Seznamka
Apoštol Jan pak napíše: „Bůh je světlo a není v něm temnoty.“ ( 1 Jan 1,5) Bůh nestvořil temnoty, ale světlo! A kniha Moudrosti, která jasně ukazuje, že Boží dílo je vždy poslušno kladné finality, to vyjadřuje takto: „... stvořil totiž všechno, aby to bylo; čemu dal na světě vzniknout, určil ke spáse, není v tom smrtící jed podsvětí, nebude kralovat nad zemí.“ (Mdr 1,14)
Do oné první noci, do noci stvoření sahá svými kořeny velikonoční tajemství, jež po dramatu hříchu je obnovením a korunováním onoho prvního počátku. Boží slovo povolalo k bytí všechny věci a v Ježíšovi se stalo tělem, aby nás spasilo. A jestliže osudem prvního Adama bylo navrátit se do země, z níž byl vzat (sr Gn 3,19), poslední Adam sestoupil z nebe, aby tam zase vystoupil jako vítěz, prvotiny nového lidství ( sr Gn 3,13; 1 Kor 15,47).
+ 2. Jiná noc tvoří základní událost dějin Izraele: je to zázračný východ z Egypta, o němž se každý rok čte během velikonoční vigilie.
„Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil vodu v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelité šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava a zleva.“ (Ex(14,21-22) Boží lid se zrodil z tohoto „křtu“ v Rudém moři, když zakusil mocnou ruku Hospodina, který ho vytrhl z otroctví, aby ho dovedl do kýžené země svobody, spravedlnosti a míru.
To je druhá noc, noc exodu.
Proroctví knihy Exodu se naplňuje dnes také pro nás, neboť my jsme Izraelité podle Ducha, potomci Abrahamovi díky víře (sr Řím 4,16). Kristus, jako nový Mojžíš, nám dal ve své „Pascha“ (přechodu) přejít z otroctví hříchu ke svobodě Božích dětí. Zemřeli jsme s Kristem a s Ním vstáváme z mrtvých k novému životu, díky moci jeho Ducha. Jeho křest se stává naším.
+ 3. Přijměte tento křest, který je zrozením člověka k novému životu, i vy milovaní bratři a sestry katechumeni, z různých zemí: z Albánie, z Číny, z Japonska, z Itálie, z Polska a z Demokratické republiky Kongo. Dvě z vás, jedna čínská a jedna japonská matka, mají s sebou i své dítě, takže během jednoho obřadu budou matky pokřtěny zároveň se svými dětmi.
„V této přesvaté noci“, v níž Kristus vstal z mrtvých, se uskuteční pro vás duchovní „exodus“: zanecháváte za sebou starou existenci a vstupujete do „země živých“. A to je třetí noc, noc vzkříšení.
+ 4. „Ó, vskutku blažená noc, ta jediná směla znát čas a hodinu, kdy Kristus vstal z říše zemřelých.“ Tak jsme zpívali ve velikonočním chvalozpěvu, na počátku této slavné vigilie, matky všech vigilií.
Po tragické noci Velkého pátku, kdy „vláda temnoty“ (Lk 22,53) měla zdánlivě převahu nad Tím, který je „světlo světa“ (Jan 8,12), po velkém mlčení Bílé soboty, v níž Kristus po splnění svého díla na zemi našel odpočinutí v tajemství Otce a přinesl své poselství života do hlubin smrti, hle, konečně je tu noc, která předchází třetímu dni, v němž podle Písem má Mesiáš vstát z mrtvých, jak On sám několikrát předpověděl svým učedníkům
„Ó, vpravdě blahodárná noc, která spojila zemi s nebem, člověka s Bohem.“ (Velikonoční chvalozpěv)
+ 5. Toto je „par excellence“ noc víry a naděje. Zatímco vše je ponořeno do temnot. Bůh – Světlo – bdí. S Ním bdí ti, kteří Mu důvěřují a doufají v Něho.
Ó, Maria, toto je „par excellence“ tvoje noc! Zatímco uhasínají poslední světla soboty, plod tvého života odpočívá v zemi a i tvé srdce bdí! Tvá víra a Tvá naděje hledí kupředu. Za oním obrovským kamenem už zahlédají prázdný hrob; za hustými oponami temnot už zahlédají svítání zmrtvýchvstání.
Dej, ó Matko, abychom i my bděli v tichu noci, a věřili a doufali v slovo Pána. Tak se setkáme v plnosti světla a života s Kristem, prvotinou vzkříšených, který vládne s Otcem a Duchem svatým na věky věků. Alleluja!
Přeložil P. Josef Koláček z Vatikánského rozhlasu
