Film Amen je jen reklamní tah

Fakta jsou dávno známá, cílem bylo zaujmout

Je to vůbec možné? Nebo mě klame zrak? Ne, je to pravda, už je to tady zase. Takové myšlenky se mi honily hlavou při čtení článku "Mlčení" Pia XII. otřáslo Berlínem , který byl zveřejněn 18. 2. v Magazínu ChristNet.eu .

Opět se nám vynořil někdo, kdo chce (od)soudit či při nejmenším očernit papeže Pia XII. Tím nemyslím autora článku, který pouze, dle mého názoru vyváženě, informuje o novém filmu a prvních reakcích na něj. Na mysli mám režiséra Costu-Gavrase, sekulární média a bohužel i v článku zmiňovaného "španělského jezuitu". A protože mi na stole leží kniha Pius XII. a druhá světová válka ve světle vatikánských archivů od Pierra Bleta SJ, rozhodl jsem se reagovat na dvě skutečnosti.

To, že některá sekulární média, historici, politici, umělci atd. budou útočit na Církev a papeže, lze bezpečně očekávat a vzhledem k jejich zaměření i víceméně pochopit. V případě Pia XII. a citlivosti a složitosti doby, ve které působil, je to úplně samozřejmé. Více už zamrzí útoky z vlastních řad, ale i ty je možné od "někoho" čekat.

Mé rozčilení a překvapení pramenilo z naivní představy, že když si i já, student ekonomie, který k historii nijak přehnaně kladný vztah nemá, dokážu koupit a přečíst knihu k tématu, které mě zajímá, dokáže to snad i režisér, který o něm chce natočit film. O historicích ani nemluvím. Ale z omylu mě mohla vyvést už předmluva od biskupa Dominika Duky OP či samotného Pierra Bleta.

Z ní si dovolím uvést pár citací. "...od let 1964 - 1965 nastalo systematické očerňování jak osoby, tak jednání Pia XII. Papež Pacelli byl ještě v předvečer své smrti 9. října 1958 předmětem jednoznačné obdivné úcty a vděčnosti. O několi let později se stal hrdinou ponuré pověsti..." nebo "Abychom přešli od smyšlenek k realitě, od pověstí k historii, na to je jediný lék: vrátit se k originálním dokumentům, které jsou přímým vyjádřením papežovy činnosti. To vedlo papeže Pavla VI., který byl jako zástupce Státního sekretariátu jedním z mnoha blízkých spolupracovníků Pia XII., aby v roce 1964 vydal svůj souhlas ke zveřejnění dokumentů Svatého stolce vztahujících se k válce."

nebo "Tento materiál byl publikován v jedenácti dílech dvanáctisvazkových Akt a dokumentů Svatého stolce ve vztahu ke druhé světové válce, které nabízejí historikům možnost poznat jaké bylo skutečné chování a činnost papeže a Svatého stolce během války." a dále "Ale zkušenost patnácti let, která uplynula od vydání posledního svazku, ukazuje, že obsah, ne-li sama existence této publikace, unikly mnohým z těch, kteří mluví a píší o Svatém stolci za druhé světové války." proto "..jsme se pokusili vložit hlavní ideu z obsahu každého svazku do jedné knihy..". 

Tak jsme dospěli k již zmiňované publikaci, z níž cituji. A já se ptám, kde je zatajování faktů, o kterém mluví Il manifesto, kde je mlčení Vatikánu k vlastní historii, a proč si "fundovaní odborníci" neopatří informace? Nechtěl bych podsouvat zlý úmysl...Kdo si přečte alespoň knihu Pius XII. a druhá světová válka ve světle vatikánských archivů od Pierra Bleta SJ, musí mít přece v celé záležitosti jasno.

Tolik k prvnímu bodu.

Doprovodem k filmu je i kontorverzní plakát. A to už je moje parketa ekonoma. Nemysleme si a nehledejme v symbolu červeného kříže na černém pozadí v propojení se svastikou nějakou hloubku, myšleku zpodobňující historii, vystižení reality či něco podobného. Je to pouhý marketingový (reklamní) tah. Reklama má zaujmout, jinak neplní svou funkci.

A protože se na nás valí ze všech stran, člověk ji už v podstatě ignoruje. Co s tím? Šokovat a pobouřit, nějaké rozhořčené vyjádření biskupů by se také hodilo. Reagovat na takové nehorázné pomluvy a urážky samozřejmě musíme, takže filmu se "náležitá" publicita dostane. K jasnému odsouzení symbolu i filmu z kazatelen už asi bohužel nedojde, takže proti záměrům tvůrců reklamy i filmu jsme bezmocní.

Leda snad, kdyby se všichni soudní lidé spojili a film bojkotovali. To by byl ale propadák...