+ 1. Zítra začíná velikonoční třídení , jež nám dá znovu prožívat ústřední událost naší spásy. Budou to dny intenzivní modlitby a meditace, v nichž budeme uvažovat, podporováni sugestivními obřady Svatého týdne, o utrpení, smrti a vzkříšení Krista.

Ve velikonočním tajemství je smysl a naplnění lidských dějin. „Kvůli tomu – podtrhuje Katechismus katolické církve – velikonoce nejsou svátky jako každé jiné: je to „svátek svátků“ a „slavnost slavností“, jako eucharistie je „svátost svátostí“. Svatý Athanasius je nazývá „velkou nedělí“ jako je Svatý týden na Východě nazýván „Velkým týdnem“. Tajemství vzkříšení, v němž Kristus přemohl smrt, proniká svou mocnou energií náš starý čas, dokud mu všechno nebude podřízeno (n. 1169)

2. Zítra na Zelený čtvrtek budeme kontemplovat Krista ve večeřadle; o vigilii svého utrpení dal církvi sám sebe, ustanovil služebné kněžství a zanechal svým učedníkům nové přikázání, totiž příkázání lásky. Ve svátosti eucharistie chtěl tak zůstat s námi, tímže se stal naším pokrmem spásy. Po sugestivní mši „in Coena Domini“ budeme v adoraci bdít s Pánem, poslušni jeho přání, které sdělil apoštolům v Olivetské zahradě: „Zůstaňte zde a bděte se mnou ...„ (Mt 26,38).

Na Velký pátek budeme znovu procházet tragickým vývojem utrpení Spasitele až k jeho ukřižování na Golgotě. Adorace Kříže nám dovolí hlouběji pochopit nekonečné Boží milosrdenství. Tímže jednorozený Syn Otce vědomě prodělával onu nesmírnou bolest, stal se definitivní zvěstí spásy pro lidstvo. Cesta Kříže je jistě obtížná. A přesto pouze tam se nám předává tajemství smrti, která dává život.

Usebraná a tichá atmosféra Bílé soboty nám poskytne příležitost očekávat na modlitbách s Marií slavnou událost Vzkříšení a už předem vychutnávat jeho vnitřní radost. Během velikonoční vigilie, při zpěvu „Gloria“ bude odhalen jas našeho osudu: vytvářet nové lidstvo, jež vykoupil Kristus, který pro nás zemřel a vstal z mrtvých.

Až se bude na velikonoční neděli v chrámech ve všech koutech země zpívat „Dux vitae mortuus regnat vivus“ „Ten který zemřel, z mrtvých vstal, aby nám věčně kraloval“(Sekvence) budeme moci pochopit a hluboce milovat Kristův kříž: Na něm Kristus navždy přemohl hřích a smrt .

+ 3. Během velikonočního třídení budeme upírat zvlášť intenzívně pohled na Kristovu tvář. Trpící tvář ve smrtelné úzkosti, která dává lépe pochopit události a situace, jež v těchto dnech trýzní lidstvo. Tvář zářící světlem, která otevírá náš život obnovené naději.

V apoštolském listu „Novo millenio ineunte“ jsem psal: „ Dva tisíce let po oněch událostech, církev je znovu prožívá, jakoby se udály dnes. Ona, Nevěsta, kontempluje svůj poklad a svou radost ve tváři Krista. „Dulcis Jesu memoria, dans vera iordis gaudia“ – Jak je sladká vzpomínka na Ježíše, pramen ryzí radosti srdce!“ (č.28).

V Getsemanské zahradě se budeme cítit v souladu s těmi, které drtí tíže úzkosti a samoty. Při rozjímání o procesu, který musel prodělat Ježíš, vzpomenem na ty, kteří jsou pronásledováni pro svou víru a pro jejich úsilí o spravedlnost.

Doprovázejíce Krista na Golgotu celou křížovou cestou, se bude s důvěrou zvedat naše modlitba za ty, jejichž tělo nebo duch je zatížen zlem nebo hříchem.

V hodině oběti Božího Syna složíme s důvěrou u paty křříže dychtivou touhu, jež naplňuje srdce všech: touhu po míru!

Nejsvětější P. Maria, která věrně následovala svého Syna až pod kříž, nás povede, když jsme společně s ní kontemplovali bolestnou tvář Krista, k tomu, abychom se těšili z světla a radosti, jež vyvěrají ze zářivé tváře Zmrtvýchvstalého.

A to je mé přání: kéž je Třídení opravdu svaté, abychom prožívali šťastné a útěchyplné Velikonoce!

Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu