Koncem listopadu vyšla v nakladatelství Lidové noviny nová kniha Tomáše Halíka, která programově navazuje na populární a čtenářsky oblíbenou knihu rozhovorů Ptal jsem se cest. Ve čtrnácti kapitolách své knihy, která nemá charakter rozhovorů, autor předkládá úvahy nad různými závažnými tématy i autobiografické záznamy. Jedná se tedy o spojení žánrů ve stylu svatého Augustina a jeho spisu Vyznání, které se nesnaží oddělovat myšlenky od kontextů, v nichž vznikaly. Kniha není pouze běžným životopisem nebo paměťmi, stejně tak ale není jen odbornou filozofickou nebo teologickou studií. Jako si autor neklade omezující pravidla konvenčního žánru, tak i samotný text strukturuje způsobem, ve kterém na autobiografické popisy volně navazují myšlenková schémata a kde se volně prolínají úvahy, které by se daly místy označit jako filozofické, teologické, sociologické i čistě osobní pohledy.

V první a nejrozsáhlejší části knihy autor vychází ze zážitků z cest po všech šesti kontinentech naší planety – provází nás od indických ášramů přes japonské buddhistické kláštery, egyptskou poušť, washingtonské politické kruhy, Moskvu, Řím, Jeruzalém až po expedici do Antarktidy. Nejedná se však pouze o cestopis, nejrůznější, někdy dramatické, jindy naopak humorné, zážitky a zkušenosti ze setkání z různými lidmi jsou mu vždy východiskem k úvahám o stavu současného světa, o dialogu kultur a náboženství, o proměnách na duchovní scéně současného lidstva, o etice a politice i o českém vztahu k víře a k veřejnému životu. Ve druhé části se autor s překvapující upřímností, důkladným sebezpytováním a místy i s lehkou sebeironií svěřuje s hledáním vlastního místa v českém náboženském a občansko-politickém životě; sumarizuje zkušenosti téměř čvrtstoletí trvajícího kněžství, popisuje, jak se vyrovnával s myšlenkou kandidovat na úřad prezidenta. Ani tyto úvahy nezůstávají jen u osobních vzpomínek, nýbrž ústí do hlubších zamyšlení nad vztahem duchovní a politické sféry v současném světě. Třetí část, forma dialogu se studentkou a zamyšlení nad jednou legendou, nabízí filozofickou reflexi problémů víry, ateismu a "mlčení boha" v tragédiích dvacátého století.

Název knihy je citátem z básně Vladimíra Holana a podtitul - Labyrintem světa s vírou a pochybností - je narážkou na Komenského, který svůj spis Labyrint světa také psal v době proměny civilizace, v době změny duchovní, politické a kulturní mapy tehdejšího světa. Celou knihou se prolíná dialog mezi vírou a pochybností, které jsou, podle autora, spolu navzájem v jistém sourozeneckém vztahu, vzájemně se doplňují a potřebují. Víra bez kritických otázek by skončila ve fundamentalismu, stejně jako samotné pochybování a skepse bez víry by snadno vedlo do propasti beznaděje a k zoufalému postoji vůči životu.

Kniha je určena přemýšlivému čtenáři, který není expert v daných oborech. Přestože se v knize také hodně mluví o náboženství, není určena pouze lidem, kteří se považují za věřící. Autor uvádí, že náboženství v nejširším slova smyslu nemusí být jen světovým názorem, ale je, jakožto vztah k posledním hodnotám, jakýmsi rozměrem života každého člověka. K tomuto rozměru chce autor promluvit, kniha je tedy určena všem, kteří jsou ochotni nechat se touto cestou oslovit. "To, o čem se dnes hovoří jako o dialogu mezi věřícími a nevěřícími," říká Tomáš Halík, "není jen dialog mezi lidskými skupinami, ale odehrává se v každém lidském srdci a v každé lidské mysli. V každém člověku se spolu sváří víra a pochybnost a já jsem chtěl ve své knížce vytvořit prostor proto, aby tyto dvě polohy dané otázky vyzněly naplno, aby tím byl čtenář vtažen do tohoto společného zamyšlení."

Tomáš Halík podepisuje svou knihu

Tak jako není tato kniha pouhým cestopisem po kontinentech světa, není, jak při pozornějším čtení rychle zjistíme, ani nějakým bedekrem po různých kulturách, náboženstvích a filozofiích. Autor sice pracuje s různými myšlenkovými schématy, ale ne proto, aby je nějak sumarizoval nebo popularizoval, používá je vždy k vlastním úvahám. Kniha následuje literární žánr, který používal sv. Augustin, totiž autobiografii jakožto rámec pro filozofickou teologii. Kdo by ovšem čekal, že se autor bude vyznávat z podobných poklesků jako Augustin ve svém slavném spise, bude poněkud zklamán. Tomáš Halík na mnoha místech sice promlouvá o svých vnitřních obavách a pocitech s překvapivou otevřeností, pikantní podrobnosti ze své osobní historie srovnatelné se sv. Augustinem však bulváruchtivému čtenáři nemůže nabídnout. Text je sice na několika místech prosvětlen jistým autorovým vztahem k ženě, připomíná ale spíše vztah Augustina po konverzi. Přesto se kritický čtenář nemůže občas ubránit nepříjemným pocitům z nenápadné, lehké a velmi kultivované autorovy sebestylizace. V kapitole zachycující rozhovor ze studentkou, musí zase čtenář vzdorovat jisté nereálnosti až fiktivnosti děje, který je ovšem velmi zábavný a z hlediska záměru sdělit některé koncepty současné filozofie náboženství v podstatě druhořadý.

Také je těžké ubránit se dojmu, že Halík někdy až příliš počítá s jistou obeznámeností čtenáře a některé myšlenky pouze zlehka naznačuje. Podobně je možné pochybovat o tom, že nevěřícího člověka osloví úvahy, které vychází z víry a do hlubší víry směřují a které jaksi předpokládají jistý osobní zážitek s "posvátnem".

Kniha se vyznačuje zřetelně viditelnou otevřeností a přímostí. Je možné, že Halík mnohými úvahami provokuje, a to nejen pokud otevřeně mluví o problematice svého celibátu a kněžství nebo o problémech v katolické církvi obecně, ale také když své znalosti ze sociologie a psychologie využívá ve zcela osobní - subjektivní rovině. Jak však sám upozorňuje, nechce, a proto se ani nesnaží, oddělit své dvě možné identity: kněze a vědce, ale naopak využívá obě stejnou měrou. Právě ona provokace, splývání různých přístupů a kladení otázek, na které neexistují definitivní a absolutní odpovědi, však činí knihu jedinečnou a ojedinělou. Přestože se v textu občas vyskytují některá slabší a méně čtivá místa, celkově lze říci, že je četba knihy velkým zážitkem. Zvlášť silná je kapitola Proměnění v Hirošimě, kde autor předkládá svou inspirativní vizi, ve které srovnává proměnění Krista na hoře Tábor a jeho rozhovor s Mojžíšem a Eliášem se známým asijským symbolickým vyobrazením fiktivního rozhovoru Buddhy, Lao-c´ a Konfucia.

Co je bez chvění, není pevné. Labyrintem světa s vírou a pochybností, Lidové noviny, 2002.

Spoluautorem je Michaela Bartošová

Foto: Petr Jäger