+ 1. „Laetare Jerusalem...Vesel se Jeruzaléme...! Těmito slovy proroka Izaiáše nás církev dnes vybízí k radosti, uprostřed kajícího putování postní dobou. Radost a světlo jsou hlavním námětem dnešní liturgie. Evangelium vypráví příběh o „člověku, který byl od narození slepý“ (Jan 9,1) Když ho Ježíš spatřil, udělal bláto pomocí slin, namazal bláto na jeho oči a řekl : „ Jdi k rybníku Siloe a umyj se!“ (Siloe znamená „Poslaný“). Šel tam tedy, umyl se a když se vrátil, viděl“ (Jan 9, 6-7)

Slepec od narození představuje člověka poznamenaného hříchem, který touží poznat pravdu o sobě samém a o svém osudu, ale brání mu v tom vrozená vada. Jen Ježíš ho může uzdravit: On je „světlo světa“ (Jan 9, 5). Každá lidská bytost duchovně slepá od narození, má možnost znovu „přijít ke světlu“, to je zrodit se pro nadpřirozený život.

+ 2. Vedle uzdravení slepého evangelium velmi zdůrazňuje , že farizeové nevěří, odmítají uznat zázrak, protože ho Ježíš vykonal v sobotu a tím podle jejich názoru, přestoupil Mojžíšův zákon. A tak se vynořuje výmluvný paradox, který Kristus shrnuje těmito slovy: „Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, aby oslepli“ (Jan 9,39)

Pro toho, kdo se setká s Ježíšem, není nějaká prostřední cesta: buď uzná, že Ho potřebuje, - i jeho světlo, nebo zvolí, že se bez Něho obejde. V tom druhém případě táž domýšlivost brání jak tomu, kdo se považuje za spravedlivého před Bohem, tak tomu, který se považuje za ateistu, než aby se otevřel autentické konverzi (obrácení).

+ 3. Milovaní bratři a sestry, kéž nikdo neuzavře svou duši před Kristem! On totiž dává tomu, kdo ho přijme, světlo víry, světlo, jež je s to přeměnit srdce a tedy i mentalitu, sociální, politické, i hospodářské poměry, ovládané hříchem...: „Věřím, Pane!“ (Jan 9, 38). Kéž je každý z nás ochoten se slepým od narození pokorně vyznat, že je Jeho, Kristův.

Ať nám to vyprosí Svatá Panna, zcela proniknutá jasem milosti.

Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu