Rok se sešel s rokem. Ten uplynulý měl být důstojným vykročením lidstva do 21. století, století převratných technických, biologických a jiných objevů, století vítězství člověka nad bolestí, nemocemi a samotnou smrtí.

Ilustrační foto
Foto: archiv
Vše nasvědčuje tomu, že člověčenstvo rezolutně vykročilo k absolutní samovládě nad sebou i světem. Jak pošetilé jsou takové představy, o tom mimo jiné svědčí převratné události právě končícího roku 2001. Události v medicíně jako klonování, v zákonodárství legalizace euthanazie v Nizozemí, nyní nově právo nenarodit se s trvalým postižením, jenž vytáhla francouzská justice, otřásají dle mého soudu samotným základem světa snad více než kouřící trosky mrakodrapů - dvojčat na Manhattanu v New Yorku.

Již nemusíme potupně čekat dne a hodiny, kdy smrt zaklepe na dveře. Nizozemští zákonodárci nám ukázali cestu. Můžeme si určit jak, kdy a kde to bude. Jestliže se nám bude zdát, že život nemá z našeho pohledu smysl a jeho útrapy, ať v nemoci či sociální nejistotě, nabyly nesnesitelných rozměrů, umožní nám nejvyšší lidská norma - zákon, smrt z rukou lékaře či z rukou vlastních. Již žádné zbytečné utrpení ve jménu Boha.

Máte nemocnou ledvinu, srdce, plíce? Nevadí. Budeme mít každý svého Klona. Ten nám poskytne vše potřebné. Nejprve několik buněk ve stadiu embrya, to přece není ještě lidská bytost. Ale ono bude nutné tuto hranici posunout dále, nakonec nebude lidská bytost ani novorozenec, ani desetiletý jedinec…. V nemocnicích budou v podzemních prostorách zvláštní oddělení, oddělení Klonů. Tito naši dvojníci budou udržováni v umělém spánku, co kdyby. Nikdy neuvidí slunce, nebudou mít jména, pouze čísla. Avšak až se jednou po lékařské chybě jeden probudí, uvidí svět nahoře, začne se ptát, zatouží být svobodný….

Jakoby toho letos nebylo dost. Francouzská justice se rozhodla pomocí soudních pří hájit nezadatelné právo jedince nenarodit se s nevratným postižením, jenž by jej mučivě omezovalo po celý život a kdy selhala prenatální diagnostika, lékaři. Standardní ultrazvuk, laboratorní testy, v mnoha případech svědčily pro to, že dítě bude zdravé. Ale nebylo, tu to byl Downův syndrom, tu neuzavřená neurální trubice, různé dystrofie, tedy nevyléčitelná postižení.

Nyní tyto postižené děti žalují lékaře za to, že je svým omylem přinutili žít s takovým postižením a zpackali jim život. Do této roviny by se věc dala snad ještě chápat. Šok rodičů, jenž jsou přesvědčeni, že budou mít po všech vyšetřeních zdravé dítě, si asi vůbec nedokážeme představit. Avšak každá metoda v medicíně má své procento chyb, to víme velmi dobře jak lékaři, tak snad i pacienti. Zde jsem ještě orientován. Ano, žaloba za lékařské pochybení, ale francouzská justice všemu nasadila korunu formulací práva vůbec se nenarodit s postižením či tělesnou mutilací, které jedince vyřazují trvale z normální společnosti. Vždyť z našeho pohledu takový život nemá žádnou cenu, nestojí za nic, přináší útrapy samotnému jedinci, jeho okolí, celé společnosti.

Tato individua Sparťané kdysi vrhali ze skal, nacisté tomu říkali vědecky eugenika a monstra končila v plynových komorách. Vytáhli jsme dalšího kostlivce ze skříně, jistě ne prvního ani posledního. Lidské embryo není lidskou bytostí, zabijme jej ve jménu vědy. Nyní však soudci hájí práva ještě nenarozených dětí. A co potraty, pánové? Mám právo nenarodit se postižený, zabte mne, ale pokud mne náhodou necháte žít, budu vás žalovat, a chtít tučné odškodné. Především pro šikovné právníky. Pokud mám právo nenarodit se jako Down, mám jistě také právo nebýt zabit jako embryo pro mé kmenové buňky. Nyní jsou to lékaři, zítra nalezneme palcové titulky v novinách - Bůh na lavici obžalovaných.

Autor je lékař