Malý chlapec se zeptal mámy: "Proč pláčeš???"

"Protože jsem žena," odpověděla mu.

"Nerozumím," řekl.

Jeho máma ho jen objala a řekla: "A nikdy ani neporozumíš."

Potom se chlapec zeptal svého otce: "Proč se mi zda, že máma pláče bez důvodů??"

"Všechy ženy pláči bez důvodů," bylo všechno, co mohl otec odpovědět.

Malý chlapec vyrostl a stal se mužem, ale stále nerozuměl, proč ženy pláči. Nakonec zavolal Boha, a když se dovolal, zeptal se: "Bože, proč se ženy rozpláčí tak lehce??"

Bůh odpověděl: "Když jsem stvořil ženu, musela být výjimečná. Stvořil jsem její hruď dost silnou na to, aby unesla váhu světa, ale natolik jemnou, aby poskytovala pohodlí. Dal jsem ji vnitřní sílu, aby vydržela porod dítěte a odmítnutí, kterých tolik jednou okusí od svých děti.

Dal jsem jí tvrdost, která jí pomůže stále pokračovat, když se všichni ostatní vzdávají a starat se o svoji rodinu navzdory chorobám a únavě bez stěžování si. Dal jsem jí cit milovat svoje děti za všech okolností, dokonce i tehdy, když ji její dítě velmi hluboko ranilo.

Dal jsem jí sílu přijmout svého manžela navzdory jeho chybám a zformoval jsem ji z jeho žebra, aby chránila jeho srdce. Dál jsem jí moudrost, aby věděla, že dobrý manžel nikdy neraní svoji ženu, ale někdy zkouší její sílu a její rozhodnost stát vedle něho bez výhrad.

A nakonec jsem jí dal slzu, kterou vyroní, která je výlučně její, aby ji použila, kdykoliv je zapotřebí.

Vidíš. Krása ženy není v šatech, které nosí, v postavě, kterou má, ani ve způsobu, jakým si češe vlasy. Krása ženy musí být vidět v jejich očích, protože ty jsou branou k jejímu srdci, místu, kde sídlí láska."