Viditelná a stínová ekonomika Vánoc

Virtuálně se rozplývat nad poezií Vánoc nemá žádný smysl. Za peníze a z úředního pověření to dělá a musí dělat kdekdo. Děti se nestarají o chod světa a liturgického kalendáře a dobře činí. Dárky, radostná atmosféra doma, školní prázdniny či jesličky v kostele nabízejí symbolicky hodnotnější stravu než nutnost dospěláků posvěcená vyšším zájmem a účelem. Ti starší věkem, kteří ještě dokáží nad něčím užasnout, se mohou zahloubat nad metamorfózou Slova, které se stalo Tělem. Nezvyklá věc. Poslušní zvyku církve a vánoční ekonomiky ji slavíme každý rok, abychom na ni úplně nezapomněli. I to stojí za úžas. Mnozí již nežasnou absolutně nad ničím, s výjimkou letošních cen.

Pokusme se podívat novýma očima na čtení ze svátku Narození Páně. Neznámý prorok v babylónském zajetí – náš známý Deutero-Izajáš – nazírá díky Božímu Duchu převelice daleko. Pozoruje z Babylóna v přímém náhledu jednak "trosky Jeruzaléma" (Iz 52,9), jednak slavný příchod Hospodina na Sión (v. 8). Vidí zkrátka moc věcí najednou. Skeptický duch modernisty odchovaný kritickým pohledem vědy nemůže a ani nesmí uvěřit stínové realitě věšteckého vytržení. Neviditelné není viditelné. Zákony logiky, popřípadě fyziky přece platí pro každého. Povolání Božího muže na volné noze mu nedává právo být vyňat z působnosti přírodních zákonů. Televizi v zajetí neměl a trosky rodného města vidět nemohl, natož neexistující slavnostní výzdobu nachystanou pro příchod Hospodina. Podobnou situaci prožíváme ve druhém čtení z listu Židům. Do Vánoc mluvil Bůh skrze proroky, o Vánocích skrze svého Syna. Jak může autor pozemskýma ušima slyšet, co říká na nebesích Otec svému Synovi? Nemožné se stalo skutkem. Biblický autor pořídil zápis rozhovoru z Boží domácnosti, která se od věků a do věků připravuje na Vánoce podle úsloví: "Budu mu Otcem a on mi bude Synem?" (Žid 1,5). Tento výrok jsme komentovali v minulém zamyšlení o čtvrté adventní neděli, takže se k němu nebudeme vracet. Nechť mrtvé stránky na serveru pohřbívají své mrtvé kilobajty. My máme jít a žasnout. Aktuální údiv vyvolává nikoliv tradičně komentovaný přímý přenos Božího Ducha do lidského těla, ale nenápadná inkarnace opačným směrem. Pozemský prorok se vtěluje do nebeské reality. Vtělení Boha do člověka stojí přinejmenším za vánoční kázání. Avšak málokdo – či vůbec nikdo – nekáže o podivuhodné věci opačného druhu. Řečeno po lopatě a psychoanalyticky s nevěřícím panem Freudem: Jak to, že nebeský přenos vyvolává lidský proti-přenos? Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. To víme všichni z Janova evangelia. Málokdo však hloubá nad faktem opačného druhu. Inspirovaní autoři se vtělili do nebeské reality tak dokonale, že viděli neviditelný příchod Hospodina na Sión, odposlouchávali rozhovory v Boží domácnosti, zaznamenali přechod Slova do těla. Bez prorockého proti-přenosu bychom žádné Vánoce neměli. Neviditelné by se sice stalo viditelným, ale bez diváků.

Vtělení beze svědků a komentátorů by bylo ekonomicky na pováženou. V ekonomii spásy samozřejmě. Zde má zneužívaný řecký termín "oíkonomía" své duchovní kořeny. V listu Efezským se o hodině spásy praví: "Bůh v ekonomii plnosti času přivede všechno do jednoty s Kristem" (Ef 1,10). Nebeské hospodářství běží svým vlastním tempem a nemá naspěch. Netíží jej ani deficitní rozpočet vyžilé české generace, ani sanace vytunelovaného průmyslu či bankovnictví. Tolik k nebeskému hospodářství a nyní pojednejme vstřícný přenos v tomtéž listě. Pavel se považuje za renomovaného ekonoma zajišťujícího křesťanům v Efezu přísun kvalitního božího slova: "Slyšeli jste přece o ekonomii Boží lásky, která mi byla dána pro vás" (Ef 3,2). A jsme doma. Boží ekonomii odpovídá její pozemský ekvivalent. Hospodářské úsilí patří k Vánocům i podle Bible, i když si spousta pravověrných myslí něco jiného. Nebeská ekonomie běžela na plné obrátky zejména o Vánocích, jejichž datum ani letopočet neznáme. Zato pozemských docentů této disciplíny nebylo a není nazbyt. K absolutní špičce v oboru patří neznámý autor Janova evangelia, nejvíce komentovaného spisu Bible, který oficiální Kristova církev odmítala brát na vědomí až do počátku 3. století. V souvislosti s lidskou inkarnací do Boží reality vynikají z dnes čteného Prologu evangelia verše 10 a 11. Slovo přišlo na svět, který předtím stvořilo, ale výtvor nepoznal svého stvořitele. Ten sice přišel do vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Ekonomie spásy se rozběhla, ale vyšla téměř naprázdno. Schválně jsem přidal slůvko "téměř". Díky ekonomům typu apoštola Pavla či proroka Jana Křtitele vzpomínaného v Prologu – a koneckonců i neznámého autora úvodu do Janova evangelia – se zdařila opačná transmise lidského slova do nebeských výšin, což dokazuje dnešní čtení z listu Židům. Boží Inkarnace do pozemských dějin potřebuje lidskou anti-inkarnaci do ekonomie nebeské domácnosti. Klapne-li obojí s příslušným církevním potvrzením (přišlo poměrně rychle, asi tak ve 4.-5. století), pak můžeme slavit Vánoce.

Znovu se obloukem vracíme k prorocké zkušenosti, která nás pronásleduje od adventu, díky Izajášově prorocké škole. I dnešní čtení z Deutero-Izajáše ukazuje inkarnaci do nové, zatím neznámé, a přesto očekávané reality Božího plánu spásy. Jeho ekonomie běží i dnes. Nezastavila se kdysi dávno za krále Kýra v Asýrii či za tyrana Heroda v Judeji. Je snadné oslavovat Vtělení, o němž ví nejen starodávná církev, ale i čilý moderní průmysl. Je těžké vtělit se do protisměru a vidět svět Božíma očima. Prorockému duchu se nenabídnou žádné směrovky v podobě elektronického outlooku, který mu mechanickým písknutím připomene blížící se čas vánočního shonu. Ekonomie spásy si jede po svém a málokdo tancuje podle toho, jak se na nebesích píská. Konzumačně naladěné západní lidstvo se rozdovádělo na vánočním čardáši, který po několik desetiletí či století nepůjde zastavit – jako všechny procesy, kterých se zmocní ekonomie ve jménu všelidských a příliš lidských zájmů. Zde není o teoretiky a praktiky žádná nouze, každý si přijde na své. Ekonomie plánu spásy potřebuje znalce svého druhu. Pan profesor by nad podobným tvrzením kroutil hlavou. Přesto platí více než dva a půl tisíce let. Jde o akciovku s ručením neomezeným, ale bohužel i s málo viditelným představenstvem. Vyrozumí své akcionáře jen velmi zřídka. Na kolektivní schůze se čeká několik tisíciletí, od potopy do vesmírného požáru. Klienty si povolávají většinou jednotlivě. Někdy se ustrnou a vezmou to přes kopírku. Valná hromada se bude konat neznámo kdy. Seriózně se na ni připravují pouze pilní věřící a fanatici všeho druhu. Práce v nebeské firmě vyžaduje ekonomy zvláštního druhu. Dokáží se vtělit do plánů a do myšlení šéfů, které nikdy neviděli na vlastní oči. Tito talentovaní jedinci uhodli v průběhu pouhých tří tisíc let celkový taktický záměr trojčlenného představenstva. Pod vedením neomylného generálního skončí celý podnik kosmickou fúzí všeho se vším, jak to naznačil Pavel v listu Efezským. Akcie se vyplácet budou, dokonce neodvolatelně.

Vánoce nepostrádají ekonomický rozměr ani na duchovní rovině. Vtělení Božího Slova vyžaduje ekonomickou rozvahu lidského ducha. Reaguje na Boží prozíravost (oíkonomía, dispensatio) vstřícnou prozíravostí a inteligentní bdělostí. Sleduje nikde nepublikované kurzovní listy a dokáže se včas zbavit nepotřebného balastu končícího ve věčné ztrátě. S tichým či veřejným zoufalstvím hledí na zabedněné rodáky, kteří tohoto nadlidského výkonu nejsou schopni. Vláčí se s břemenem vytunelovaných cenin z dávné minulosti. Za zlaté měny starých dobrých časů všechno fungovalo. Představenstvo na zemi téměř dosahovalo významu svých nebeských šéfů. Počítač opět píše slůvko "téměř". Díky některým ekonomům v církvi a ve společnosti upadla ekonomie Božího plánu spásy v lehké pozapomnění. Ale to nevadí, máme co organizovat a řídit. Vždyť i obyčejné Vánoce představují maximální ekonomické a lidské vypětí pro věřící všech odrůd, obyčejné i hierarchické. Aby všechno klaplo, jak má. Ale co má vlastně klapnout?