SeznamkaSlova proroka Izaiáše jsou hlavním motivem mše svěcení olejů, která dnes dopoledne na Zelený čtvrtek vidí v každé diecézi shromážděno veškeré kněžstvo kolem svého pastýře. Během tohoto slavnostního obřadu, který se koná před začátkem velikonočního Třídenní, se světí oleje, které přinášejí balzám Boží milosti křesťanskému lidu.
„Hospodin mě pomazal.“ Tato slova především připomínají mesiášské poselství Ježíše Krista, který byl posvěcen mocí Ducha svatého a stal se nejvyšším a věčným knězem Nové smlouvy, uzavřené jeho krví. Všechny předobrazy Starého zákona nacházejí naplnění v Něm, jediném a definitivním prostředníkovi mezi Bohem a lidmi.
+ 2. „Dnes se naplnilo Písmo, které jste právě slyšeli.“ (Lk 4, 21) Tak Ježíš komentuje v synagoze v Kafarnaum Izaiášovu prorockou zvěst. Tvrdí, že On je Pomazaný Páně, ten, kterého Otec poslal, aby lidi osvobodil od hříchů a přinesl radostnou zvěst chudým a ztrýzněným. On přišel vyhlásit čas milosti a milosrdenství. Apoštol Pavel v listu Kolosanům poznamenává, že Kristus, „dříve zrozený než celé tvorstvo“ je „prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých“ ( 1, 15.18). Tím že přijal Otcovu výzvu vzít na sebe lidskou přirozenost, nese s sebou dech nového života a dává spásu všem, kdo v Něho věří.
+ 3. „Všichni... na Něho upřeně hleděli.“(Lk 4,20)
Také my, podobně jako lidé přítomní v synagoze v Kafarnaum, upíráme svůj pohled na Vykupitele, který „z nás udělal královský národ a kněze Boha, svého Otce“ (Zj 1,6).
Jestliže se každý pokřtěný podílí na jeho královském a prorockém kněžství, „které přináší duchovní oběti příjemné Bohu“ (1 Pt 2,5), jsou kněží povoláni k tomu, aby s ním sdíleli jeho obětování zvláštním způsobem. Jsou povoláni, aby je žili ve službě obecného kněžství věřících. Kněžské svěcení je tudíž svátost, díky níž poslání, které svěřil Mistr svým apoštolům, je vykonáváno v církvi až do konce časů: je tedy svátostí apoštolské služby, která zahrnuje stupně biskupství, kněžství a jáhenství.
Milovaní bratři, dnes si zcela zvláště uvědomujeme tuto vyhraněnou službu, která nám byla udělena. Božský Mistr nám svěřil v eucharistii slavení vlastní oběti, a tím nás povolal, abychom Ho následovali vyhraněným způsobem. Právě proto mu během dnešních obřadů znovu potvrzujeme věrnost i lásku a s důvěrou v moc jeho milosti znovu obnovujeme sliby, které jsme vykonali v den našeho kněžského svěcení.
+ 4. Jak velký je pro nás tento den! Na Zelený čtvrtek z nás Ježíš učinil služebníky své svátostné přítomnosti mezi lidmi. Vložil do našich rukou své odpuštění a své milosrdenství a navždy nás obdaroval svým kněžstvím.
Tu es sacerdos in aeternum! (Ty jsi kněz navěky!) Toto povolání zaznívá v naší duši a dává nám uvědomovat si, jak je náš život nerozlučně spojen s Jeho životem. A to navždy!
Zatímco vzdáváme díky za tento tajemný dar, nemůžeme jinak než vyznávat své nevěrnosti. V listu, který jsem jako každý rok chtěl zaslat kněžím k této zvláštní příležitosti, jsem připomenul, že „my všichni – vědomi si lidské slabosti, ale důvěřujíce v uzdravující moc Boží milosti – jsme povoláni obejmout Mysterium Crucis (tajemství Kříže) a ještě usilovněji se snažit o dosažení svatosti“ (č. 11). Nezapomínejme, milovaní bratři, na hodnotu a důležitost svátosti smíření v našem životě. Ta je úzce spojena s eucharistií a činí z nás udělovatele Božího milosrdenství. Uchylujeme-li se k tomuto prameni odpuštění a smíření, budeme moci být autentickými služebníky Ježíše Krista a vyzařovat kolem sebe jeho pokoj a jeho lásku.
+ 5. „Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.“ (Liturgie mše sv. svěcení olejů)
Shromážděni kolem oltáře u hrobu sv. Petra vzdáváme díky za dar svého služebného kněžství a prosíme za ty, kdo byli drahocennými Božími nástroji našeho povolání (ke kněžství).
Myslím především na naše rodiče, kteří nám dali život a žádali pro nás milost křtu, zařadili nás do lidu spásy a svou vírou nás vychovali, abychom byli vnímaví a ochotní k hlasu Páně. Vedle nich vzpomínáme na ty, kteří nás svým svědectvím a moudrou radou vedli k rozlišování našeho povolání. O co pak říci o tolika prostých věřících, kteří nás doprovázeli ke kněžství a kteří jsou nám nablízku při naší pastorační službě? Kéž jim všem Pán odplatí.
Modleme se za všechny kněze, zvláště za ty, kteří pracují uprostřed tolika těžkostí a trpí pronásledováním, a zvláště na ty, kteří zaplatili svou věrnost Kristu krví.
Prosme za ony naše bratry, kteří nesplnili závazky, které na sebe vzali svým kněžským svěcením, nebo kteří procházejí obdobím obtíží a krize. Protože nás Kristus vyvolil pro tak vznešené poslání, nikdy nedovolí, aby nám chyběla milost a radost následovat Ho jak na horu Tábor, tak i na cestu Kříže.
Kéž nás doprovází a podporuje Maria, Matka Nejvyššího a Věčného Kněze, který nazval své apoštoly „přáteli“, a ne „služebníky“. Ježíšovi, našemu Mistru a Bratru, buď sláva a moc po všechny věky věků (sr. Zj 1,6). Amen.
Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu
