Hledat bychom měli proporce mezi nadčasově platným a jeho aktuálním vyjádřením. Neopominutelnou složkou této diskuse (kromě muzikologického výzkumu, autentické interpretace staré a klasické tvorby a hledání vhodného uplatnění soudových populárních žánrů) je jistě i současná „vážná“ duchovní tvorba.

Její přímé bezprostřední uplatnění při bohoslužbách není snadné. Používá neoposlouchané prostředky, na které mnozí reagují rozpačitě, bývá interpretačně (a tím i finančně) náročná a ne každé duchovní hudební dílo se k bohoslužbám hodí. Proto je dobré poslechnout si tuto hudbu nejprve při koncertním provedení a v klidu pak zvažovat její liturgické možnosti.

Společnost pro duchovní hudbu, která byla ustavena roku 1990 jako ekumenická, na církvi zcela nezávislá korporace pořádá takové koncerty v rámci festivalu Dny soudobé hudby nebo jako samostatný koncert každoročně již od roku 1993. Zpočátku byla tato snaha míněna jako pomoc autorům, kteří v době nesvobody psali tato díla „do šuplíku“, nyní však, po vyčerpání zásob, jde většinou o díla ještě vlhká.

Autor je pověřen vedením Společnosti pro duchovní hudbu