Jiří G. Kohl

Výměna stanovisek mezi Michalem Semínem na jedné straně a Vojtěchem Novotným spolu s Mikulášem Lobkoviczem na druhé straně, které mohli čtenáři sledovat v "Areopagu" tohoto magazínu, mne naplňuje hlubokým smutkem. Článek následuje za článkem, autoři se vyjadřují (tak jak to umí), článek z jedné strany polemizuje s výpovědmi druhé strany, ale nezdá se mi, že by se jednalo o diskuzi.

Diskuze má sloužit objasnění nějaké určité skutečnosti tím, že se nabízí vícero pohledů na stejný fenomén. Cílem je dospět k širšímu a tím i mnohostrannějšímu pochopení oné skutečnosti, která se předmětem diskuze stala. V takové diskuzi nejde o vítěze a o poražené, ale jde o věc, která se má ve svých různých dimenzích ozřejmit. Příspěvky Michala Semína a Vojtěcha Novotného k tématu "KTF UK v Praze" z posledních týdnů nevykazují podle mých dosavadních znalostí vlastnosti diskuze. Budu se snažit to ukázat ve třech dimenzích: 1. co týče formy, 2. co se týče věrnosti tématu, 3. co se týče implicitního nebo explicitního obsahu.

1. Forma
Formálně se nejedná o diskuzi, protože se nenapomáhá společnému osvětlení nějakého fenoménu. Výměnu stanovisek k současným změnám na katolické teologické fakultě otevřel na stránkách tohoto magazínu Michal Semín. Jeho článek byl však všechno možné jenom ne diskuzní příspěvek. Proč kvalifikuji jeho článek takovýmto způsobem? Michal Semín nepřináší žádný dotaz ani jiný podnět, abychom se některými změnami na katolické teologické fakultě zabývali ve snaze se dopídit jejich (pozitivního) smyslu. Naopak, Michal Semín postuluje, posuzuje a ohodnocuje jednotlivé činnosti podle své stupnice hodnot, při čemž svoji stupnici hodnot definuje jako to, co vedení Římsko-katolické církve stanovilo za měřítko. Michal Semín se prezentuje jako legitimní a bezesporný vykladač a zástupce těchto hodnot. To znamená dále, že Michal Semín nepřináší příspěvek do diskuze, nýbrž pranýřuje vzniklé nešvary a odmítá odchylky od linie, kterou považuje za jedinou a bezesporu správnou. Toto stanovisko vyvolalo reakci na druhé straně a Vojtěch Novotný reagoval ve stejné úrovni. Bohužel se nechal ještě vyprovokovat k některým vulgárním a urážlivým formulacím. Ani článek Vojtěcha Novotného se však formálně neodlišil od článku Michala Semína. Vojtěch Novotný vychází také ze své stupnice hodnot a z ní se snaží odrazit útok Michala Semína. Ale oba dva se pohybuji ve svých "kruzích", na svých vyšlapaných cestách. Tragické na tomto střetnutí je snaha z jedné nebo či druhé strany "protivníka" odhalit jako nebezpečného ničitele něčeho, co se někde v pozadí skrývá a co žádná ze sporných stran přímo neoznačuje. Dalo by se říci, že je vytvořena typicky česká situace: nevyslovím, co je mi drahé a důležité, ale jestliže to napadneš, tak běda ti. Jedná tedy nikoli o diskuzi, která má přinést společný užitek (pro všechny), ale o konkurenční souboj pod nadpisem: "kdo z koho". Argumenty a "důkazy" jednoho proti druhému jsou proto občas nevybíravé a velmi často nechutné.

2. Věrnost tématu
Michal Semín obhajuje katolickou teologickou fakultu v Praze tak, jak byla od zpětné inkorporace do univerzity (1990). Ale tato zpětně do univerzity přijatá katolická teologická fakulta byla v podstatě ta od roku 1950 exitující Římskokatolická Cyrilometodějská bohoslovecká fakulta v Praze se sídlem v Litoměřicích. Úroveň této "bohoslovecké fakulty" byla charakterizována mnohými (římsko-katolickými) církevními činovníky jako "vyšší ministrantská". Kde bere Michal Semín to přesvědčení, že se jednalo o plnohodnotnou teologickou fakultu? Proč se Michal Semín nezabývá obdobím, kdy z bohoslovecké fakulty v roce 1950 z univerzity vyčleněné a tím vyřazené z dialogu s ostatními univerzitními obory, se opět stala teologická fakulta univerzity - tentokrát spolu s evangelickou a husitskou teologickou fakultou?

Zdá se mi, že Michalu Semínovi nejde vůbec o katolickou teologickou fakultu na Karlově univerzitě v Praze, ale jemu jde zastávání jakéhosi katolického pravověří, orientovaného na Vatikán, papeže, katolické církevní předpisy a oficiální katolickou věrouku. KTF UK považuje Michal Semín za majetek římsko-katolické církve (možná dokonce v České republice) a určené k výlučnému rozšiřování tomistické filozofie a teologie. Tento postoj je však zakotven v představě, že je možné jednou provždy formulovat nepochybné výpovědi o Bohu, Ježíši Kristu a o tom, co člověk pro správnou víru musí přijímat za dané. Jistě je nutné, se o takovéto výpovědi stále znova pokoušet a je třeba o ně usilovat. Ale i nejlepší a nejkrásnější z takových výpovědí nám nemohou nahradit zážitek skutečnosti Boha samotnéno a Ježíše Krista, ve kterém se nám Bůh lidsky ukázal. Tyto zážitky nemůžeme čerpat z nějakých filozofických nebo teologických výpovědí - odsouhlasených nějakým učitelským úřadem církve - nebo z jiných podložených spekulací. Pro nás - chceme-li být a zůstat křesťany - je a zůstává Bible (Písmo) zdroj a východisko naší víry.

Zdá se mi, že Michalu Semínovi jde o pravověří ve smyslu římsko-katolické církve druhé poloviny 19. století. Jsem přesvědčen, že je to Michalu Semínovi velmi důležité. Mně to tak důležité není, ale mám pro Michala Semína pochopení a snažím se ho v jeho snaze respektovat. Ale nemohu být srozuměn se tím, když Michal Semín chce své stanovisko vnucovat všem ostatním. Můj katolický postoj není vázán na Semínův učitelský úřad církevní, ani na církevní právo, ani na dogmatické formulace. Vycházím z Bible, která mně učí, že Bůh je vždy větší a velkorysejší než naše často malicherné představy a (teologické) formulace.

3. Obsah resp. obsahy
O co jde při této výměně názorů bez nároku na cokoli? Opravdu těžko říci. Michal Semín se se svými názory netají. Tvrdí, že mu jde o "katolickou víru" a o "katolické myšlení". Je mi velmi líto, ale nechci se zabývat ani "katolickou vírou", ani "katolickým myšlením". Zdá se mi, že obsah by mělo být křesťanství, následovnictví Ježíše Krista v tom, co nám ukázal o Bohu a o obsahu lidského života, který se na Boha orientuje. Úsilí Michala Semína o "katolickou víru", o pravověří, o zachování "katolického myšlení" se mi jeví jako posedlost po dosažení fiktivní dokonalosti bez jakéhokoli praktického, životního dosahu. Jeho zaměření na "pravověři" ho témeř vyřazuje z možnosti být na cestě. Ve čtvrtém evangeliu ale často čteme o cestě, pravdě a životě. Ten, kdo přilnul k "věčným pravdám", zřejmě přestává být na cestě. Toto nebezpečí vidím v úsilí o pravověří: pravověří se stane jejich bohem, a skutečný živý Bůh, Jahwe, jak zní jeho biblické jméno, se stane nedůležitým.

A také proto, že tato věc boží, že Bůh se dostává do pozadí a mino scénu, považuji tuto výměnu postojů mezi Michalem Semínem a Vojtěchem Novotným za málo produktivní.