Je to již počtvrté, co JP II. pozval představitele křesťanských církví, církevních komunit a nejrůznějších světových náboženství do Assisi. Je to již počtvrté, co tímto způsobem usiluje o dosažení míru ve světě. 27. října roku 1986 se účastníci setkání celý den postili a modlili za dosažení světového míru. 10. ledna roku 1993 a 21. ledna roku 1994 pak měli na mysli především prosby za urovnání válečného konfliktu v Bosně.

Smutné události, které v září 2001 zasáhly celý svět, poznamenaly počátek třetího tisíciletí válkou, odvetnými opatřeními, násilím a nenávistí. Kromě jednomyslného a nezpochybnitelného odsouzení terorismu, jenž ohrožuje soužití a práva jednotlivých osob a celých národů po celém světě, vyvolaly tragické události loňského roku – především u příslušníků různých náboženství – také odezvy blahodárné a prospěšné. Z pocitů, které tragédie v New Yorku vyvolala, se v srdcích věřících zrodila touha vydat společné svědectví o tom, že náboženství vždy usilovala o svět založený na míru, spravedlnosti a vzájemném dialogu mezi věřícími.

„Mám v úmyslu vyzvat představitele světových náboženství k modlitbě za překonání rozporů a k podpoře skutečného míru, a to 24. ledna v Assisi“, řekl Jan Pavel II. před více než dvěma měsíci, 18. listopadu loňského roku, v pravidelné nedělní promluvě před polední modlitbou Anděl Páně na náměstí Sv. Petra. – Od toto data vedl Sv. Otec celou universální církev právě ke čtvrtečnímu setkání v Assisi, k právě ukončenému Dni modliteb za mír ve světě.

Podívejme se nyní stručně na průběh celého dne, 24. ledna: Ve čtvrtek ráno, krátce po půl deváté, se – za velkého zájmu novinářů – konečně rozjel z vatikánského nádraží směrem k Assisi zvláštní vlak, do jehož sedmi vagonů společně se Svatým Otcem Janem Pavlem II. nastoupilo okolo 300 představitelů různých náboženství a pozvaných osobností. Vlak italských železnic dorazil do Assisi krátce po půl jedenácté.

Svatého Otce na půdě městečka svatého Františka přivítal italský premiér Silvio Berlusconi, biskup z Assisi Sergio Goretti, primátor města Perugie a starosta Assisi. Poté biskup města Říma nasedl do svého proskleného auta, které ho zavezlo na Dolní náměstí basiliky sv. Františka. Celou cestu, během které Svatého Otce zdravilo velké množství lidí, stejně jako i události celého dne v Assisi, přenášela v přímém přenosu italská televize.

Koho zajímají čísla, tady jsou: 2.500 účastníků, zastupovalo 12 hlavních světových náboženství; křesťanská náboženství reprezentovalo, vedle řady zástupců katolického vyznání, též 32 představitelů dalších křesťanských církví. Dále byla přítomná početná delegace italské vlády a politické reprezentace, vedená prezidentem Carlem Ciampim. Akreditovaných novinářů bylo 1.200.

Na Dolním náměstí basiliky sv. Františka byla před vlastním setkáním vybudována velká kovovová konstrukce, která celé prostranství zcela zastřešila. V rohu náměstí, před vstupem do basiliky, bylo umístěno velké podium ve tvaru písmena V. V hledišti bylo připraveno 2.500 sedadel vyhrazených pro účastníky setkání. První řady byly reservovány pro zástupce jednotlivých delegací, kardinály a pro pozvané hosty.

Právě na tomto krytém náměstí se v 11 hodin dopoledne shromáždili všichni účastníci setkání, zástupci jednotlivých křesťanských církví, církevních společenství a různých náboženství, aby se zúčastnili první části programu. Tím bylo slavnostní přivítání a svědectví míru. Poté, co všichni účastníci za hudebního doprovodu zaujali svá místa, obrátil se k nim Svatý Otec s úvodním pozdravem. Všem přítomným poděkoval za to, že přijali jeho pozvání k tomuto setkání a k modlitbě za mír.

Připomněl také setkání v roce 1986 a zdůraznil, že cíl obou setkání je ve skutečnosti naprosto shodný. Je jím modlitba za mír, který je Božím darem, a který si musíme bez přestání s důvěrou a horlivostí vyprošovat.

Svatý Otec pak pozdravil představitele jednotlivých delegací, zástupce světových náboženství, pozvané hosty a významné náboženské představitele. Jen pro představu uveďme, že mezi nimi byl např. ekumenický patriarcha, Jeho svatost Bartoloměj I. s doprovodem, patriarcha Antiochie celého východu Ignác IV., dále zástupci Jeruzalémského, Moskevského a Alexandrijského patriarchátu, představitelé východních církví z Bulharska, Polska, Kypru, zástupce Arcibiskupa z Canterbury, generální sekretář Ekumenické rady Církví, přední představitelé židovského náboženství, dále pak zástupci islámu ze Saudské Arábie, Bosny, Albánie, Bulharska, Jeruzaléma  a Turecka, představitelé buddhismu, hinduismu i tradičních afrických náboženství. Náboženští představitelé přijeli také z Indie, Singapuru a Japonska. V závěru svého pozdravu se Svatý Otec obrátil i na přítomné kardinály a biskupy. Zvláště pak pozdravil kardinála Edwarda Egana, arcibiskupa z New Yorku.

Po pozdravu Svatého Otce následovala dvouhodinová řada mírových svědectví, která v anglickém, řeckém, italském a hebrejském jazyce pronesli někteří ze zástupců přítomných delegací. Jejich projevy byly přerušovány častým potleskem přítomných věřících, který zazníval především v okamžicích, kdy byla zdůrazňována role náboženství v úsilí o dosažení míru. V závěru první části dopoledního programu se ke svým hostům obrátil Jan Pavel II. s proslovem .

Vzhledem k větrnému počasí, které v Assisi od časného rána panovalo, pak Sv. Otec v závěru svého proslovu zaimprovizoval:

„Mluvili lidé, promluvil také vítr. V Písmu čteme: Duch Svatý vane kam chce. Kéž tento Duch promluví také v srdcích všech přítomných, tak jako vítr, jenž je jeho symbolem, doprovázel lidské slova, kterým jsme naslouchali“.

Další část programu byla věnována modlitbě a to jako jediné zbrani, která vede k dosažení míru. Delegace jednotlivých náboženství se s více než hodinovým zpožděním odebraly na předem určená místa, aby se v rámci svého náboženského vyznání a tradice modlili za dar míru pro celý svět. Křesťané se v čele se Sv. Otcem shromáždili k ekumenické slavnosti v dolní basilice sv. Františka. Po ukončení modliteb následovalo bratrské agapé v refektáři františkánského kláštera a krátký odpočinek.

Třetí, a snad i nejočekávanější část čtvrtečního setkání, zavedla všechny účastníky opět na Dolní náměstí basiliky sv. Františka. S téměř hodinovým zpožděním zde za přítomnosti Jana Pavla II., všech náboženských delegací, duchovních představitelů a významných osobností, včetně presidenta Itálie, Carla Azeglia Campiho, začal odpolední program.

Po krátkém úvodu kardinála Francis Arinze, předsedy papežské rady pro mezináboženský dialog, proneslo dvanáct představitelů různých náboženství svůj slavnostní slib úsilí o mír. Mezi těmito dvanácti představiteli, kteří si v několika jazycích prenesené sliby sami složili, byl například zástupce židovství, představitel konfucianismu, zástupce muslimů, budhistů a dalších. Závěrečným slibem se účastníci zavázali nedopustit, aby se náboženství stalo záminkou k nenávisti a konfliktům, usilovat o mír a spravedlnost, která je základní podmínkou trvalého míru, vychovávat věřící k porozumění a dialogu

Jako poslední promluvil Svatý Otec JP II. Řekl italsky:
 
Mai piú vilolenza!
Mai piú guerra!
Mai piú terrorismo!
In nome di Dio ogni religione porti sulla terra Giustizia e Pace,
Perdono e Vita,
Amore!

(Nikdy více násilí!
Nikdy více válka!
Nikdy více terorismus!
Ve jménu Boha, ať každé náboženství přináší na zemi Spravedlnost a Mír,
Odpuštění a Život,
Lásku!)

Jednoduchá a přesto hluboce dojemná slavnost, která uzavřela Assisi 2002, měla po pronesení slibů jednotlivými představiteli, spolu se Sv. Otcem, svůj symbolický význam – výrazný i sugestivní zároveň – v šedesáti lampičkách, které byly postupně pokládány na velký svícen, který zůstane v Assisi jako viditelné znamení míru.

Nakonec již oko nerozeznávalo jednotlivé plamínky, ale téměř jediný plamen: plamen společného úsilí svědčit, že každé náboženství se vyznačuje hledáním míru a je v jeho službě. Posledním bodem odpoledního programu bylo pozdravení pokoje, které si mezi sebou vyměnili všichni účastníci tohoto nezapomenutelného setkání v Assisi, které je přímým svědectvím možného míru pro celý svět.

Tím skončilo Assisi 2002.

Solidarita, nadšení i dojetí se pod střechou pro 2.500 účastníků střídaly s potleskem jednotlivým představitelům křesťanských náboženství i jiných vyznání, kteří prohlašovali svoji připravenost a ochotu ke službě svornosti mezi národy. Ekumenický Patriarcha Konstantinopole, Bartoloměj I., připomněl „zlatou zásadu“: „Co chceš, aby druzí dělali tobě, to dělej ty jim“. Podobná slova zazněla v němčině, ruštině, japonštině, pandžábštině, srbštině, arabštině, korejštině, řečtině, hebrejštině, - všichni jednomyslně zdůrazňovali: je třeba odmítnout jakékoliv násilí a terorismus a usilovat mírovou cestou o svornost na celém světě, hlásat kulturu dialogu, bránit svobodu vyznání, práva rodiny, odpouštět chyby minulosti – a tak by se dalo pokračovat velmi dlouho. Nešlo o synkretismus – každá náboženská skupina se totiž modlila odděleně od ostatních – ale o jednomyslnou vůli být svědky naděje: že každá víra může změnit k lepšímu srdce člověka a v důsledku toho i dějiny.

Okolo čtvrt na devět večer se Sv. Otec JPII. vrátil vlakem do Vatikánu ze své pouti do kraje sv. Františka, unavený, ale šťastný. Ještě ve vlaku, těsně před Římem, Sv. Otec nezapomněl poděkovat organizátorům tak náročné a rozsáhlé události, jakou bylo setkání v Assisi:

„Při svém návratu do Říma chci za tento velmi významný den poděkovat vedení Italských železnic, železničářům, i účastníkům této zvláštní pouti vlakem, ... a přirozeně také všem, kteří byli přítomni v Assisi, kteří toto setkání připravovali a organizovali. Děkuji všem, kéž vám Pán žehná!“


V pátek v poledne se v Apoštolském Paláci, v duchu bratrského společenství,  sešli představitelé různých náboženství, účastníci včerejšího Dne modliteb za mír ve světě v Assisi, na společném obědě, který na jejich počest pořádal Sv. Otec JP II. Při obědě všem poděkoval za „odvahu dosvědčit před světem, že násilí a náboženství nemohou nikdy kráčet společně“. A v závěru všechny vyzval, aby byli účinnými nástroji Božího pokoje.

Autor je ředitelem české redakce Vatikánského rozhlasu