Jakousi sobotu (myslím, že to bylo 15. června 2002) naplánoval kdosi volby v naší zemi. A protože mám trvalé bydliště v Praze, ale bydlím v olomouckém klášteře dominikánů a jsem dominikánem a knězem, našel jsem si v pátek večer jaký že mi to jede vlak do Prahy, abych se zúčastnil voleb do parlamentu a využil tak svého práva i povinnosti volit ty, kteří si to opravdu zasluhují a pak hned abych se vrátil a stihl tak odsloužit večerní mši svatou v klášterním kostele.
Jel dobrý vlak a krásně jsem našel i zpáteční do Olomouce. Ale co čert nechtěl, zaspal jsem ranní vlak kvůli nočnímu rozhovoru s člověkem, který to potřeboval, abych ho povzbudil... A tak jsem popadl klášterní automobil a štrádoval si to po dálnici do matičky Prahy, abych podle hlasu pastýřů vhodil lístek do hlasovací urny (velká legrace byla, že jsem málem na dálnici usnul).
Všechno dobře dopadlo a tak jsem s klidným srdcem jel zpátky a s velkým napětím očekával výsledek voleb. Ladil jsem rádio, co to dalo, ale spíš nedalo, protože máme na autě zlomenou anténu...
Celkem jsem ten den, při oslavě svých 28. narozenin strávil za volantem asi 5 a půl hodiny částečně i kvůli tomu, že si nechávám stále trvalé bydliště v místě bytu svých rodičů i když jsem v Olomouci už celé dva roky od posledního přestěhování.
A tak bych chtěl ze srdce poděkovat všem, kteří se zúčastnili parlamentních voleb 2002 i když to neměli tak krkolomné jako já, a v radostné poslušnosti svých pastýřů volili i preferenčními hlasy ty kandidáty, kteří chtějí pro nás opravdové štěstí už tady na zemi a navěky tam, kam všichni směřujeme.
Tento článek je reakcí na zprávu Kardinál Vlk kritizoval neúčast křesťanů ve volbách