Divadelní dramaturgové se v tomto čase činí. Je zvykem, že na každé regionální divadelní scéně se uvede do roka alespoň jedna pohádka nebo dětská inscenace a většinou se pro to hodí čas vánoc. Jenže i příprava vánočně laděné inscenace vyžaduje jisté úsilí, minimálně by mělo jít o znalost obsahu svátků Narození Krista, Božího Syna. Ani to však nebývá úplnou samozřejmostí.
Vzpomeneme si ještě na doby minulé, kdy v každé pohádce musel vystupovat alespoň jeden čert. Občas toto pravidlo ještě přetrvává do současnosti, a člověk už v tom téměř spatřuje zase jistou metaforu našeho neustálého zápasu s viditelným i skrytým Zlem. Dříve byli ovšem čerti v pohádkách obvykle směšné a neškodné figurky, takoví ti hloupí umounění lenoši, co se povalují v pekle, dokud jim tam nějaká Káča neudělá smetákem pořádek.
Klasickým příkladem takového často uváděného titulu na divadle jsou Drdovy Hrátky s čertem, které se kolem Vánoc objevovaly (a asi i objevují) i v televizní podobě. Kdo by neznal Martina Kabáta a další postavičky, tak typické pro naše české lidové zápecnické prostředí. Vánoce jsou v něm oslavou kdejakého ateistického kýče, který na nás doráží z každé výlohy či amplionu, a může být třeba stokrát převlečený za anděla, ale ty rohy jsou mu pořád vidět.
V dnešní době se prostě čerti více a lépe maskují, a možná nám bude trvat o něco déle, než je pod těmi nánosy drahých zbytečností poznáme, jak na nás šibalsky mrkají. Jsou to pořád oni, staří známí, zvykli si už na nás a my na ně, kdo by tu byl místo nich?
Zbývají ještě dřevěné postavičky pastýřů, tří králů a dalších z betlémů. Ve zlínském městském divadle letos připravili vánoční inscenaci pro děti s názvem Andělův betlém. Zdálo by se, že jde o pokrok: Anděl jako hlavní postava. Betlém je zde dřevěný, otáčivý, s figurkami pravých valašských pastýřů (které představují herci) i svaté Rodiny (tu představují loutky).
Zápletka je v tom, že betlém se pokazí a Anděl, který je tu coby jakýsi správce či provozovatel, musí zařídit opravu, jinak se betlém spálí. Anděl pobíhá, lamentuje, dokonce se prohání na kolečkových bruslích, občas i zakleje a vysílá prosby k svému Pánu, asi zřizovateli, který je někde nad diváky. Naštěstí se objeví dvě děti a ty figurky opraví. Anděl je odmění bruslemi pod stromečkem jaksi v zastoupení toho, kdo obvykle naděluje. Pak se zazpívá několik koled a jde se domů.
Připomíná vám to něco?Místo Belému betlém jako stavebnice či hrací skříňka, místo svaté Rodiny loutky, místo andělů prostořeký okřídlený rarášek… Myslím, že kdyby autorka a dramaturgyně Hana Galetková nazvala svou hru Hrátky s (padlým) andělem, bylo by to výstižnější. Vánoce jsou pro nás přece jen asi stále svátkem kýče.