Již pět týdnů trvající americké útoky na teroristické cíle v Afghánistánu nebudou podle amerického prezidenta George Bushe přerušeny ani během muslimského postního měsíce ramadánu, který začne nejspíš 17. listopadu. A to navzdory možným protestům v muslimských zemích. Z hlediska muslimské věrouky ovšem zákaz boje během tohoto devátého měsíce lunárního islámského kalendáře k výslovným nařízením nepatří a v minulosti se během něj vedly četné války.

Přesto dělá blížící se ramadán, během něhož projevují muslimové po celém světě zvýšené projevy zbožnosti a odříkání, Američanům vrásky. "Pokračování operace během posvátného měsíce rozjitří cítění muslimů," upozornilo nedávno pákistánské ministerstvo zahraničí a i pákistánský prezident Parvíz Mušaraf si přeje zastavení bombardování o ramadánu.

Američané ale v tomto měsíci již proti muslimské zemi bojovali. V prosinci 1998 během čtyřdenní americko-britské operace Pouštní liška proti Iráku útočily spojenecké letouny na irácké cíle i po zahájení ramadánu.

Ramadán se s válkou výslovně nevylučuje. "Pravidla jsou jasná: podle koránu je zakázáno vést válku (s výjimkou legitimní obrany) během čtyř měsíců v roce - a ramadán mezi nimi není," říká zástupce rektora prestižní egyptské univerzity Al-Azhar Džaafar Abdas Salám.

Boje se ramadánu vskutku nevyhýbaly, a to ani za časů muslimského proroka Muhammada. Ten například během tohoto posvátného měsíce vedl v březnu 624 bitvu u Badru a své vojenské tažení za dobytí posvátného města Mekky zahájil také během ramadánu. I v posledních letech lze vypočítat mnoho válek či krvavých střetů, které se během tohoto měsíce odehrály.

Nejznámější je případ jomkipurské (ramadánové) izraelsko- arabské války na podzim 1973. Tehdy armády Egypta a Sýrie překvapily židovský stát útokem právě během ramadánu a navíc v době, kdy Izraelci slavili svátek Jom Kipur: na Západě je tedy tato válka známá jako jomkipurská, v muslimském světě ale nese název ramadánová.

Ani během občanské války v Libanonu (1975-1990) neměl ramadán žádný vliv na zmírnění intenzity bojů: během "bitvy o tábory" v roce 1985 spolu bojovali Palestinci s šíitským hnutím Amal a také generál Michel Aún vedl svou "osvobozeneckou bitvu" v roce 1989 proti přítomnosti syrských sil v zemi i během ramadánu.

V době ramadánu vedly boje i jiné muslimské státy, a to i mezi sebou - například v 80. letech Írán a Irák, jejichž vedení se vzájemně obviňovala z bezbožnosti a sobě přisuzovala roli vůdčí síly očisty islámu. A v Alžírsku, kde zuří od roku 1992 občanská válka, útočili a útočí radiální muslimové nejvíce právě během ramadánu - v roce 1998 bylo během tohoto měsíce zabito na 1200 civilistů, loni "jen" 340 lidí.

Posvátný měsíc se obvykle nijak neprojevoval ani na občanské válce v Afghánistánu, byť k obvyklým gestům patřila výměna zajatců. V roce 1999 ale udělal vstřícné gesto Taliban, když oznámil zastavení bojů s opozicí právě během ramadánu.

Ramadán je pro muslimy nejdůležitějším měsícem v roce, neboť právě v době ramadánu se proroku Muhammadovi zjevil korán, svatá kniha islámského náboženství. Je to čas zkoušky, sebezapření i zápasu s vlastní slabostí, ale i radosti, která vyplňuje jeho noci a vrcholí v posledních dnech o třídenních svátcích (íd al- fitr či svátek ukončení půstu), jimiž muslimové často bouřlivě oslavují ukončení ramadánu. Je to též čas víry, kdy musí věřící před každým postním dnem či globálně na začátku ramadánu vyslovit zbožné předsevzetí (níja).

Ke klíčovým povinnostem muslimů během ramadánu patří zdržet se od úsvitu do tmy požívání potravy a nápojů, kouření a sexuálního styku, a ve zvýšené míře se věnovat projevům vlastní zbožnosti a dobrým skutkům. Půst se netýká těhotných a kojících žen, nemocných osob a lidí na cestách - tedy v zásadě oslabených jedinců. Půstu je přizpůsobována pracovní doba, lidé se více než jindy věnují modlitbám a půst si - tak, jak žádá korán - vynahrazují po nocích.