„Jedna matka, jeden otec a mnoho dětí, v tom je síla Romů.“ (romské přísloví)

Povědomí národnostní soudržnosti Romové nemají a nikdy neměli - byli vždy izolovaní do konkurujících skupin. Meziskupinové vztahy stojí za zvláštní pozornost. Obecně lepší vztah mají Romové ke gádžům než k Romům jiné skupiny. Hlavní rozlišující znaky skupiny: řeč, způsob života, barva pleti, způsob obživy. Základní zásady meziskupinového kontaktu: Nezasahovat do záležitostí jiné skupiny; pomoci i členovi jiné skupiny hlavně v konfliktu s Neromy a se zákonem. Vůči jiným romským skupinám jsou velmi kritičtí. Nejčastější důvod k odsouzení: „Jsou černí a celí špinaví.“ Pravidla meziskupinové pohostinnosti: Rom příbuzné skupiny může zůstat neomezeně dlouho a zadarmo; gádžo několik dní; cizí Rom jednu noc. Finanční pomoc se poskytuje jen uvnitř skupiny, často je jednostranná a nenávratná. Členství ve skupině nelze získat. Silnější religiozita je důvodem k vyššímu sebehodnocení skupiny. Za poslední éry stáli v čele skupin dosazovaní funkcionáři tzv. vajdové bez přirozené autority. V současnost slovenští Romové neuznávají žádnou autoritu, ať skupinovou, státní či politickou. Džada jako kolektivní příležitostný soudní orgán zanikla.

Na Romy působí obrovský sociální a psychický tlak. Ten je do určité míry jednotící, ale jak překročí jistou úroveň, stává se každý každému vlkem, padají tradiční hodnoty. Proto se snaží zalíbit skupině, která jim může poskytnout výhody, napodobují, co jim imponuje. Naprostá nejednota vládne ve smýšlení politickém (soupeření stran a straneček, vzájemné osočování v masmédiích). Mnozí pociťují nejednotu svého národa jako největší chybu Romů. Romové u nás nikdy neměli krále (na rozdíl např. od Polska) a ani ho mít nechtějí.

Věková struktura je vysoce progresivní (předznačuje další početní nárůst):

  • dětí do 15 let 47%
  • starobních důchodců 7%.
V důsledku nemocí, úmrtí na banální choroby atp. je průměrný věk:
  • žen 59,5 roků (u gádžů 75,4)
  • mužů 55,3 roků (u gádžů 67,8).
Sestupme na úroveň rodiny:

Tradiční romská rodina (rod) je odlišného demografického typu: Obvykle má jednoho mužského předka a jedno příjmení. Je tří a vícegenerační, značně sociálně závislá na příbuzenstvu. Vysoký je i počet závislých dětí. Neexistuje jiný národ s tak silnými rodovými vazbami. Obvyklý je nízký věk při svatbě, prvním porodu i při úmrtí. Děti jsou největším bohatstvím rodiny: „Žena je ako strom, ktorý musí rodiť každý rok.“ Děti a často ani dospělí nerozlišují stupeň příbuznosti s jinými (např. bratra od bratrance). Svět dětí splývá se světem dospělých, takže generační spory prakticky neexistují.

  1. Hierarchie: vlastně nejdůležitějším principem je fyzická síla. Obecně platí: muž > žena; starší > mladší. Z dospělých osob má nejnižší postavení snacha bydlící u rodičů manžela. Její vážnost roste s věkem a s počtem dětí. Přesto není výjimkou, že muž jde bez zavazadel před ženou, zatímco ona nese dítě a tašky. Také věnce při pohřbech nosívají ženy. Je běžné a nepovažuje se za neslušnost ptát se ženy na její věk. Zcela zvláštní postavení a důstojnost má matka ženatých synů. Muž bydlící u rodičů manželky je tzv. pristášis, jeho postavení je velmi potupné.
  2. Láska k dětem: bývala pro ně příslovečná. Je v ní ale velká složka čistě pudová, zatímco sebekázeň a obětavost jsou nižší. Milují své děti takovou láskou, že jsou obvykle k nim i k sobě zcela nekritičtí. Přistupuje psychická nezralost matek (diskotéka má přednost před nemocným dítětem). Romských dětí je v dětských domovech asi 60%, z nichž téměř polovina jsou děti svobodných matek. U dětí je častá mentální i fyzická retardace: v raném věku chybí kvalitativní i kvantitativní složka potravy, hygiena je slabá, často žijí ve špatně vytápěných místnostech. V šesti letech často bývají hmotnostně hluboko pod normou umožňující přijetí do školy (dívky 17 kg, chlapci 19 kg). Romské děti v dětských domovech trpí deprivací a postižením v oblasti řeči. Víc než jiné potřebují alespoň napodobeninu rodiny. S adopcemi je ovšem poměrně mnoho varujících zkušeností.

    Děti v rodinách nemají žádné povinnosti (kromě péče o vlastní sourozence), mohou si všechno dovolit, nejsou vychovávány v našem smyslu slova. Jedí, když mají hlad, vstávají, až se samy probudí, jdou spát, až se jim chce, třeba o půlnoci. Učí se tím, že vnímají, co dělají druzí. Nikdo jim neporoučí, učí se samočinně. Lpí na matce. „Když umře dětem otec, umře jim chleba. Když umře matka, umře všechno.“

  3. Manželství:
    • 6% rodiček je mezi 14-16 roky (3x víc než u neromských matek)
    • asi 19% žen rodí poprvé v 16-ti letech
    • duševní a tělesná nedospělost romských rodičů znesnadňuje výchovné působení na romské komunity
    • těhotná žena je svatá, přináší štěstí. Po porodu je nečistá. Těhotná se nemá dívat na ošklivé věci (nová aplikace: nemá se dívat na televizi)
    • věrnost závisí na intenzitě vztahu k manželovi, uvědomělá věrnost chybí (silnější vyhrává)
    • v době puberty je mnozí považují za nezvládnutelné, nebo alespoň značnou část z nich
    • častá jsou manželství příbuzných
    U olašských místy až 30% manželství příbuzných, což je nejvyšší naměřená hodnota v Evropě -> glukom (zelený zákal), pokles zdatnosti organismu, nemoci (i mentální). U slovenských Romů je místy až 15% manželství příbuzných.

    Předchozí díl: Systém hodnot Romů