Co je pro Německo nakladatelství Herder, pro Francii pařížský Gallimard, to je pro Itálii největší „laické“ nakladatelství Mondadori. Jeho president, 55letý Leonardo Mondadori, známý jako nesmiřitelný laik a agnostik se obrátil.

Jak sám vypráví:  „Zjistil jsem, že evangelium  je opravdu knihou s praktickými pokyny pro člověka, že Ježíš Kristus je opravdu odpovědí na všechny naše otázky a že se „plně realizuje“ jen ten člověk, který následuje Krista. A pak objevil modlitbu. Dosvědčuje: „Sám jsem to zakusil: když člověk prosí Boha o něco s upřímností a správným úmyslem, bývá vždy vyslyšen.“
 
Michele Brambilla, v úvodu interwiev s Mondadorim bez nadsázky nazývá jeho vyprávění, jež pak zachytil Vittorio Messori v knize „Konverze“, „elektrickým šokem pro obecné smýšlení dnešní doby“, protože se neuchyluje k diplomatickým náznakům či literárním kulisám. Je to řeč ve stylu: „Kámen je kámen, voda je voda, oheň je oheň." -  „Kdo věří v Boha má všechny důvody, aby se přesvědčil, že tohle je jeden z oněch žertů, jaké dokáže udělat jen Duch svatý“

Byla důvodem jeho obrácení nemoc nebo snad nějaký mystický zážitek?  Obojí vyvrací: „Nemoc v tom nehrá roli. Mé přibližování se víře začalo už pět let před nálezem rakoviny. Ani žádný mystický zážitek. Má konverze byla „work in progress“. Rostla určitá vnímavost, senzibilita. S mnoha pády ale  také s pevnou vůlí znovu povstat."

V knize Mondadori také líčí úchvatný pocit po návratu od zpovědi: „Bylo by přesnější mluvit o „objevu“ zpovědi. Ano, byla to nesmírná radost. Cítil jsem se v pokoji s Bohem. Štastný. Jako jsem byl šťastný u svého pravého „prvního přijímání v New Yorku o vánoční vigilii roku 1993.“ A proč jste místo osobního vztahu k Bohu volil prostřednictví církve? ptal se Brambilla: „ V tomto bodu jsem neměl nikdy pochynosti. Církev zůstal poslední baštou proti ztřeštěnostem naší doby. Vím, že mě leckdo bude považovat za potrhlého, mluvím-li o předmanželské čistotě. Jsme si ale jisti, že to není mimořádný cement pro manželství dát se po prvé až po sňatku?  A jsme si jisti, že současná logika, pro niž je vše dovoleno v oblasti sexu, učinila lidi šťastnějšími? I zde skutečnost, život mi dokázal, že kdo se řídí zásadami katolické víry, které trvají už dva tisíce let, nebude zklamán.“

A když ho novinář závěr nabodává otázkou: A nemáte obavy, že je to vše podvod? „Ne, odpovídá Mondadori, mám důkaz, který měl Ježíš, když se dal ukřižovat. A je-li nyní jeho ukřižování naší nadějí, bude i po naší smrti. Jaké bude ono „po smrti“, to nevím. Ale jsem si jist, že pro toho, kdo žije v míru s Bohem, to bude velmi krásné“.

Takové žerty dokáže udělat jen Duch svatý. Snad z jiného hlediska by bylo přesnější mluvit o zázraku či o závratné moci milosti, jež pronikla hradbami návyků, předsudků a zkreslených názorů živených věřejným míněním až k srdci bohatého, mocného, úspěšného podnikatele. On sám přiznává, že silným podnětem k přemýšlení o víře bylo jeho setkání s knězem, který je dosud jeho duchovním vůdcem.

Pro malomyslné a jejich ochablou víru je tento žert Ducha svatého jako jarní deštík, pod nímž raší nebo okřívá  odvaha i naděje. Už jenom proto, že dobro  je nakažlivější než jakékoliv rozšířené a zdánlivě neodolatelné zlo. A štěstí takové víry ještě víc.
        
P.S. 170 stran má kniha „Conversione“ vydaná v nakladatelství Mondadori v Miláně, a první den 23.3. byl vyprodán celý náklad.