26.listopadu 2001 uveřejnil časopis The Journal of Regenerative Medicine článek výzkumníků americké společnosti Advanced Cell Technology, který ve velmi dramatické podobě představuje závažnost události, během níž bylo tzv. "ve zkumavce"  vyprodukováno nikoliv jedno, ale hned několik lidských embryí.

Ty se postupně vyvinuly do stádia dvou, čtyř, šesti buněk. Experiment je podchycen barevnou fotodokumentací. Mikroskop v ní tak naprosto zřetelně zachytil první fázi vývoje těchto lidských životů, které vznikly nikoliv přirozeným spojením vajíčka a spermie, ale vložením jádra kmenové buňky do vajíčka zbaveného genetické informace.

buněčné dělení embrya: schéma
Foto: archiv
 
Autoři tohoto pokusu zdělili, že v úmyslu "vypěstování" člověka nemají. Co jiného, než lidskou bytost, si však máme představit pod pojmem pre-embryo (v originále early embryo), o kterém vědci v publikovaném článku mluví? Čím je podle autorů experimentu embryo v počátečním stádiu?

V této chvíli se v celé své aktuálnosti a palčivosti opět vynořuje velký bioetický otazník. Kdy začíná lidský život? Který okamžik máme považovat za počátek lidského života? Pod vlivem tohoto vědeckého pokusu se může snadno zapomenout na to, že se v něm nejde o pouhé bunky, jak by mnozí rádi věřili, ale o skutečně lidská embrya.

Událost nás tedy násilím nutí k tomu, abychom znovu s důrazem prohlásili, že žádné ze stádií embrionálního vývoje, na kterém se dohodneme, v žádném případě nemůžeme označit za počátek lidského života. Lidský život totiž skutečně začíná již v prvním momentě existence samotného embrya. Ten samozřejmě vyniká mnohem zřetelněji v "lidském" způsobu oplodnění, tedy v momentě spojení spermie s vajíčkem. Nicméně se musíme naučit rozeznat počátek života i v oplodnění "nelidském", tedy v tom, které probíhá na základě vložení jádra kmenové buňky do buňky vaječné. Život, jak to bohužel dokázaly vědecké postupy, který může vzniknout i tímto způsobem, si však i za takovýchto okolností zachovává veškerou důstojnost stejně tak, jako jakýkoliv jiný existující lidký život.

Přes všechna rádoby "humanistická" prohlášení, která  v klonování lidských embryí vidí především možnost léčení nejrůznějších nemocí, je nezbyné klidné, ale jasné odsouzení tohoto projektu. Je nutné poukázat na jeho morální závažnost. Ve jménu zdraví a dobrodiní lidstva, se touto činností realizuje skutečná a opravdová diskriminace lidkých bytostí, kterým je tak svévolně  předurčena doba jejich existence, délka jejich života. (z toho by pak vyplývalo, že embyro má menší hodnotu než zárodek, zárodek by poté byl méně než dítě a dítě méně než dospělý jedinec.) Tyto pokusu zcela převrací morální imperativ, který  nás přeci vede k maximálnímu respektu a ochraně právě těch nejslabších, bezbraných, kterým i přesto musí být zachována vnitřní důstojnost.

Výzkum kmenových buněk je v dnešní době však také důkazem existence  jiných, morálně přijatelných a z vědeckého hlediska hodnotných  cest. Jde především o využití kmenových buněk dospělých jedinců.  Ty má každý z nás. Jejich dalšími zdroji může být pupeční šňura či zárodky z přirozených potratů.  Touto cestou se musí vydat každý poctivý  a solidní vědec, který usiluje o to, aby vůči člověku, a tedy vůči sobě samému, zachoval vždy maximální respekt.

Přeložila Tereza Olivová z Vatikánského rozhlasu.