Spolu s kolegy poslanci a senátory jsem i já obdržel otázku: "Jak se konkrétně projevuje křesťanské zaměření KDU-ČSL ve volebním programu Koalice?" V Mezinárodním Reportu č. 6/2002 jsem četl otevřený dopis čtenáře M. Kretschmera a tedy vím, proč byla taková otázka položena. Chápu, že křesťansky a humanisticky orientovaní voliči by v letošních volbách rádi dali hlas jen té politické straně, která se jednoznačně postaví za právo na život. "Protože potraty…představují největší společenské zlo u nás, nebudu volit žádnou stranu a politiky, kteří v této věci otevřeně nepředstaví jasný program," píše v otevřeném dopise M. Kretschmer.
Třebaže se jedná o opravdu citlivé téma, i já jsem přesvědčen, že kolem potratů nelze donekonečna chodit jako okolo horké kaše. V tom smyslu jsme společně s mnoha poslanci a senátory KDU-ČSL před dvěma lety vyhlásili Deklaraci práv počatého dítěte. V témž duchu jsem připravil návrh novely interrupčního zákona, který má podmínky potratu alespoň částečně zpřísnit. A se záměrem připravit půdu ke změně přetrvávající potratové praxe jsme spolu s Hnutím pro život iniciovali dosud nejrozsáhlejší diskusi o této problematice v českých médiích.
Jde tedy o nastartovaný proces, do něhož vstupují volby a - přiznejme si to - i obavy některých politiků, že zvýraznění ochrany života může poškodit volební výsledek. Navíc jsou letošní volby pro KDU-ČSL zbrusu novou zkušeností, protože poprvé v polistopadové historii do nich jdou lidovci v koalici s partnery, kteří se neprofilují vysloveně křesťansky. Tato koalice, třebaže se rodila v bolestech, však má i své opodstatnění. Byla vytvořena, aby křesťanská politika získala spojence i mimo svou tradiční základnu, aby nezůstávala v izolaci, ale mohla komunikovat a spolupracovat s názorově blízkými partnery. Mimochodem, v této koalici došlo i k personálnímu spojení někdejších politických rivalů - KDU-ČSL a Křesťanskodemokratické strany - a to také té její části, která nejprve hledala uplatnění v Klausově ODS, aby později našla záchranu právě před ní v Unii svobody.
Z pohledu integrace nejsilnějších společných zájmů je možné vidět i to, že ve volebním programu Koalice nezbylo místo na výslovnou ochranu života od početí do přirozené smrti. Tento bod, který samozřejmě zůstává součástí programu KDU-ČSL, se do průniku programů koaličních partnerů prostě nedostal. Je to jednak proto, že křesťansky orientovaná část US-DEU (Pilip, Lobkowicz, Ruml) se neprosadila vůči liberálnímu křídlu (Marvanová, Kühnl, Mlynář), jednak i kvůli řešení dluhu ODA, které zcela spotřebovalo čas nutný pro evangelizaci ve prospěch počatého života. Byla by samozřejmě škoda, kdyby nastartovaný proces změny smýšlení o potratech zůstal v půli cesty jen proto, že by se do parlamentu nedostaly síly schopné v něm pokračovat.
Ale znovu k základní otázce - kdo zastupuje křesťanské zájmy a koho volit? Odpověď na ni může dát například postoj politických stran k uspořádání vztahu státu a církví, jejich financování a vrácení jejich majetku. I povrchní pozorovatel ví, že to nejsou ani strany opoziční smlouvy, tím méně komunisté, případně nějaká odrůda republikánů či neonacistů, kdo pevně stojí na straně oprávněných nároků a zájmů církví. Záruku pevného postoje Koalice v této věci dávají politici, kteří jsou s církvemi spojeni vírou. Pokud by někdo ještě neprohlédl likvidační přístup ODS a ČSSD k zájmům věřících občanů, a hledal by spásu u křesťanských Mohykánů v těchto stranách, bude nepochybně zklamán, protože primární volby vymetly poslední křesťansky orientované osobnosti na nevolitelná místa.
Jen oči pro pláč mohou zůstat také těm, kdo z nějakých důvodů (třeba z tzv. nechuti volit "menší zlo") k volbám vůbec nepřijdou. Stejně kontraproduktivní budou i hlasy pro strany, které nemají naději překročit pětiprocentní práh. Stále totiž platí, že v poměrném systému dostanou poměrnou část propadlého hlasu právě ty strany, které by chtěl "nevolič" či "trucvolič" svou nepřízní ztrestat.
Na otázku, kdo zastupuje křesťanské zájmy, konečně dává odpověď přístup politických stran k praktické realizaci křesťanských zásad v obyčejném životě. Koalice má dnes výsadní postavení v tom, že zastupuje sociální skupiny lidí, kteří patří ke střední vrstvě a zároveň nepreferují konzumní způsob života. Působí zde ovšem proti sobě dvě síly - za prvé snaha o změnu ve prospěch odpovědnosti za život a jeho důstojné sociální podmínky, a za druhé obava, aby tato snaha v prostředí tržní společnosti neztroskotala jako příliš radikální. Na tento konzervativně-liberální střet existuje jediný dobrý recept: nebát se a nedat se zastrašit. Návrat ke křesťanské svobodě a tradiční rodině se může zdát příliš odvážný jen tomu, kdo v něj nevěří. Bez této víry a odvahy bychom se neměli pokládat za křesťany.