Seznamka
Letošní léto jsem strávila v Maputu, hlavním městě Mosambiku, prací na projektu Komunity Sant´Egidio proti AIDS. V zemi, kde děti v prvních měsících po narození nedostávají jméno, protože je velmi pravděpodobné, že nepřežijí.
AIDS je morem celé mosambické společnosti, jelikož postihuje především mladé lidi; rozbourává rodinu, zabíjí rodiče a nechává sirotky, zabíjí živitele rodin, a tak děti místo chození do školy musí pracovat. Touto nemocí trpí také lékaři a učitelé, kterých je již tak v zemi velmi málo. Naše služba se tedy neomezuje pouze na léčbu: zahrnuje prevenci, vzdělávání žen a dětí, základní zdravotnické kursy pro lidi v ohrožení, zajišťuje stravu postiženým rodinám...
Po mnoha válkách trpí Afrika touto novou hrozbou. Mosambik není výjimkou. Nakaženo je 16% populace; to je v zemi s 19 miliony obyvatel více než 1,5 milionu lidí. Statistické předpovědi nahánějí hrůzu: 30% populace bude odsouzeno zemřít na AIDS, jestliže se zdravotní politika země nezmění.
Hrozivá statistika: Minimálně jedno z nich zemře
Osobně jsem vedla kurs pro mosambické ženy. Zdá se mi, jakoby africkou společnost tvořily právě jen ony. Muže v Mosambiku potkáte jen výjimečně, většinou pracují daleko od domova, často také kvůli této práci své rodiny opouštějí. Ženy se starají o domácnost, pracují tvrdě na poli a pečují o děti. Přesto jsou tiché a nesmírně vděčné za každou pomoc. Jejich pokorný přístup k životu je nesmírně inspirující. Neučila jsem jen já je, ale také ony mne.
Při mém odjezdu mi ženy za rytmického tance a krásného zpěvu darovaly „kapulánu“, látku omotanou kolem těla jako sukně, se slovy, že až budu v Evropě a vezmu si ji, vzpomenu si na přátele v Africe. Africká tradice praví:
„Potkáš-li chudého člověka u cesty, sundej si ji a zabal jej do ní, aby mu nebyla zima.“
Potkáš-li chudého člověka...
Tyto ženy jsou budoucností Afriky. Pochopily, že to co se naučily, musí předávat ostatním. Uvědomily si, že je možné věřit v odlišnou budoucnost, že je možné i pro nemocné doufat a věřit v budoucnost lepší.
