Otevřený dopis šéfredaktorovi Katolického týdeníku

Mgr. Antonín Randa
šéfredaktor Katolického týdeníku

23. dubna 2002 v Praze

nemohu se jako pravidelný čtenář KT, křesťan, katolík, redaktor a učitel neozvat - tak mne rozčaroval text Jaroslava Šebka "Sud prachu na Blízkém východě" včetně doplňku "Historická retrospektiva".

Vůbec nechápu, jak se může něco takového na stránkách křesťanského periodika objevit. Pan Šebek je buď protižidovsky zaujatý a sdílí tradiční levicový antisemitismus současných představitelů EU a proarabských kruhů v OSN, nebo se nemůže oprostit od stále ještě tradované, ale už naštěstí jen zbytkové katolické zášti vůči "vrahům Kristovým", anebo svou práci prostě udělal lajdácky, aniž by si ověřoval fakta a ráčil používat myšlení, ani už nemluvě o náležitém využívání darů Ducha svatého. Vzhledem ke svým letitým zkušenostem v práci s textem jsem také uvažoval, zda se nejedná o zcela záměrnou vysoce profesionálně vypracovanou dezinformaci. Ale tuto svou spekulaci raději zamítám. Spíš se jedná o pracně slepenou a notně vykrácenou slátaninu ze "zahraničních pramenů", aby se KT k situaci taky "nějak" vyjádřil.

S politováním nutno podotknout, že ony deklarované "zahraniční prameny", jichž autor využíval, jsou na první pohled přesně ty tendenční teze, které chrlí západní média a agentury, jež jsou pevně v rukou liberálů, kteří se tak vášnivě rádi ujímají takzvaného "třetího světa". Spíš než o "prameny" se bude jednat o stoku smrdutých lží. Bohu žel, KT se dostal do podivné situace, že šíří muslimskou a levicovou propagandu, která považuje terorismus za legitimní nebo ospravedlnitelný způsob boje proti Židům a křesťanům. Jestli se to dostalo do ruky nějakého radikálnějšího mohamedána, musí se smíchy potrhat! Nevím, jak Vy v KT, ale Vatikán podobné vyhraněné stanovisko nikdy nezaujal a nemůže ho zastávat snad žádný křesťan, který má "uctívat Boha v duchu a v pravdě", což jistě není pouhý abstraktní teologický výrok.

A teď k věci, nepůjde o žádnou grafománii, ale o faktické chyby a špatná východiska. Ad článek "Sud prachu..."

"Šaron označil předsedu palestinské samosprávy za nepřítele..."
A Arafat jím skutečně je. Copak v roce 2000 nezmařil rozhovory v Camp Davidu pod Clintonovou patronací (jak ostatně se v "retorspektivě" píše), kdy mu Ehud Barak učinil nabídky, jež ho stály funkci. Arafat to odmítl, aby vzápětí rozpoutal intifádu, jejíž spontaneita spočívala v tom, že na Chrámovou horu byly navezeny autobusy arabských aktivistů i s potřebnými kameny. A že šel Šaron na Chrámovou horu? A proč by ne, vždyť tam stával jejich chrám - chrám Boha Hospodina. Palestinská autonomie tedy paradoxně rozpoutala nenávistné rasistické běsnění za to, co na jednání s Barakem odmítla.

"...Šimon Peres dokonce dramaticky prohlásil, že nyní jde o bytí a nebytí státu Izrael." (Ponechme nyní tu výsměšnou dikci hodnou předlistopadové štvavé žurnalistiky.) A není to snad tak? Ve školních učebnicích palestinských Arabů jsou mapy Palestiny jaksi bez židovského státu. Palestinské děti jezdí na tábory učit se střílet do figurín Židů a zacházet s výbušninami. Saddám Husajn platí smrtící žold v tisících dolarů za jejich životy. Jakmile nějaký palestinský Arab protestuje, je zlynčován nebo popraven bezpečnostními složkami palestinské samosprávy. Izrael je demokratický stát, který chrání své občany (a nejsou to jen Židé), jež jsou vyhazováni do vzduchu zmanipulovanými nešťastníky, jimž proškolení specialisté vymývají mozky. Nevím, jak se v křesťanském médiu může tak relativizovat pravda a nepravda. Začal jsem se o problém hlouběji zajímat a nemohl jsem nezjistit, že sdělovací prostředky prostě informují špatně. Pan Šebek si mohl dát práci a zjistit si to taky, pokud by o to skutečně stál.

"Rostoucí počet civilních obětí izraelských zásahů..." Samozřejmě, že při vojenských operacích dojde vždy na civilní oběti. Mohli jsme to pozorovat při protiteroristické operaci v Afhghánistánu. Při protiterostické operaci na územích palestinské samosprávy tomu nebylo jinak, ačkoli izraelská armáda místní obyvatele před zásahy vždy varuje. Je smutné, že ozbrojené složky palestinského teroru využívají občas své vlastní lidi jako živé štíty. Pak je však také otázkou, zda mezi palestinské civilní oběti nejsou počítáni i zneškodnění útočníci a ozbrojenci, kteří prostě nemají uniformy, ale obyčejné oblečení. Stačí pak sebrat a schovat jejich flinty a navézt ty správné novináře. Tyto a podobné finty z palestinské strany bývají prý velmi časté.

Ještě třeba dodat, že počty nevinných nezúčastněných izraelských občanů (ať už je jejich národnost a víra jakákoliv), zabitých sebevražednými atentátníky, jsou velmi, velmi vysoké. Také je správné rozlišovat mezi regulérním bojem ozbrojených sil dvou znepřátelených stran a zákeřnou "armádou sebevražedných mučeníků" - vrahů nic netušících hostů v kavárnách, lidí na tržištích a školáků v autobusech.

"Stejně tak nelze bojovat s terorismem pouze zbraněmi a neřešit jeho příčiny, které vězí hluboko v propastných sociálních rozdílech, hlubokých frustracích ze života v uprchlických táborech, kde jejich obyvatelé žijí i několik desítek let v nedůstojných podmínkách, či v chybějícím mezikulturním dialogu."
Tohle je perla za všechny. Osvícenský, zednářský, liberalistický, komunistický a nacicistický názor, že teror je ospravedlnitelný nějakými okolnostmi a "vyššími" důvody, je zcela nepřijatelný. Zlý čin je důsledkem zlé vůle. Kdo mu neodolá, je vinen - podlehl pokušení a zhřešil. "Propastné sociální rozdíly" nejsou dozajista tou hlavní příčinou. Tou je výchova a podněcování, manipulace. Strádání lidí v uprchlických táborech je účinným nástrojem palestinských mocenských struktur k tomu, jak živit nenávistné nálady. Jejich obyvatelé tam jsou drženi a jejich pohyb je omezován. Infrastruktura nefunguje hlavně z toho důvodu, že prostředky z různých zahraničních pomocí přednostně plynou do zbrojařských dílen místo na vodovod, dopravu apod. Některé "tábory" jsou spíš uzavřená zděná městečka s obchody a ulicemi, obehnaná paradoxně palestinskými ostnatými dráty. Také v okolních arabských státech nehodlají svým bratrům "Palestincům" dovolit, aby se integrovali do společnosti, protože kdo by pak bojoval za "osvobození Palestiny"? (Která ale je už prakticky skoro celá v rukou její vlastní samosprávy.) Také mezikulturní dialog s Židy je určitě to poslední, co by si arabské mocenské kruhy přály. Na izraelských územích totiž dávno funguje - a v podstatě tam všichni zjišťují, že se spolu dá vyjít. To by však džihádu nijak zvlášť neposloužilo.

"Klid by tak mohl přinést příchod mezinárodních vojsk..." Taky jsem si to původně myslel. Ale víc než jen trochu to připomíná náš "Mnichov". Taky jsme jako Izrael byli demokratickou kapkou v moři nacionalismu, nadřazenosti a rozpínavosti. A jak jsme se přesvědčili, ustupovat agresi, aby byl klid, se nevyplácí. Tyto hlasy však zaznívají hlavně z OSN, kde mají arabské státy ohromný vliv - jednak přímý, jednak ovládají jiné prostřednictvím ropy. Navíc mezinárodní vojska ve Svaté zemi už byla a kýžený efekt se nedostavil. Spíš byly z jejich strany problémy. A kdo by uhlídal ty "garance" nezpochybnění práva na izraelský stát? Už sám takový akt by ho totiž zpochybnil. Proto si také Arabové takový zásah tolik přejí.

Co se pak týče postoje křesťanů, měli by se dozvědět, že v betlémské bazilice Narození Páně je kolem 200 palestinských ozbrojenců a mezi nimi podle izraelských odhadů asi na 30 hledaných teroristů. Už i ČBK místo formulace "byl poskytnut azyl" (jak to říkal patriarcha Sabbah o jejich přítomnosti v chrámu) použila výrazu "obsadili". (I když to bylo dávno po vyjití KT č. 15.) Izraelci dokonce tvrdí, že tamní řeholníci a řeholnice jsou spíš v pozici rukojmích.

Ad "Historická retrospektiva" To by mne tedy zajímalo, z čeho autor čerpal. (Snad také z palestinských učebnic dějepisu?) Formulace, že v roce 1948 byl jednostranně vyhlášen izraelský stát a území, zamýšlené pro arabskou Palestinu, bylo obsazeno během první války s okolními arabskými státy je prostě ukázková dezinformace! Chtělo by se říci až mistrná. Chudák čtenář. Bude třeba těmito řádky uvržen do pohoršení či do pokušení k nenávisti.
Avšak Izrael se tehdy jen a pouze zařídil podle rezoluce OSN. Arabové, jejichž Palestina měla vzniknout současně, to odmítli a neučinili tak. (Teď buší na poplach po celém světě a bojují za to, co mohli mít už dávno. Hlavně, že se dovolávají podivně jednostranných rezolucí OSN, ovšem kromě té jedné.)
Věta pana Šebka však působí dojmem, že Izrael zaútočil a zabral území určené palestinským Arabům. To je však zavádějící tvrzení, které nerozlišuje. Ve skutečnosti byl židovský stát napaden ze všech stran a začal se bránit. Území, odkud arabské obyvatelstvo samo odešlo do táborů na popud vlastních představitelů s tím, že pak jim bude patřit celý Izrael, potom obsadili izraelské síly především proto, aby zajistily bezpečnost své země. (A nebylo jich milion. ale maximálně 760 tisíc.)
Také z poslední věty se zdá, jako by současná izraelská vláda mohla za vlnu násilí. Pane šéfredaktore, potažmo pane Šebku Jaroslave, takhle se přece psát nedá!!! Zvlášť ne v takovémhle časopise!

Vážení bratři v Kristu, kolegové,
to, co jsem zde vychrlil v náhlém pohnutí, si nemůže činit nárok na dokonalost. Ale nemohl jsem se neozvat. Když kolem sebe vidím jen samou relativizaci a bezbřehou toleranci (rozumějte lhostejnost, jak na ni často a správně v KT upozorňujete) i u křesťanů, jsem takříkajíc rozhorlen. Zaráží mne také ta neschopnost "vidět znamení doby", jak nás k tomu nabádá Svatý Otec. Copak neznáme Proroky? Copak nejsme vykoupený Izrael? Není tedy snad zeměpisný Izrael (Zápasí Bůh) naší pravlastí? Cožpak nejsou Židé přese všechno naši bratři, ačkoli vázaní literou Zákona, když jsou zvláštním Božím dědictvím? Cožpak nechrání také izraelské křesťany?

Jak se asi náš Pán Ježíš dívá na zářící všeobjímající úsměv některých západních křesťanů, jímž sami zvítězili nad svou vlastní odvahou říkat jasné ANO, ANO a NE, NE. Láska je v zásadě "netolerantní" - ten, kdo miluje druhé, musí je stavět před pravdu. Jinak jeho láska není úplná, neboť není zakotvena v Pravdě. Co asi náš Vykupitel soudí o tom, že křesťanská (snad ještě stále) Evropa zapomíná na tisíce a tisíce těch, kteří během staletí položili své životy, aby ubránili své rodiny, své domovy a svou víru před vytrvalou muslimskou agresivitou, která měla za cíl zahubit Jeho vykoupený lid? Z Písma a učení Církve dobře víme, kdo je původcem takového záměru. A tyto arabské plány a touhy ovládnout Západ (bohatý Sever) stále existují.

Náš Pán a Bůh Ježíš Kristus nás jistě nenabádal, abychom nečinně přihlíželi, když se děje zlo. Jsme-li světlo světa, sviťme, neboť máme pravé Světlo, aby ostatní viděli a mohli rozlišit, co je pravda a co je lež. Stavíme lampu pod nádobu. Izrael má právo a povinnost bránit zemi, kterou dostal od Boha, jemuž je také přímo odpovědný. Jak se však má Izrael obrátit k Mesiáši, jaké vydáme o Spasiteli svědectví, postavíme-li se na stranu lži? Za Židy se postavili nejviditelněji američtí křesťané, v čele s prezidentem. A také čeští křesťané. A oficiální místa Izraele, velvyslanec a naši zdejší židovští spoluobčané to vnímají a vítají. Zřejmě to uchovají v srdci a budou o tom rozmýšlet. Bohužel mnozí naši křesťané se to i přes značné úsilí řady bratrů a sester v Kristu asi vůbec nedozví. Většina sdělovacích prostředků o to totiž projevuje jen minimální zájem a věnuje svou pozornost většinou pouze mínění zdejších muslimů. Čert ví, proč, a ví to dobře. Víte snad něco o tom vy v KT? Co tam vlastně děláte? Od koho to, prosím, opisujete?

Vyjadřuji svůj kategorický nesouhlas s postojem, který Katolický týdeník ve svém 15. čísle z 14. dubna 2002 zaujal publikováním textů pod názvem "Sud prachu na blízkém východě" od autora Jaroslava Šebka. Vzhledem k informaci v tiráži, že tento list je vydáván "s církevním schválením", je třeba redakci důrazně upozornit na to, že otištěný text není v souladu s dokumenty a učením římskokatolické církve, závěry II. vatikánského sněmu a především se nalézá v příkrém rozporu s křesťanskou vírou!

Mgr. Ondřej Prokop Vaněček
ondravan@seznam.cz