Liturgie sobotních chval , prvního týdne předkládá jedinou strofu ze 118. žalmu, velkolepé modlitby mající 22 strof, kolik má písmen hebrejská abeceda. Každá strofa je charakterizována určítým písmenem abecedy, jímž začínají jednotlivé verše. Pořadí strof odpovídá pořadí písmen abecedy. Dnešní strofa, kterou jsme si vyslechli, je devatenáctá a odpovídá písmenu „qof“.
Tento trochu vnější předpoklad nám dovoluje lépe chápat smysl tohoto zpěvu k poctě Božího zákona. Je podobný východní hudbě, jejíž modulace se zdají bez konce a znovu a znovu vystupují k nebi; to upoutává mysl i jednotlivé smysly, ducha i tělo modlícího se člověka.
V dlouhé sekvenci, která se odvíjí od „alef“ po „tau“, to je od prvního do posledního písmene abecedy,( my bychom řekli od A do Zet) – modlící se člověk se rozplývá v chválách Božího zákona, který přijímá jako lampu pro své kroky na často potemnělých cestách života (sr. v 105). Říká se, že velký francouzský filozof a vědec Blaise Pascal denně recitoval (modlil se) tento „nejdelší žalm“, zatímco německý teolog Dietrich Bonhoeffer, popravený nacisty v roce 1945, si z něho vytvořil živou a aktuální modlitbu; píše: “Bezpochyby 118. žalm je tíživý pro svou délku a monotónnost, ale musíme právě v něm postupovat slovo za slovem, větu za větou, velmi pomalu a trpělivě. Tehdy odhalíme, že zdánlivá opakování jsou ve skutečnosti nové aspekty jedné a téže skutečnosti: lásky k Božímu Slovu. A jako tato láska nemůže nikdy skončit, tak také nemají konce slova, která ji vyznávají. Mohou nás doprovázet po celý náš život, a stávají se ve své prostotě modlitbou dítěte, muže, starce“ ( Pregare i Salmi con Cristo, Brescia 1978, p. 48)
Opakování, kromě toho, že pomáhá paměti při sborovém zpěvu, je tedy cestou, jak podněcovat vnitřní přilnutí a důvěryplnou odevzdannost do náručí vzývaného a milovaného Boha. Z opakování 118. žalmu chceme poukázat na jedno velmi příznačné. Každý ze 176 veršů, jež tvoří tuto chválu v Torah, to je v Zákoně a Božím Slově, má aspoň jedno z osmi slov, která definuji samu Tóru (Torah): zákon, slovo, svědectví, soud, výrok, rozhodnutí, přikázání, řád. Tak se oslavuje Boží zjevení, jež je odhalením Božího tajemství, ale také morálním vůdcem pro život věřícího.
Bůh a člověk jsou tak spojeni dialogem slov a skutků, učení a naslouchání, pravdy a života.
Vezměme si nyní naši strofu (sr. vv. 145-152, která je velmi vhodná pro atmosféru ranních chval. Vždyť scéna, na které se odehrává toto osmiverší, je noční, ale otevřená pro nový den. Po dlouhé noci čekání a bdění na modlitbách v chrámu, když se na obzoru objeví jitřenka a začíná liturgie, věřící je si jist, že Pán vyslyší toho, kdo strávil noc na modlitbách a pln naděje meditoval Boží slovo. Posílen tímto vědomím se nebude už bát nebezpečí, které na něho mohou přijít ve dni, který začíná. Ví, že nebude na hlavu poražen nepřáteli, kteří ho zrádně obléhají (sr. v.150), protože „Hospodin je blízko“.
Strofa vyjadřuje intenzivní modlitbu: „ Celým srdcem volám: Odpověz mi...Dřív než začne svítat , na pomoc tě volám...(vv. 145.147) V knize žalozpěvů (Pláč) se čte tato výzva:“ Povstaň a běduj za noci na počátku hlídek,vylévej své srdce jako vodu před tváří Pána. Zvedej k němu své dlaně“ (Pl 2,19). Sv. Ambrož opakoval: „ Nevíš, člověče, že máš každý den obětovat Bohu provotiny svého srdce a svého hlasu? Pospěš si po ránu přinést do chrámu prvotiny své zbožnosti“ (Exp. in ps. CXVIII: Pl 15, 1476 A). Naše strofa je také zároveň oslavou jistoty: nejsme sami, protože nás Bůh slyší a zasahuje. Říká to modlící se člověk: „ Ty jsi, Hospodine, blízko“ (v. 151). Zdůrazňují to i další žalmy: „Buď mi blízko, zastaň se mne, vykup mě kvůli mým nepřátelům“ (Ž 68,19); „Hospodin je blízko těm, kdo jsou zkroušeni v srdci, zachraňuje ty, jejichž duch je zdeptán.“ (Ž 33,19)
Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu