Seznamka
ÚVOD
Vzhledem k tomu, že se v žádném českém médiu (televizním, rozhlasovém, tištěném a vlastně ani internetovém) ohledně Medjugorje nevedla žádná diskuze, bude možná pro mnohé následující seriál překvapením. Shrnuje totiž všechna proti, o nichž se u nás nemluví – zatímco v zahraničí tato diskuze probíhá již minimálně od roku 1986.
Foto: Corbis
Předesílám, že seriál nevznikl proto, aby mnohé,
kteří do Medjugorje cestovali v dobré víře a v dobrém
úmyslu, nějak napadal, ostouzel či se nějak snažil odvést od
víry. Ale měli bychom znát všechny skutečnosti, abychom neupadli
do hříchu či jen do pouhé touhy po senzaci.
Začneme oficiálními postoji nejvyšších zástupců
katolické církve, a poté probereme jednotlivé
lži, nejasnosti, aféry, defraudace, únos biskupa, podivné
reklamní kampaně, k nimž patří i celovečerní film, zajímavým
oddílem možná bude i srovnání údajných
zjevení v Medjugorje a oficiálně církví potvrzených
jiných mariánských zjevení. Ke zjevením
v Medjugorje se dokonce vyjádřila i Lucie, vizionářka z Fatimy.
CÍRKEVNÍ SCHVÁLENÍ
Snad nejpodstatnější pro věřící katolíky by měl být názor nejvyšších představitelů církve samotné. Ano, vím, že v mnoha knihách, jež různé komunity s Medjugorje provázané, vydávají, se píše, jak papež někde nějakému stoupenci řekl, že „nebýt papežem, byl bych v Medjugorje“. A že dvanácti italským biskupům řekl: „Ať lidé jezdí do Medjugorje, pokud se obrátí, modlí, zpovídají, postí se a činí pokání.“
Tuto poněkud otřepanou větu již však několikrát vatikánští představitelé popřeli. Arcibiskup Pio Laghi, jeden z údajných dvanácti italských arcibiskupů, napsal 1. března 1988 Josephu E. O´Connorovi: „Ačkoliv kolují zvěsti, že Svatý Otec a další významní činitelé Svatého stolce podpořili Medjugorje, nezakládají se tyto vůbec na pravdě a nejsou autentické... Ve skutečnosti bylo oficiální stanovisko již zveřejněno v L´Osservature Romano, vatikánském deníku, v němž Svatý stolec podpořil místní ( rozuměj jugoslávské) biskupy.“
Naskýtá se tedy otázka, jaké je stanovisko místních, tehdy jugoslávských biskupů? Kupodivu záporné. Biskup Pavao Zanič, který stál ve svém biskupském úřadu v době počátku údajných medjugorských zjevení, celou věc pozorně sledoval a pořídil si záznamy a kopie deníků vizionářů či nahrávek rozhovorů. V nich se objevuje podstatné množství rozporů, o nichž budeme mluvit v dalších pokračováních.
Následující prohlášení a výzvu biskupa Zaniče z 25. března 1986 podepsalo 34 z tehdejších 35 jugoslávských biskupů (nepodepsal biskup Franič, tehdy v důchodu, propagátor charismatického hnutí): „Žádal jsem, aby veškerý humbuk kolem Medjugorje postupně utichl, ale vše pokračuje jako dříve, což je ostudné. Proto trvám na následujícím: 1. Vizionáři se nebudou objevovat na veřejnosti. 2. Zjevování v budově kostela skončí a vizionáři s nimi mohou být ve svých domovech, jako tomu bylo v létě 1981. 3. Ihned bude z před oltáře odstraněna nová socha Panny vymodelovaná podle zjevení a vrátí se sem stará socha Panny Marie. 4. O zjeveních se přestane mluvit a nová poselství se nebudou rozšiřovat. 5. Úcta k novému zjevení a podle poselství skončí. 6. Prodej suvenýrů a publikací, propagujících zjevení rovněž skončí. Lidé samozřejmě nadále mohou chodit ke zpovědím a na mše. 7. Ve farnosti nesmějí sloužit mše ani kázat kněží zvenčí, tedy např. Jozo Zovka, Tomislav Vlašič či Ljudevit Rupčič. 8. Vizionáři odevzdají své záznamy a deníky biskupovi.“
Odpovědí františkánských kněží z Medjugorje byl dopis z 6. dubna 1986, v němž se odmítli podřídit biskupovi a jeho nařízením. Tím skončily po čtyřech letech určité tahanice mezi tzv. františkány (takzvanými, neboť jim byl na základě několika prokázaných skandálů odejmut církevní souhlas a nejvyšší představitelé františkánů je exkomunikovali z řádu).
Konflikt mezi biskupem a dvěma kněžími trval již chvíli, ale 19. prosince 1981, půl roku po prvních zjeveních, se do toho vložila „Panna“, když prohlásila, že vinným v tomto střetu je biskup. Podle „Panny“ otec Ivaca Vego má zůstat na svém místě a nepodřídit se příkazu odejít z farnosti kvůli svému hrubému přestupku (o něm blíže v příštích pokračováních). Dne 3. ledna 1982 „Panna“ opět prohlásila: „Ivaca Vego není vinen. Ať působí jako doposud. Biskup nemá co dávat věci do pořádku, protože sám je vinen. Již nebude biskupem.“
Dne 11. ledna 1982 si Vicka zapsala do svého diáře: „Panna je proti biskupovi.“ Týden nato, 20. ledna 1982, se vizionáři opět ptají na kněze, kteří se odmítli podřídit příkazu z Říma. Odpověď zněla takto: „Nejsou vinni. Zde jednal biskup unáhleně. Ať zůstanou.“ V podstatě tím „Panna“ řekla, že se nemají co podřizovat vedení církve.
Dne 3. srpna 1982 požádal biskup Zanič vizionáře, aby popsali znamení, jímž „Panna“ potvrdí svou nadpřirozenou identitu, a vložili je do zapečetěné obálky. Takže, až by se znamení uskutečnilo, lehce by se dalo potvrdit, či vyvrátit. Vizionáři odmítli. Místo toho Ivan tuto informaci zapsal, vložil do obálky, a tu ukryl ve svém pokoji.
Biskup Zanič, protože již měl kopie, požádal 27. května 1982 Vicki o její deník (v němž už by měly být zápisy za 30 dní). Vicka mu jej sice předala, ale záznamy, kdy „Panna“ mluvila proti biskupovi – z 19. 12., 3. 1., 20. 1., 16. 4. a 26. 4. chyběly. Nato – 19. 6. 1982 „Panna“ konstatovala: „Vyřiďte otci biskupovi, že žádám jeho okamžité přijetí událostí v Medjugorje, než bude pozdě. Ať se o událostech informuje s velkým porozuměním, láskou a zodpovědností. ... Posílám mu poslední varování. Pokud nepřijme, bude napraven. Můj soud, stejně jako soud mého syna Ježíše, ho zasáhne.“ Vskutku rozkošná slova Královny míru...
V listopadu 1984 v La Croix jugoslávští biskupové zakázali rovněž poutě do Medjugorje. Tento zákaz platí dodnes celosvětově. Aby se vyhnuli nařízení, doporučují exkomunikovaní kněží v Medjugorje (kteří si dnes v bývalém klášteře zařídili školu bojových umění), aby lidé při cestě do Medjugorje mluvili o duchovní cestě místo pouti.
Vraťme se na závěr první části do Říma. V L´Osservatore Romano vyšlo 24. 7. 1984 komuniké biskupa Zaniče, kterým zakazuje veškerou publikační činnost o Medjugorje, a Řím k tomu dodává, že kdokoliv by již vydaných osm knih šířil a kdo by se podílel na vydávání dalších, dopouští se smrtelného hříchu proti poslušnosti. Týden po této zprávě „Panna“ v Medjugorje prohlásila: „Ať kněží čtou knihu abbe Laurentina (o Medjugorje) a rozšiřují ji.“
Po dalších článcích v oficiálních vatikánských novinách, kdy se situace stává poměrně neudržitelnou, prohlašuje v roce 1988 otec Slavič: „Zjevení v Medjugorje nepotřebují oficiální potvrzení. Panna nežádá, aby byla poznána. Říká: ´Jsem Královna míru´, a ne ´Jsem Marie, která chce být poznána církví.´“
A na úplný závěr citace z katolické příručky pro rozpoznání nevhodných knih: „Je dvanáct okruhů knih, jež jsou podle generálního práva (cc. 831, 832) zakázány. Ve zkratce: ... 2. knihy, jež obhajují herezi, schizma nebo směřují k nezdravému náboženství. 5. rovněž knihy o zjeveních nebo nadpřirozených jevech, vydaných bez církevního schválení. 6. knihy, jež útočí na katolické dogma nebo hierarchii nebo obhajují chyby Svatým Otcem zavrhnuté. 11. knihy propagující falešné požitky. 12. tištěné obrázky Našeho Pána, Blahoslavené Panny, andělů, svatých nebo jiných Božích služebníků, jež nesouhlasí s učením Církve.“
Informace jsou čerpány z více zdrojů, např. z Fatimy od Unity Publishing, která má církevní schválení.
Pokračování za týden
