Kardinál Miloslav Vlk osobně předal 12. dubna doktoru Romanu
Cardalovi dopis, v němž jej vyzývá k objasnění obsahu
článku Prečo biskupi mlčia, který vyšel v březnu tohoto roku
ve slovenském časopise M-Rosa právě pod Cardalovým
jménem.
Článek kritizující postoj biskupů k situaci na KTF UK
se stal jablkem sváru mezi Cardalem a nejvyšším představeným
našich katolických biskupů a současně Velkým kancléřem KTF Vlkem.
Cardal na dopis zareagoval a ve své odpovědi, která je datována 15. dubna 2002 a jejíž kopii má Magazín ChristNet.eu k dispozici,
se distancoval od obsahu článku, protože, jak uvádí,
on není jeho autorem. Dokonce v odpovědi doslova píše:
„Jmenovaný časopis (M-Rosa - pozn. red.) ani neznám a nikdy
jsem s ním nebyl v žádném kontaktu. V souvislosti s
mou osobou došlo k zneužití mého jména, pod nímž
byl uveřejněn článek, který jsem nikdy nenapsal.“
Důsledky tohoto „zneužití“, jak Cardal píše, jsou pro něj
velmi zásadní, neboť obsah článku byl pro Vlka impulsem
k tomu, aby Cardalovi pohrozil postihy, které by mu fakticky znemožnily
působení na fakultě. S odvoláním na to, že článek
nenapsal, píše Cardal kardinálovi následující:
"Vzhledem k právě předloženým okolnostem Vás proto laskavě
žádám:
1) aby mi přestaly být imputovány názory
v článku obsažené,
2) aby tím pádem nebyla vůči mně uplatňována
hrozba sankcí, o nichž se zmiňujete v závěru Vašeho dopisu (odebrání
kanonické mise pro výuku na KTF UK a zmaření mého
jmenování docentem křesťanské filosofie na KTF UK),
které mně ohrožují existenčně a odborně.
Dále Vás pak žádám:
3) abyste co nejdůrazněji zakročil proti očerňování
mého jména ze strany některých seminaristů vedených
studentem druhého ročníku denního studia na KTF UK panem
Mgr. Petráčkem, kteří na setkání se studenty a
vyučujícími Českobudějovické teologické fakulty
snižovali odborné kvality mé a mých kolegů a šířili
o nás nepravdivé informace.
Již jsem se obrátil na redakci časopisu M-Rosa s požadavkem, aby
neprodleně zveřejnila omluvu, v níž bude jasně řečeno, že mé
jméno figuruje pod inkriminovaným článkem neprávem.
Pan šéfredaktor mi slíbil, že tak učiní již v dalším
čísle časopisu (tj. do jednoho týdne). Rovněž mi přislíbil
omluvu formou osobního dopisu. Oba doklady, které prokáží
moji nevinu, Vám, otče kardinále, poskytnu ihned po jejich
obdržení. Stejně tak je zašlu i níže uvedeným autoritám."
Dne 15. dubna měl již mít Roman Cardal k dispozici písemnou omluvu
šéfredaktora časopisu M-Rosa, již k dopisu přiložil a která
vysvětluje, že došlo k omylu. Mohlo by se zdát, že omluva šéfredaktora
bude postačujícím průkazním materiálem, kterým
celá kauza skončí. Přesto Cardalův první dopis
končí vyjádřením nejistoty v takto zdárný
průběh a dodává:
"Obávám se ale i nadále, že navzdory mé nevině
by událost mohla být použita proti mé osobě mj. v tom,
že:
a) budu propuštěn z KTF UK,
b) bude znemožněno mé jmenování docentem
křesťanské filosofie na KTF UK. O dalších možných konsekvencích
nechci spekulovat.
V případě, že na základě falešného obvinění,
na které jsem Vás upozornil, bude tato záležitost kýmkoliv
zneužita k mé škodě, předám ji k soudnímu projednání.
O tři dny později Roman Cardal obdržel od kardinála Miloslava Vlka (opět osobně) odpověď na svoji obhajobu, kde se jeho obavy naplňují.
Reakci zaslanou Vlkovi 20. dubna 2002 uvádíme ve zkráceném znění:
"Vaše Eminence pane kardinále,
...Žádáte mě v něm o dodatečná vysvětlení některých jak sám říkáte „obtížně vysvětlitelných zajímavostí“, na něž jste v mé odpovědi ze dne 15. dubna 2002 narazil. Otázky, jejichž zodpovězením Vám mám objasnit údajné rozpory v mé výpovědi, mne bohužel naplňují velice neblahou předtuchou.
Zajímá-li Vás můj postoj k obsahu článku, ujišťuji Vás, že se od jeho nepodložených tvrzení rezolutně distancuji.
S politováním musím konstatovat, že ve Vašem dopise používáte obratů, které zkreslují objektivní stav věcí. Např. na počátku třetího odstavce píšete: „Vzhledem k tomu, že odmítáte být považován za autora článku…“. Z mého dopisu, k němuž byla přiložena písemná omluva šéfredaktora časopisu M-Rosa však jasně plyne, že autorem článku opravdu nejsem. Proto je citovaná formulace tendenční a přehlíží skutečný stav věci.
Rovněž mi je líto, že místo abyste vyjádřil uspokojení nad tím, že jsem na Váš dopis odpověděl bezodkladně, aniž bych využil 14-ti denní lhůtu, kterou jste mi poskytl, stává se tento fakt dalším terčem Vaší kritiky. Není Vám jasné, jak jsem mohl „okamžitě získat odpověď (s datem neděle 14.4.) šéfredaktora časopisu, o němž vypovídám: „Jmenovaný časopis ani neznám a nikdy jsem s ním nebyl v žádném kontaktu“. Jelikož žijeme v 21. století, tj. ve století informatiky a telekomunikace, nechápu, proč se s touto otázkou na mne obracíte. Každému je přece jasné, že ke získání kontaktu na redakci veřejně publikujícího časopisu stačí pouze znát jeho jméno a mít k disposici několik minut. Písemnou omluvu jsem si vyžádal zaslat i prostřednictvím faxu. Pan šéfredaktor na tuto moji výzvu reagoval tak, že omluvu neprodleně napsal a dříve než ji odeslal poštou, poslal mi ji faxem.
...Dále mne vyzýváte: „Zvlášť prosím o vysvětlení, jestliže je v dopise šéfredaktora uvedeno: „Záměnou s jinými materiály náš výrobní redaktor připsal Vaše jméno pod uvedený článek, který nepocházel od Vás“. V redakci tedy byly „jiné materiály“ s Vaším jménem a redaktor je omylem zaměnil. To je rovněž v rozporu s Vaším tvrzením, že jste jmenovaný časopis neznal a nebyl s ním v kontaktu, jestliže měli v redakci materiály s Vaším jménem“.
...Dodávám jenom, že ročně publikuji minimálně čtyři odborné články v oblasti filosofie. Nevidím proto vůbec nic divného na tom, že kdosi disponuje „materiály s mým jménem“.
Ptáte se mě, proč v pojednávané věci kontaktuji soud. I když jsem zatím k žádnému podání žaloby nepřikročil, poskytuji všechny materiály právníkovi, neboť jak jsem Vám již sdělil v našem osobním rozhovoru, mám zájem na transparenci tohoto případu. Chci, aby o něm byla informována i akademická obec KTF UK.
Na závěr mi dovolte, pane kardinále, opět vyjádřit mé hluboké znepokojení nad obsahem Vašeho dopisu. Styl, kterým se mnou komunikujete, mne hluboce ponižuje. Údajné rozpory a nesrovnalosti buď totiž nečiní žádný problém, anebo se řeší samy sebou při pozorném čtení mého prvního dopisu. Deprimuje mne, když se mi ve styku s Vámi jakožto s mým pastýřem nedostává žádné důvěry a pochopení, když ve Vás nepoznávám podobu mého Vykupitele. Způsob, jakým jste formuloval výše zodpovězené otázky, ve mně utvrzuje stále silnější jistotu, že se v nich projevuje nedobrá vůle vyrůstající z Vašeho osobního nepřátelství vůči mně, že v posledku nejde o nic jiného než o nalezení důvodů, kterými by se mohlo ospravedlnit ukončení mého pedagogického působení na KTF UK.
Překvapuje mě, že v situaci, kdy na KTF UK dochází k nepřijatelným excesům (např. vulgární insultace a následné fyzické napadení studenta ze strany doc. ThDr. C. Pospíšila, který takto ze třídy vyhodil studenta jenom proto, že si chtěl jako nečlen akademické obce KTF vyslechnout jeho přednášku!) jsou kriminalizováni a šikanováni vyučující, kteří se žádných deliktů nedopustili, kdežto praví viníci zůstávají nepotrestáni.
Jsem nejmladší vyučující člen katedry filosofie KTF UK, svoji kvalifikaci jsem získal na zahraničních univerzitách, kde jsem navíc také přednášel, moje akademické tituly nebyly získány podvodně, intenzivně publikuji a i jinak se snažím s nasazením plnit mé povinnosti vyučujícího na jedné z fakult Univerzity Karlovy. Nesouhlasím tedy, aby se mnou bylo zacházeno tímto způsobem, zvláště poté, co jsem prokázal vlastní nevinu. Jelikož jsem z tohoto případu nabyl přesvědčení o Vaší předpojatosti vůči mé osobě, resignuji před Vámi na jakoukoliv další sebeobhajobu.