Autoři prohlášení občanského srdužení Akce Národní Obnovy (A.N.O.) dokázali na malém prostoru nashromáždit mnoho lží a polopravd. Text navazuje  nejen v osobě Ladislava Malého ale i některými svými formulacemi  na tzv. Otevřený dopis katolických laiků aktérům sporu o KTF UK z 3. ledna 2002. Z toho usuzuji, že se nejedná o nějaký ojedinělý hlas, nýbrž o součást systematické kampaně vedené určitými osobami proti probíhajícím změnám na KTF.

Hned první odstavec prohlášení obsahuje několik nepravd. Zpráva o tom, že “z fakulty museli odejít někteří učitelé” se nezakládá na pravdě. V pondělí 11. března 2002 jsem si telefonicky na sekretariátu administrátora KTF UK ověřoval, že stále platí to, co na setkání dne 18. února 2002 prohlásil M. Lobkowicz, tj. že “nikdo nebyl požádán, aby fakultu opustil. Všem je dána možnost, aby se osvědčili v nových podmínkách, k nimž ovšem také patří nové vymezení konkrétních zodpovědností toho kterého pracovníka v celku fakulty”.

Rovněž snaha přesvědčit čtenáře o tom, že hlavním problémem učitelů KTF byla “malá otevřenost vůči současnému liberálnímu světonázoru” a “překonaná teologie 19. století” se ve světle dostupných dokumentů se skutečnýmí výhradami vůči KTF (neexistence vnitřních předpisů fakulty, nedostatečné personální zajištění studijních programů, závažné porušování vysokoškolského zákona atd.) jeví jako zcela nepravdivá.

Další odstavec prohlášení nás přesvědčuje o tom, že KTF “vzdorovala dvanáct let neomodernistickým tlakům a podařilo se jí udržet pravověrně katolickou orientaci”. Taktně přitom zamlčuje, že se díky této snaze bývalého vedení fakulta dostala nejenom do rozporu s celou řadou zákonů a předpisů, s příslušnými světskými i církevními autoritami, ale dokonce na samý práh hrozby odejmutí akreditací pro všechny studijní programy, což by znamenalo její faktický zánik (ten by se zřejmě nevyhnul ani arcibiskupskému semináři, který je účelovým zařízením Univerzity Karlovy).

Zabránit této katastrofě se v současnosti snaží rektor univerzity s řadou spolupracovníků. Informace o těchto snahách si může každý přečíst na internetových stránkách KTF. Signatáři prohlášení však toto úsilí prezentují jako “rozhodující likvidační úder”, což je opět třeba vnímat jako účelovou lež. Smysl pro černý humor prokazují signatáři prohlášení ve chvíli, kdy apelují na dodržování “zákonnosti”.

Minulé vedení fakulty totiž nerespektovalo kdejaký předpis, přičemž řada takových případů vyplouvá na povrch teprve nyní (problematika kanonických misí, pochybné postupy při přijímacím řízení a při státních závěrečných zkouškách atd.). Současné vedení KTF se naopak snaží napravit existující pravní vakuum na fakultě a připravuje vnitřní předpisy, které budou v souladu se zákony světskými i církevními.

Ve vyvracení jednotlivých lží a polopravd obsažených v prohlášení A.N.O. by se dalo pokračovat. Rád bych už jen zmínil jeden z ústředních motivů celého prohlášení, kterým je protest proti údajné “plíživé normalizaci”, jejímž důkazem má být údajná snaha donutit prof. Wolfa, aby opustil republiku, což je přirovnáváno k akci StB s názvem “Asanace”.

Takovýto výklad událostí jsem poprvé slyšel na již zmiňovaném veřejním setkání s administrátorem KTF UK M. Lobkowiczem 18. února, kde jej v diskusi přednesl sám prof. Wolf. Po svém emotivním vystoupení okamžitě odešel ze sálu, aniž by vyčkal na odpověď resp. reakci Lobkowicze.

Ten přítomným sdělil, že není pravdou, že byl vyžadován odchod prof. Wolfa. Bylo mu doporučeno půlroční nebo roční vědecké studium, neboť deset let nepublikoval žádnou odbornou vědeckou práci. Pan kardinál mu při té příležitosti velkoryse nabídnul, aby si vybral jakékoliv místo na světě s dostatečně vybavenou knihovnou a odborným zázemím.

Wolf nejenže tuto nabídku odmítnul, ale dokonce odmítnul převzít dopis od kardinála s touto nabídkou, který mu byl osobně doručen jeho sekretářem (obsah dopisu znal, neboť mu jej sekretář ukázal). K tomu Lobkowicz uvedl: „Jedna věc mě při mojí práci ruší: stupeň neposlušnosti kněze vůči svému biskupovi – a není to poprvé“.

Tyto skutečnosti však zřejmě nebrání signatářům, aby prof. Wolfa veřejnosti prezentovali jako nebohou obět nějakých temných sil na fakultě. Tragikomicky v této souvislosti působí skutečnost, že prof. Wolf stál v čele KTF UK v době, kdy za dosud ne zcela objasněných okolností museli fakultu skutečně opustit vyučující, vesměs předlistopadoví disidenti, kteří se stali pro vedení fakulty nepohodlnými (k nejznámějším případům patří Ivan Štampach nebo Tomáš Halík). Opět se taktně mlčí o tom, že k diskreditaci dotyčných osob používalo vedení fakulty v čele s prof. Wolfem praktik, za které by se nemuseli stydět ani příslušníci bývalé StB (např. zpochybňování akademických hodností).

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem považuji prohlášení Akce Národní Obnovy za text manipulativní a propagandistický, který se zakládá na lžích, případně na pouhých spekulacích, nikoliv na pravdě. Vysloveně škodlivá je jeho tendence vyvolávat atmosféru ohrožení a nejistoty. Zároveň text považuji za útok na příslušné autority, světské i církevní, a na jejich snahu o záchranu existence KTF.

Co signatáře k tomuto prohlášení vedlo nevím a jistě bude zajímavé rozkrýt skutečné zájmy a cíle sdružení Akce Národní Obnovy. Dosud jsem o tomto sdružení zjistil jen to, že jeho stránky se nacházejí převážně na situ pravicově extrémistického sdružení Vlastenecká fronta . Určitou blízkost obou uskupení shledávám nejenom po stránce formální (tj. přítomnost odkazu a stran na jednom situ), ale i po stránce obsahové (např. odpor vůči “přistěhovalcům”, odpor vůči vstupu ČR do EU atd.).

Také není jistě náhodou, že si občanské sdružení dalo do štítu název velmi podobný názvu druhorepublikové organizace “Akce národní obrody”, která ve svém prohlášení ze dne 30. října 1938 mimo jiné požadovala: “V našem novém, národním státě mohou jinonárodní menšiny a nearijci míti vliv odpovídající pouze jejich početnosti k obyvatelstvu, ovšem jen budou-li naprosto věrni státu.  – Musíme příkladně očistit všechen náš kulturní život, zvláště vědu, umění, tisk, rozhlas a film.”