V minulém čísle Mezinárodního Reportu jsem vyjádřil pochybnost nad vhodností mezináboženského shromáždění v Assisi. Svou argumentaci jsem založil na opakovaných výrocích papežů a koncilů, na téměř dvoutisícileté tradici katolické církve, která možnost takových shromáždění, jež se organizují v italském Assisi, z principálních (věroučných) důvodů kategoricky odmítala.

Obdržel jsem mnoho dopisů, souhlasných i nesouhlasných, řada z nich pak poukazovala na to, že letošní „Assisi“ má být zorganizováno tak, aby se předešlo podezření ze synkretismu a náboženského relativismu. Dnes již víme, zda byl tento slib dodržen, či ne. Posuďte sami.

24. ledna ráno, krátce po půl deváté, vyjel z nádraží ve Vatikánu směrem k Assisi „vlak míru“. V jeho sedmi vagónech sedělo okolo 300 představitelů různých náboženství. Jeden vagón byl vyhrazen pro papeže, další pro kardinály a biskupy, jeden pro pravoslavné, jiný pro protestanty, zvláštní vagón vezl společně muslimy se židy, další byl určen pro buddhisty, šintoisty, konfuciány a jainisty, v posledním vagóně se vezli hinduisté, zoroastrijci a sikhové.

Do Assisi přijeli po půl jedenácté. Na Dolním náměstí u basiliky sv. Františka byla vybudována velká kovová konstrukce, která náměstí zastřešovala. Zde se konala první část programu – slavnostní přivítání a „svědectví míru“. Zde, před zrakem Svatého otce i před zraky všech účastníků, přednášeli svoje projevy představitelé různých vyznání. Poslechněme si alespoň některá. Představitel čarodějnického kultu voodoo mj. řekl: „Jako vůdce tradičního náboženství voodoo, věřím, že mír není možný, budou-li mezi lidmi existovat sváry, rozdělení a protiklady“.

Taková „duchovní hloubka“ bohužel charakterizuje assiskou událost jako celek. Tento čaroděj, pozvaný do Assisi Janem Pavlem II., dále prohlásil: „Pozvání k účasti na modlitbě za mír, je pro mne velikou ctí a stejně tak pro všechny naše vyznavače, jejichž jsem nejvyšším knězem“. Nejvyšší kněz voodoo předložil papeži a celému světu svůj recept pro dosažení míru, který zahrnuje „prosbu, aby nám odpustily duchové krajů, ohrožených násilím“ a „přinášení obětí smíru a očištění“. Díky za radu, náčelníku.

V případě voodoo je oběť přinášena podřezáváním slepic, hus, holubic a rozléváním jejich krve podle předepsaného rituálu. Krev zvířat je také užívána při obřadech uzdravování člověka a při jeho umírání.

Didi Talwakar, zastupujícího hinduismus, poučil přítomné katolíky v tom smyslu, že „zbožštění lidských bytostí nám dáva smysl hodnoty života. Nejen já jsem co do své podstaty bohem, ale i každý z vás je v této věci rovnocenný a stejně božský…“. Didi na závěr prohlásil: „Moji božští bratři a sestry, odvažuji se apelovat na celé lidstvo, v této požehnané přítomnosti Jeho Svatosti papeže…“

Ano, pro Didiho je papež svatým mužem, pouze však jedním z mnohých. Didi dává osobně přednost jinému svatému, totiž ctihodnému Pandrurang Shastri Athawaleovi, který stojí v čele Swadhyaya parivari, jež vyznává „myšlenku akceptace všech náboženských tradic“ a který radí, abychom „osvobodili náboženství od veškerého dogmatismu, izolovanosti a ode všech příkazů a zákazů“.

Není žádným překvapením, že je Talkawar vděčný Papežské radě pro mezináboženský dialog, která „dnes předkládá model mezináboženského souručenství, od kterého může vzejít koalice světových náboženství k zajištění šťastné a společně sdílené budoucnosti bohem požehnané“. Pokud papež a přítomní kardinálové a biskupové s myšlenkou na takovou mezináboženskou koalicí nesouhlasí, pak to není zřejmé z jejich slov, pronesených v tento den, ani v dokumentech, k této příležitosti vydaných.

Toto není žádný synkretismus, zní mi v uších, když sleduji, jak se představitelé „velkých světových náboženství“ rozcházejí na „různá místa k vykonání svých náboženských obřadů“. Právě v této souvislosti jsme byli ujišťováni, že se nebude opakovat známá událost z roku 1986, kdy byla na katolickém oltáři okuřována soška Buddhy, a že nedojde k míšení jednotlivých obřadů na posvátných místech.

Skutečnost však byla diametrálně odlišná. Tato „různá místa na území Assisi“ byla koncentrována do jediné budovy. Tou budovou byl místní klášter sv. Františka. Křesťané se sešli v bazilice, jiná náboženství konala svoje obřady v přičleněných kaplích a celách klášterního konventu. Klášter jako celek je samozřejmě zasvěcen jedinému kultu a to pravé bohopoctě katolické církve a vykonávání falešných obřadů v těchto prostorách je proto třeba hodnotit jako sacrilegium a hřích proti prvnímu Božímu přikázání.

Tak například muslimové se sešli v podzemní kapli bratra Eliáše, jinak též místnosti A (celkem bylo místností A až I) a to proto, že je tato kaple orientována ve směru Mekky. Stejně jako z ostatních místností, i odsud se odstranily všechny kříže, aby nedošlo k urážce „náboženských citů“ přítomných imámů a muftí.

Uspořádání konventu v tento den odpovídalo vnitřnímu uspořádání rekolečnímu centru na Piazza San Rufino, na kterém visí hrdý nápis „Oltáře pro všechna náboženství“ a na jehož vývěsce si lze prohlédnout jednotlivé bohoslužebné prostory uspořádané tak, aby vyhovovaly příslušnému kultu.

Zatímco papežem přizvaní animisté vzývali v katolickém klášteře živly, probíhala v bazilice sv. Františka „Ekumenická bohoslužba“. V oficiálním letáku k této události vytištěném se dočteme, že se zde scházejí „učedníci Kristovy“. Na oltář byla přinesena pravoslavným jáhnem, doprovázeným 4 protestanty se svícemi, „Kniha evangelií“. Následovalo trojí vzývání Nejsvětější Trojice, nejprve představitelem skotských presbytariánů, poté kvakerem a nakonec zástupcem Světové aliance baptistů. Skotští presbytariáni mj. učí, že za určitých předpokladů je potrat přípustný, totéž připouštějí liberálnější členové baptistické aliance. V bazilice sv. Františka bylo připuštěno, aby byla Svatá Trojice vzývána křesťany, jejichž „církve“ učí, že Bůh nezakazuje usmrtit počaté dítě v lůně své matky…

Zdá se, že jsou tato absurdní představení poháněna představou, že budeme-li jednat tak, jako by mezi protikladnými náboženskými systémy existovala jednota, bude této jednoty dosaženo. Výsledkem je však přelud, který posiluje v jinověrcích falešné zdání, že je jejich náboženství bohumilé, že nemají povinnost a věčnou spásu implikující důvod navrátit se do lůna jediné pravé Církve. Vždyť proč by jinak samotný papež organizoval liturgie s laiky, kteří svůj kněžský stav pouze předstírají, či s pravoslavnými knězi, kteří tvrdošíjně odmítají jeho primát v otázkách učení a vlády?

V závěru celé akce se všichni opět sešli na náměstí, kde proběhla závěrečná liturgie. Jeden po druhém, vyznavači rozmanitých bůžků a duchů, předstupovali k pulpitu, umístěnému před Svatým otcem, aby zde pronášeli svá krátká kázání o světovém míru z perspektivy svého „náboženství“. Náměstek Kristův naslouchal slovům z buddhistické Shantidevy a následujícím slovům buddhistického mnicha Geshe Tashi Tseringa: „Dokud bude vesmír trvat a dokud budou vnímající bytosti, do té doby ať trvám já, abych rozptýlil a rozehnal utrpení světa“. Podle jeho představ se po mnoha reinkarnacích a ve stavu nirvány zbavíme jedinečnosti vědomí a budeme vnořeni do blíže neurčeného božství, ve kterém „vnímající bytosti“ definitivně zaniknou.

Po kázáních zapálili představitelé různých náboženství připravené olejové svíce, které byly v procesí přeneseny na stůl, umístěný na trojnožce. Tyto shromážděné svíce měly symbolizovat odhodlanost budovat svět bez násilí a válek, v bratrské jednotě při budování, a jak papež neopomněl připomenout společnou “civilizaci lásky“. Nevšednost celého shromáždění podtrhl jeden z reportérů na tiskové konferenci, když v dojetí nad průběhem akce povstal a začal hlasitě zpívat pacifistickou píseň Johna Lennona a Yoko Ono „Give Peace a Chance“.

Ne každý se však z assiského shromáždění radoval tak, jako tento reportér. Tak například boloňský kardinál Biffi se jej odmítl zúčastnit a někteří představitelé italské vládní strany vydali prohlášení, ve kterém mj. stojí, že „modlit se spolu s jinověrci, rabíny a mulláhy, čaroději a modloslužebníky, vytváří mezi katolickými věřícími zmatení“.

Vyjde v Mezinárodním reportu 2002/2. Mezinárodní report si můžete objednat i přes internet .

Autor je ředitelem Občanského institutu.