Tak možná pravil známý znalec vína a vítězný kandidát nejen na Znojemsku, ale vlastně v celé zemi. A hned dodal, že všechny, ale opravdu všechny peníze věnuje na charitativní účely. Tomu věříme, vždyť všechny své sliby dosud splnil. Uskutečnil odvěký sen hrstky intelektuálů o nové středoevropské televizi, která bude plná původní filmové tvorby, dokumentů, hudby, sportu a vzdělávacích pořadů. Zaměstnal stovky lidí, v poslední době zejména pracovníky mezinárodních soudů.

Ve své umělecké sbírce, kterou mu zlí analfabeti chtějí zkonfiskovat, zachoval pro národ cenná díla. Výrazně se zasadil o povznesení mediální kultury a kultury vůbec, zvláště pak pořady Tabu, Kotel nebo Peříčko. Aby nám přiblížil skutečný život typických latinskoamerických rodin, neváhal zakoupit drahé telenovely. Byl nám vzorem v manželském soužití i výchově dětí. Tak proč mu nedopřát imunitu? Nejen do smrti, ale i po ní, aby mohl nerušeně odpočívat v nováckém nebi a škrábat se anténou za uchem.

Bylo to právě kdesi na jižní Moravě, kde nedávno nějaký kněz marně čekal na účastníky domluveného křtu. Přijeli před kostel s půlhodinovým zpožděním a výmluvou, že museli zhlédnout poslední díl jakéhosi dramatického seriálu na Nově. Protikandidát našeho nového senátora Oldřich Kraipl z ČSSD utrousil, že si Železný vybral Znojemsko proto, že „je tu nejnižší úroveň vzdělanosti a lidé hodně sledují Novu“. Každopádně se zamysleme nad tím, že pan ředitel zvítězil v regionu, kde při sčítání vykazují křesťané nadprůměrné cifry a kde také vyrostlo pár nových kostelů. Jeden jinak rozumný věřící mi jednou řekl: „Politika je svinstvo, zvlášť v porovnání s církví, která se věnuje službě, kdežto v politice jde jenom o koryta.“ K volbám nešel. Znám katolíky, kteří vykazují všechny veřejně viditelné známky zbožnosti a zároveň téměř nepřelaďují z nejsledovanější české TV stanice. Večer s očima navrch sledují lačného redaktora, jak strká mikrofon do slzícího obličeje matky, které zabili dítě (kamera si smlsne na detailu tekoucí slzy), aby pak v neděli po mši utrousili hlasitý povzdech nad krutostí a zkažeností tohoto světa, která jim tolik – ach, Bože, tolik - brání v chuti ke konání dobra. To je jejich věc. Ale čumět do bedny a svobodně někomu dát důvěru k hlasování o důležitých zákonech už je trochu rozdíl.

Nedaleko Znojemska žije farář V. V. Protivínský, který před minulými volbami hodně slušnou formou varoval před volbou komunistů. Věřím, že i někde na Znojemsku přebývá kněz (nebo laik), který varoval před volbou kšeftaře, komicky balancujícího na hranici zákona. Vidím onoho statečného služebníka církve, jak na konci bohoslužby klidným hlasem hovoří a svá tvrzení podkládá argumenty z historie i z evangelií. Jedné třetině jeho posluchačů se bouří krev nad tím, jak už nám zase ta církev „kecá do politiky“. Druhá třetina přítomných pod fousy bručí, že Senát je na prd, ne-li něco zemitějšího. A zbylí farníci už ho vůbec nevnímají, protože za chvíli přece začíná pedagogicko-psychologický pořad Volejte řediteli („já vím, Karle, že je to hajzl, ale politika je takové svinstvo, že tam aspoň mezi ty ….. zapadne“). Kolik z nich by mohlo dát hlas oponentům onoho rádobynezávislého kandidáta? Jak by asi pan Vladimír dopadl v našem okrsku? Ale proč se vůbec tak blbě ptám? Vždyť víra v Boha a možnost spolurozhodování o budoucnosti vlastního státu spolu přece vůbec nesouvisí…

Autor je redaktorem Katolického týdeníku