Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří vydalo další užitečný titul nazvaný A přece se točí… aneb Murphyho zákony o církvi . Jako autor je podepsán Tomáš Marný z Bludovic, který hned v úvodu přiléhavě konstatuje, že kniha je sice „nevhodná, nedůstojná až drzá… spoustu lidí naštve, některé pohorší, spravedlivé spravedlivě rozhořčí, popudlivé popudí,“ ale přece jedním z léků na hořkost a skepsi, která se občas rozlévá po našich krajích a diecézích, je smích.

Nějaké ukázky z Murphyho církevních zákonů se tu a tam objevují na různých internetových stránkách, zde jsou tedy seřazeny a přehledně uspořádany podle tematických oddílů. Např.: Zasedací pořádek v kostele, kritické zóny v kostele, fronty ke svatému přijímání, kázání, církev a veřejnost, křesťanská rodina v kostele, odborníci v církvi atd. Struktura se poněkud podobá učenému diskursu povolaných odborníků, kteří se k citovanému znění zákona vyjadřují.

Je jisté, že s řadou těchto zákonů se každý čtenář už v různé míře a četnosti sám setkal v praxi, takže kniha opravdu není vzdálená od každodenního života našich farností. Stačí jen namátkou zalistovat:
„ Čím více je přijímání na ruku církevně schváleno, tím větší jsou s ním potíže.“ (Murphyho zákon přijímání na ruku)
Nebo: „Čím méně podnětného obsahu, tím delší kázání.“ (Fidelův paradox) s dodatkem dr. Šamana: „Někteří kazatelé se zřejmě inspirují postupy známými z homeopatie: mnohonásobným ředěním Božího slova, kdy se jeho účinná přítomnost v promluvě blíží fakticky nule, docílí u přítomných věřících tzv. „placebo“ efektu. Důkazem je jejich více či méně hromadné zvolání: Děkujeme za slovo Boží!“

Vtip, satira, sarkasmus, anekdota jsou literární formy a žánry, které církevní prostředí potřebuje jako sůl. Je třeba poděkovat karmelitánům za tento ozdravný příděl, který mohou přijmout s užitkem jak osoby laické, tak tím více i osoby duchovní. A autorovi ještě jedna poklona za inspiraci starou slováckou moudrostí:
Povzbuzení kazatelům od pana kostelníkůj ze Slovácka, který už ve své funkci zažil a přežil devět různých farářů:
„A lesti mu nejaká tá múdrosť do huby nedojde nebo zasej dajaká hlúposť z ní vyjde, šak sa nic nestane. Naši ludé v kostoloch sú nadobro spokójení, panáčkama vypérovaní a vycvičení jak ovce. A kdyby aj, nedaj Bože, co velebníček pravjá, nemohli snést, tož sa po přijímání seberú a idú dom, šak platné to bylo. Tož co.“
Inu, zlatá slova.