Jedním z nejnápadnějších symbolů přítomnosti islámu ve společnosti jsou na veřejnosti zahalené muslimské ženy. Tato očividná prezentace náboženské identity v evropském prostředí často ale naráží na rozčarování, nesouhlas a odmítání většinovou společností, které má nezřídka podobu soudních sporů. V nedávné době proběhly českými médii dvě zajímavé informace týkající se tohoto tématu.

V přílišné euforii ohledně náboženské svobody v Rusku nás neponechá zpráva ČTK z 11. října, která referuje o bojích tamějších muslimek za právo fotografovat se na doklady v šátcích. Ruské zákony sice připouštějí na dokladech fotografie s pokrývkou hlavy z náboženských důvodů, v praxi se tím ale míní především duchovní. Instrukce ministerstva vnitra požaduje fotografie bez pokrývky hlavy, a přestože je v přímém rozporu s nadřízeným zákonem, nedal muslimkám za pravdu ani soud. Ve stejném duchu se nese i postoj prezidenta Putina, který muslimkám vzkázal, že islámský šátek je podle něj jen ženská vrtošivá móda.

Jiná je podle zprávy ČTK z 10. října situace v sousedním Německu. Zde muslimská prodavačka vyhrála soudní při se zaměstnavatelkou o právo nosit v práci šátek. Soud první instance dal za pravdu zaměstnavatelce s tím, že demonstrace muslimské víry vedla ke snížení zisku obchodu, spolkový soud ale nakonec rozhodl opačně s konstatováním, že nošení šátku nemůže být důvodem k výpovědi.

K podobným vážným konfliktům dochází často i v jiných státech Evropy (např. známé "šátkové aféry" v průběhu devadesátých let ve Francii), kdy se střetává právo na kulturní identitu s požadavkem sekulárního charakteru školy nebo podnikatelské svobody. Váhavost mezi těmito principy se projevuje v rozštěpení veřejného mínění i v nejednoznačném rozhodování státních institucí – rozdílným názorem základního a odvolacího soudu. V České republice, kde žije několik tisíc muslimů, k podobným konfliktům zatím nedošlo, dá se ale předpokládat, že i u nás se právo na identitu střetne s požadavkem nepřítomnosti náboženských symbolů ve státních školách v ožehavém a nejednoznačném konfliktu. Muslimská komunita u nás, je prostřednictvím Islámské nadace připravena právo na náboženskou identitu hájit. Jak říká předseda Islámské nadace v Brně pan Muneeb Hassan: "Je to jedna z našich povinností jako Islámské nadace abychom pomáhali Muslimům v ČR dodržovat svou víru a usnadnit jim konáni jejich náboženských povinností."

Brněnská mešita je první v České republice. Minaret úřady nepovolily postavit.
(Foto: ChristNet.eu Jan Fical)

Často převládá poněkud zjednodušený pohled na islám jako na jednotný, monolitní náboženský a kulturní systém. Faktem ale je, že v řadě konkrétních věcí týkajících se víry a práva nepanuje v islámu všeobecně přijímaný a závazný konsensus. Nejinak je tomu i s nošením závoje (arabsky hidžáb) i se samotným postavením ženy, které má mnoho místních podob. Korán zahalování nepředepisuje a normy oblékání formuluje spíše vágně. Pouze vyzývá muže a ženy cudně klopit zrak a ženám navíc přikazuje oblékat se slušně a skromně a nechovat se vyzývavě (24:30-31, 33:32-33, 33:59). Jak uvádí ve své knize "Islámský fundamentalismus" známý český orientalista Prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc., při liberálním výkladu lze tyto koránské verše přirovnat k mravnostní výstraze evangelia (Mt. 5:27-28). Situace se v jednotlivých muslimských zemích značně liší. Lze se setkat s kompletně zahalenými ženami, které není na ulici dovoleno oslovit, na což patřičně dohlíží mravnostní hlídky (např. v Saúdské Arábii), ale i s ženami v uniformách armády nebo jiných ozbrojených složek (např. v Libyi nebo v Súdánu). Nejrozšířenější formou zahalování, se kterou se také nejčastěji setkáváme v Evropě, je šátek pokrývající vlasy a šíji, ponechávající ovál obličeje volný.

Přítomnost islámu v Evropě je realitou. Způsob a míra jeho integrace je ale různá, závisí na jedné straně na postojích a zaměření té které muslimské komunity, na druhé straně na sekulární společnosti a její schopnosti vyrovnat se s kulturní jinakostí. V neposlední řadě na postojích křesťanských společenství, které se mohou významně podílet na rozvíjení všeobecné averze k islámu, nebo naopak na dialogu, přijetí a konstruktivní spolupráci s muslimy.

Přítomnost islámu v Evropě je výzvou. Pro křesťany by to měla být především výzva k jednání v duchu evangelijní etiky vztahu k bližnímu.