Závratně rychlý rozvoj nových lékařských a biologických technologií nás staví před řadu závažných otázek týkajících se počátku lidského života. Většina z nich byla ještě před nedávnem náplní vědecko-fantastických románů. Zdá se, že lidský intelekt v řadě oblastí dosáhl až na hranici naší představivosti.

Poprvé za celou historii lidstva můžeme aktivně zasahovat do dějů souvisejících se vznikem nové lidské bytosti. "Přečetli" jsme již genom našeho druhu. Dokážeme vytvořit embryo bez procesu oplození. Je možná jen záležitostí času, kdy se narodí první dítě, které bude nositelem stejných genů jako jiná, o mnoho let starší, lidská bytost. Zároveň s tím se však ozývají četná varování a závažné otázky, na které je nezbytně nutné hledat odpovědi. Kde leží hranice pro naplňování našich představ o budoucnosti? Kam až může věda zajít v manipulaci s embryi? Jaká etická měřítka uplatnit při posuzování cílů a výsledků vědeckého výzkumu?

Ve dnech 19.-20. října 2002 se v Bruselu konala I. mezinárodní bioetická konference s názvem Conceiving the embryo (Pojetí, pochopení embrya), jejíž účastníci hledali v průběhu diskuse odpovědi na tyto a jiné, podobné otázky. Ústředním tématem konference byl status embrya viděný z biomedicínského, právního a etického hlediska. Z úst odborníků zaznělo bezmála dvacet příspěvků k nejaktuálnějším problémům týkajícím se klonování (terapeutického i reprodukčního), využití tzv. kmenových buněk v léčbě, pojetí statusu embrya v Evropském parlamentu, politické etiky ochrany nenarozeného života aj. Konference byla otevřená všem zájemcům z řad odborné i laické veřejnosti.

V tomto článku se pokusím shrnout některé klíčové postřehy a pohledy na aktuální problémy bioetiky, jak zazněly na této konferenci.

Kmenové buňky v medicíně

V současné době se na evropské i americké půdě živě diskutuje o možnostech a rizicích využití tzv. kmenových buněk při terapii zatím neléčitelných onemocnění. Co však jsou kmenové buňky a jak se získávají? Čím jsou tak výjimečné?

Pro pochopení podstaty problému je třeba rozumět základním principům klonování. Proces klonování lze zjednodušeně popsat takto: z tělesné buňky dárce, který např. trpí nějakou závažnou chorobou, je vyňato buněčné jádro. Toto jádro je pak umístěno do ženského vajíčka, které jsme předtím zbavili jádra. V tomto okamžiku se vajíčko začíná dále dělit, jako by došlo k oplodnění.

Při reprodukčním klonování je pak vzniklé embryo přeneseno do dělohy, kde dále pokračuje jeho vývoj. Po devíti měsících se narodí dítě se stejnou genetickou výbavou, jakou má dárce buněčného jádra. Oproti tomu při terapeutickém (léčebném) klonování je mezi 5. a 7. dnem vývoje odebráno ze zárodku několik buněk, což je spojeno s jeho zánikem. Získané buňky mají v sobě mimořádný potenciál: pod vlivem určitých růstových faktorů se mohou změnit v buňky téměř jakékoliv tkáně. Říká se jim proto buňky kmenové (stem cells). Protože mají genom shodný s organismem dárce, nedochází k odmítavé reakci imunitního systému.

S využitím kmenových buněk se medicíně otevírají nesrovnatelně účinnější možnosti léčby. Například po infarktu by bylo možno část odumřelé srdeční tkáně "opravit" pomocí tkáně vzniklé z kmenových buněk. U jiných, zatím neléčitelných poruch nervového systému (jako je např. Alzheimerova choroba), by bylo možno dosáhnout podstatného zlepšení psychických funkcí pacienta.

Čistě z pohledu medicíny, bez ohledu na etickou stránku věci, je vše v pořádku. ALE... Cena za vyléčení je příliš vysoká: je jí klíčící lidský život. K tomu, abychom tímto způsobem získali kmenové buňky, musíme obětovat jinou rozvíjející se bytost.

Jaké je východisko? Doktorka Paulina Taboada z Mezinárodní akademie v Liechtensteinsku ve svém referátu informovala o současném výzkumu využití kmenových buněk pocházejících z dospělých jedinců (například z kostní dřeně), popřípadě získaných z placenty bezprostředně po porodu. V červencovém čísle prestižního časopisu Nature byl publikován článek, jehož závěry jsou jednoznačné: pro získání kvalitních kmenových buněk lze se stejným, ne-li větším úspěchem použít kmenové buňky dospělých jedinců (adult stem cells). Použití embryonálních kmenových buněk se s ohledem na etické otázky již při dnešním stavu výzkumu nedá obhájit.

Navíc není žádný významný etický rozdíl mezi terapeutickým a reprodukčním klonováním, neboť samotná technika je shodná. "Úmysl, s nímž je klonování prováděno, nemůže ospravedlnit porušování základních práv každé lidské bytosti," uzavírá doktorka Taboada.

Pokračování v úterý