Když jsem přemýšlel nad poselstvím letošních Vánoc, nějak jsem si vzpomněl na křídu pana Chestertona. Říkal jsem si, že to, nad čím jsem kdysi přemýšlel, se vlastně už stalo. Před dvěma tisíciletími uchopil Bůh Otec křídu – kterou byl život jeho Syna – do ruky a napsal člověku vzkaz:
Miluji Tě a proto k Tobě přicházím!
A ten vzkaz, který začal psát v jednom venkovském zapadákově uprostřed Judských hor, pokračoval po třiatřiceti letech, kdy visel Syn na kříži za hradbami Jeruzaléma. Tehdy Bůh připsal:
Navždy a všechno jsem Ti odpustil!
A doplnil ještě třetí řádek (o několik dní později) u prázdného hrobu, když Ježíš vstal z mrtvých:
Jsi ospravedlněn a máš ve mně život věčný!
Zbývá vlastně ještě jeden řádek. Do něho můžeš doplnit své jméno. Ten, kdo stvořil svět, Ti vyplnil bianko šek. Šek na věčný život.
Teď už je jenom na Tobě, zda vezmeš do ruky křídu a odpovíš Bohu.
Přeji Vám všem, aby se v tomto čase i ve Vašem srdci opět mohla zrodit víra, naděje a láska, která k nám přišla skrze bezbranné dítě jedné noci v Betlémě.
