Protože pracuji v Centru pro rodinu a sociální péči ve Zlíně a naše Centrum provádí přednáškovou činnost pro mládež, pro snoubence i pro rodiče, pravidelně se zúčastňuji setkání všech, kdo se zabývají v našem okrese prevencí proti sociálně-patologickým jevům. Tak jsme také byli pozváni, abychom se zapojili do nového programu "Hrou proti AIDS".

V pondělí 29.dubna 2002 jsem se zúčastnila školení pro moderátory tohoto programu. Musím říct, že jsem tam šla s tím, že možná bude pro mě nepřijatelné na tomto programu se podílet, ale chtěla jsem se přesvědčit osobně a případně potom informovat všechny, kdo budou chtít naslouchat.

Stručný popis programu: Účastníci se rozdělí na 5 skupin po cca 10-15 lidech, skupiny se střídají po 15 minutách u jednotlivých stanovišť, která jsou připravena např. v tělocvičně. Stanoviště:

  1. Cesty přenosu HIV: na panelu jsou obrázky, na terčících pod nimi se nastavují barvy podle rizika znázorněné situace.
  2. Prevence nechtěného těhotenství, pohlavně přenosných nemocí a HIV: na panelu je kresba objímající se nahé dvojice v červeném srdci; k dispozici je sada různých antikoncepčních prostředků a dalších pomůcek, které se na tabuli připevňují spolu s nápisy "(ne)chrání před otěhotněním", "(ne)chrání před HIV", "(ne)chrání před STD", tj. ostatními pohl. přenosnými nemocemi.
  3. Láska, sexualita a ochrana před HIV (kostka štěstí): účastníci háží kostkou; podle barvy, která padne, si vybírají otázku z pěti barevných skupin. Otázky se týkají přenosu HIV/AIDS, partnerských vztahů nebo postojů ve vztazích (rozuměj sexuálních vztahů a postojů k "bezpečnému" sexu), důkladně je nacvičena především manipulace s kondomem.
  4. Sexualita řečí těla (pantomima): účastníci si losují kartičky a ve dvojicích beze slov předvádějí situace na nich uvedené. Pokud ostatní uhodnou, připevní se na panel dílek skládačky - po splnění všech 16 úkolů se z dílků složí fotografie milenecké dvojice.
  5. Život s HIV/ AIDS: na panelu je znázorněna postava dívky (nebo chlapce), do jejich okolí se umísťuje 10 obrázků, které představují různá témata vztahující se k životu osob s HIV/ AIDS (zaměstnání, rodina, sport, přátelé, léčení, vojna, ...)

Program je určen pro děti a mládež od 7. tříd ZŠ po středoškoláky, z Ministerstva zdravotnictví ČR byl podpořen částkou 250.000,- Kč. Je opravdu výborně zpracovaný, co se týká pomůcek, vybavení apod. K obsahu jsem ovšem měla velmi vážné výhrady, které jsem na místě prezentovala, ale byly všechny naprosto "smeteny ze stolu" jako neopodstatněné. Například:

  • Vůbec se nemluví o výběru partnera, o nějakém zrání vztahu, o přípravě na manželství.
  • Doporučování kondomu jako prostředku pro zabránění nechtěnému těhotenství a pohlavně přenosným nemocem není ani slovem zmíněna jeho spolehlivost - vůbec to, že není stoprocentní. Pokud je metodická spolehlivost kondomu proti těhotenství 86 -90% (a spolehlivost jeho skutečného použití samozřejmě ještě mnohem nižší, zvláště u začátečníků) a jeho bezpečnost jako ochrana proti HIV a dalším pohlavně přenosným nemocem nedosahuje ani 70% (podle studie USA s páry, kde jeden z partnerů byl nakažený a druhý zdravý; obdobná "oxfordská studie" dokonce udává 47%), mám za to, že zamlčení těchto skutečností je trestuhodná nezodpovědnost ze strany tvůrců programu;
  • Úcta k novému životu naprosto chybí, těhotenství je zmíněno jenom ve slovním spojení "ochrana proti nechtěnému těhotenství" a při přenosu viru HIV z matky na plod během těhotenství a kojení;
  • Pantomimické ztvárňování různých pojmů na jednom ze stanovišť (např. být homosexuální/ lesbická, "cucflek", mazlit se, francouzské líbání nebo bezpečnější sex (chráněný)) vede podle mne jenom k tomu, aby se odbouraly přirozené zábrany a děti se nasměrovaly tam, kam nemají;
  • Děti se seznámí s různými věcmi, které jsou pro ně předčasné a z velké části úplně zbytečné, místy nechutné (mezi ochrannými prostředky nechybí např. rouška na orální sex nebo kondomy ve tvaru králíků, probírá se anální sex, cvičí se zacházení s kondomem, nafukování, natahování), a přitom nepadne ani náznak informace o tom, že skutečně „bezpečný sex“ není "sex s kondomem", ale sex v manželství.

Školitelé se proti všem výhradám hájili tím, že tento program je čistě zdravotnický a oni že nemají nic proti tomu, aby byl doplněn další přednáškou o vztazích od jiných organizací (je ovšem otázkou, jestli tyto školy budou chtít nějaké další programy, když už si udělaly "čárku za splnění" sexuální výchovy).

Jenže i když pominu to, že každý člověk je celistvá jednota těla, psychiky a ducha a že postoj k sexualitě a sexuální chování zásadním způsobem ovlivňuje vztahy a celý život, tahle "osvěta" má několik velice vážných trhlin i z hlediska čistě zdravotního:

Při diskuzi "mimo program" paní doktorka řekla, že mladí lidé tělesně dozrávají k sexuálnímu životu asi v 18 letech a dříve tedy není vhodný - tato informace se však neobjeví ani v manuálu, ani nikde jinde v programu (a neobjeví se dokonce ani informace o tom, že před dovršením 15. roku věku je sexuální styk protizákonný).

Určitě je povinností každého, kdo propaguje jakýkoli prostředek ochrany proti čemukoli, aby se zmínil o spolehlivosti tohoto prostředku - v programu je však jako rizikový uváděn pouze "nechráněný" sex, ani slovo o možném selhání kondomu, ani slovo o možnosti nákazy, ani slovo o případném těhotenství, ...

Opakovaný důraz na neustálé nošení kondomu u sebe (jak v případě chlapců, tak děvčat) s tím, že prostě může nastat situace… jednoznačně vybízí k pohlavní promiskuitě se všemi jejími riziky;

U dětí prošlých touto "osvětou" je velké nebezpečí, že se z nich stane to, čemu údajně chce osvěta zabránit, tedy riziková skupina (a zkušenosti ze zahraničí skutečně mluví o tom, že v oblastech, kde podobné programy byly realizovány, rapidně stoupá počet těhotenství u mladistvých dívek a samozřejmě potratů, stoupá počet nakažení pohlavními nemocemi včetně HIV/ AIDS, stoupá počet mladých lidí závislých na alkoholu a drogách, stoupá počet sebevražd mladistvých apod.).

Těch výhrad bych měla samozřejmě ještě daleko víc.

"Pilotní myšlenka" tohoto programu se dá zkrátka shrnout takto:
Žijte spolu sexuálně bez omezení. Kdybyste nevěděli, jak začít, my vám poradíme. Vaší jedinou povinností je opatřit si kondom a nosit ho stále u sebe!
Protože přednášíme s manželem už 8 let a máme na kontě hodně přednášek (jen pro mládež více než 90 přednášek, pro snoubence a dospělé přes stovku), musím se zmínit také o něčem, co není snadné pojmenovat.

Když přijdeme do třídy a je řečeno téma přednášky, reakce je (občas) trochu "divoká" - ti hlučnější se neskrývaně těší, padne nějaký vtípek, ostatní čekají. Postupně, jak se dozvídají, že sexualita je velký a krásný dar, který patří jenom tomu, s kým jsme napořád spojili svůj život, začínají o celé věci uvažovat trochu jinak, než jsou zvyklí.

Začínají vidět novým pohledem vzácnost manželství, založeného na oboustranné důvěře, drahocennost nového života. Při povídání o potratu bývá někdy ticho, že by bylo doslova slyšet spadnout špendlík. A i když někteří z těch mladých mají už jiný názor, přece z velké většiny dokážou uznat a respektovat cenu vztahů založených na opravdové nesobecké lásce, která dokáže i čekat a obětovat se.

Někdy je úplně vidět, jak některým z těch dětí (které možná jen tušily, že láska je něco většího, než co se říká kolem nich) docela stouplo sebevědomí, jak jsou povzbuzené ve svém postoji, který doposud vypadal jako "nenormální". A těchto dětí není zase tak málo, jak se nám různí "osvětáři" snaží namluvit! Po našich zkušenostech bych řekla, že spíše jsou v menšině ti hlučnější, kteří se chlubí svými (ať už skutečnými nebo předstíranými) sexuálními zkušenostmi: oni jsou víc slyšet, ale těch čistých dětí je opravdu víc a potřebují jen povzbuzení a dobré vedení, aby je okolí "nepřeválcovalo".

Naneštěstí je tu zrovna výše zmíněný program, který se o to "převálcování" snaží.

Protože mezi "budoucími moderátory" při školení byli i středoškoláci, kteří by se měli jako peer - aktivisté podílet na přednášení tohoto programu na školách, mohla jsem sledovat reakce mladých i dospělých. Skoro bych řekla, že to bylo rozložené zhruba stejně: na jedné straně nadšení pro tento program, s postupujícím časem čím dál hlučnější a obhroublejší dvojsmyslné řeči, na druhé straně zaraženost, otřesené mlčení a snaha vyhnout se nutnosti nějak se projevovat. Teoreticky asi existuje možnost neodpovědět na otázku, ale tím by se dítě ztrapnilo (a nejen dítě - bylo mezi námi dost takových ve všech věkových kategoriích). A jak se dá vlastně odpovědět na otázku typu např.:

  • Dovedeš si představit, že si se svým přítelem/ přítelkyní promluvíš o AIDS, než se spolu poprvé pomilujete? 
  • Co bys odpověděl/a, když Tvůj přítel/ Tvoje přítelkyně říká, že s kondomem to nepotěší?
  • Co si počneš, když se Tvůj přítel/ Tvoje přítelkyně "ze zásady" nechce chránit?
  • Otázka pro chlapce: Co o tom soudíte, když děvčata mají u sebe kondom? (a naopak)
  • Představ si, že bys jednoho dne přenocoval/a u svého přítele/své přítelkyně. Není ale ještě jasné, jestli se spolu vůbec pomilujete. Jak by ses na to připravil/a?

Výsledkem projití tímto programem je jedna skupina, která vyběhne jako "utržená ze řetězu", celá zdivočelá, vypadající, že se vrhne na první "sexuální objekt", který potká, a skupina druhá, která vyjde otřesená, znechucená, cítí se pošpiněná a zdá se jí, že celý život je odporný (to zdaleka nejsou jen moje pocity a pozorování!).

Protože jsem cítila, že se nemohu s dobrým svědomím podílet na tomto programu, odhlásila jsem se ze druhé části školení. Nicméně program od 30.4. probíhá na Zlínsku; předběžně se přihlásilo 11 škol, které měly být instruovány během května a června.  

odpovědný redaktor: Milan Kovář