Drazí bratři a sestry! +1. Dnešní nedělí vstupujeme do srdce postního období, které je jedinečnou dobou obrácení a duchovní obnovy na cestě k Velikonocům.

Třetí, čtvrtá a pátá neděle doby postní vytvářejí vskutku jakési cestovní pokyny, které pocházejí z prvních křesťanských staletí, kdy byly křty obvykle udělovány během Velikonoční vigilie. Katechumeni, po katechezi rozložené zhruba do tří let, v posledních týdnech postního období procházeli závěrečné etapy své cesty, při nichž symbolicky přijímali Crédo – tedy vyznání víry, modlitbu Otčenáš a Evangelium. To je také důvod, proč je ještě dnes liturgie těchto nedělí charakterizována třemi texty z Evangelia sv. Jana, předkládanými podle starobylého schématu: nejprve Ježíš slibuje Samaritánce vodu života, pak vrací zrak slepému od narození, a nakonec křísí z hrobu přítele Lazara. Velmi zřejmá je tu křestní perspektiva textů: prostřednictvím vody, symbolu Ducha svatého, věřící dostává světlo a znovu se rodí ve víře k novému a věčnému životu.

+2. V mnoha prostředích se starobylou křesťanskou tradicí se však bohužel stále více ztrácí ryzí náboženský smysl. Proto je dnes pro křesťany velmi naléhavé, aby obnovili vědomí své vlastní identity. Je nezbytné, rečeno jinými slovy, aby znovu objevili svůj křest, aby zhodnotili nevyčerpatelnou duchovní sílu posvěcující milosti, kterou křtem přijali, a aby ji pak přečerpali do každého prostředí svého osobního a společenského života.

„Pramen vody tryskající do života věčného“ (Jan 4, 14), o němž hovoří dnešní úryvek z evangelia, ja přítomen v každém pokřtěném, ale musí být neustále očišťován od nečistot hříchu, aby nebyl udušen a nevyschl.

+3. Proto je nezbytná naše spolupráce. Přijměme tedy pozvání dnešní liturgie napájet se z pramenů věčného života. Maria, Matko církve, pomož těm, kdo se připravují na přijetí křtu, i těm, kdo již byli pokřtěni, aby v těchto týdnech dovršili cestu radikální vnitřní obnovy.

/Po Anděl Páně/

Živou starost a žal vyvolávají v mé duši zprávy, které přicházejí z Madagaskaru. Zatímco důvěřuji v tradiční rozvážnost a nenásilnou povahu národa Malgašů, povzbuzuji zodpovědné osoby, aby znovu s důvěrou a odvahou nastoupili na cesty dialogu, jeho přostřednictvím nalezli rychlé řešení těžké krize, a aby přitom měli před očima pouze společné dobro. Obzvlášť vyzývám křesťanská společenství této ostrovní země, aby se všichni vroucně modlili k Pánu a vyprosili od Něho dar míru ve spravedlnosti a vzájemné úctě.

Přeložil Petr Havlíček SJ z Vatikánského rozhlasu