Seznamka
Většina z nich byla v tradičních tunikách - džallábíjích. Posedali si na koberečky a pak se z reproduktorů ozvalo kázání pronášené saúdským učencem v arabštině. Telefonické spojení se občas přerušilo a organizátoři ulámovo číslo vytáčeli trpělivě znovu.
Muslimů obracejících se k nejpřísnější formě islámu ovlivněné nejradikálnějšími imámy ze Saúdské Arábie ve Francii přibývá, a to především mezi nezaměstnanou mládeží, píše Le Monde.
Mezi těmi v mešitě byli také Mehdi a Khaled. Oběma je 29 let a narodili se ve Francii. Politika je nezajímá, jde jim jen o "opravdový" islám. Takový, jaký vyznávali salafisté, tedy současníci proroka Mohameda, a po nich ještě dvě generace muslimů.
"Náš jediný cíl je napodobit Proroka," říkají mladí muži. Jako on si nechávají růst vousy, jako on nosí džallábíju, která jim sahá do půlky lýtek, a jako on nikdy nevycházejí bez siváku, tedy větvičky, která se používá k čištění zubů. Žijí podle sunny, tedy tradice vytvořené podle činů a slov připisovaných Prorokovi.
Nechtějí, aby se jim říkalo vahhábíjci, i když prosazují původní islámu, jak to hlásal Muhammad Ibn Abdal Vahháb, k jehož učení se hlásí dodnes Saúdská Arábie.
Mluvčím těchto lidí je nyní saúdský šajch Rabí Madchalí, který se proslavil kritikou nejradikálnějšího myslitele Muslimského bratrstva Sajjída Kutba.
Mehdi ani Khaled Muslimské bratrstvo nemají rádi. "Jsou to politici, lžou, mají dvojí tvář," říkají o jeho stoupencích. Sami se za extremisty nepovažují. Zdůrazňují, že velký muftí Saúdské Arábie loňské atentáty na USA odsoudil. Nemohou ale popřít, že některé skupiny radikálů se k salafíji hlásí, například Salafistická skupina pro kázání a boj či Takfír.
"Oni na rozdíl od nás kritizují vlády a vyzývají k povstání a neposlušnosti. Ostatní muslimové jsou pro ně bezbožníci. Jedna taková skupina je v Sartrouville. Ale ti nejradikálnější odcházejí do Británie a v Londýně se přidávají k šajchovi abú Hamzovi," tvrdí Mehdi a Khaled.
Podle nich se tyto skupiny odklonily od pravého islámu. Mehdi a Khaled jsou pro pokoru a podřízení se veřejné moci. Nejvíc ze všeho si přejí vykonat hidžru, tedy emigraci. Chtějí odejít z Francie a usadit se v nějaké muslimské zemi. Odpovědi na otázku "Proč?" se vyhýbají. Prý z osobních důvodů.
Na cestu salafíje se jako první dal Mehdi. Začátkem 90. let začalo toto učení ve Francii prosazovat několik vlivných duchovních - šajch Abdeladi v Nanterre, šajch Abdelkhader v Lyonu. Od roku 1995 je tento směr dobře znám a dnes je zastoupen ve všech pařížských obvodech, ale také v Roubaix, Lyonu a dalších městech.
Salafistický směr má mnoho podob. Představitel té nejumírněnější je Abúbakr Džazajrí z Mediny, který bývá často ve Francii a který napsal knihu "Cesta muslima", což je pro francouzské muslimy něco jako katechismus. Nejradikálnější podobu představuje Takfír. Toto hnutí, jehož jméno v překladu znamená klatba, má původ v Egyptě. Mezi oběma extrémy existuje několik proudů, které svádějí pravidelně hádky o svá dogmata.
Salafíja se stala rakovinou muslimů, říká imám z Val-Fourré Abdelali Mamoun. Stoupenci jsou podle něj především nezaměstnaní z předměstí, kteří nemají co na práci.
"Salafíja nevyžaduje na rozdíl od ostatních muslimských proudů žádné úsilí, kromě přísného dodržování rituálů. Lidé, co ji vyznávají, nic nedělají a ještě se povyšují nad ostatní věřící," horlí Mamoun.
V Mantes chodí salafisté do místní turecké mešity v obchodním centru. Mezi věřícími je stále častěji vidět ženy v nikábu, tady černém plášti.
Salafisté nespravují vlastní mešity. Většinou se začnou scházet ve vybrané mešitě, jejich počet roste, až je jsou nakonec majitelé nuceni vykázat.
"Po atentátech z 11. září se média zaměřila na Muslimské bratrstvo, ale to byl omyl. Opravdové nebezpečí je salafíja," říká vydavatel časopisu Medína Hakim Ghissassi.
Salafisty nemá rád ani Mustapha Boukhateb. Jejich metoda je prý vždy táž. Čekají u východu z mešit na lidi, kteří vycházejí po modlitbě ven. Oslovují především mladé a vysvětlují jim, že jejich způsob vyznávání víry je zbloudilost. Citují Prorokova slova o 73 sektách: "Moje společenství se rozdělí do 73 sekt, všechny až na jednu skončí v pekle. Ta, která přežije, je ta, která půjde za mnou, cesta mých bratří." Salafisté tvrdí, že ona zachráněná skupina jsou právě oni.
Jejich společný sen je odejít studovat do Saúdské Arábie. Mamoun vzpomíná, že do mešity v Mantes jednou přijel Saúdský Arab a nabízel stipendia pro studium na medinské univerzitě. "Chtělo se tenkrát zapsat 80 mladíků. Bylo jich tolik, že je bylo třeba očíslovat. Ale výběr byl velmi přísný, nakonec byli vyvoleni jen dva," říká.
Boukhateb v Medině byl. Podle něj je to kolébka radikalismu. "Ti, kdo odtud přicházejí, jsou zcela transformováni. Přinášejí fatvy (náboženské výnosy) a kazety natočené nejradikálnějšími šajchy," vysvětluje.
Podle diplomatických zdrojů studuje nyní v Mekkce a Medíně asi 50 Francouzů, z nichž třetina na islám přestoupila.
