Když se někdo připravuje na maturitní písemku z češtiny, je to jistě chvályhodné. Problém ale nastává, když k tomu dostává prostor na stránkách Christnetu. Já bych za autorku článku "Cesta k domovu podle P. Jana Balíka" tipoval nějakou osobu starou (alespoň duchem), zapšklou a sveřepou, které někdo musel příšerně ublížit. Ale toto dílko, horlící proti mladým lidem a jejich hledání Boha, je paradoxně napsáno studentkou gymnázia.

Podtitul "Diecézní centra mládeže, ráj nebo peklo?" by se hodil i do Blesku a nezapadl by ani v nedávno zkrachovalém Supru. O "pekle" se ale člověk v tomto článku nic nedočte. Článek je od začátku až do konce, jak by řekl jeden náš politik, "naprosto prázdný a falešný". Dokonce ani uváděný počet stran knihy a formát A5 nesouhlasí. Ani očekávání "faktografické" publikace není na místě, protože kniha má v podtitulu "Svědectví...".

Nemám obavy, že by článek autorky Ludmily Hamplové někomu ublížil nebo někoho odradil od hledání Boha. Uškodit může nanejvýš pověsti Christnetu, který se jinak poctivě snaží mapovat to, co se děje v církvi, i když musí neustále bojovat s bulvarizací, což si redaktoři sami uvědomují. A přitom například informace o setkání ve Žďáru n. S., pokud vím, nebyly problémové. Jiní lidé z týmu Chrisnetu jsou schopni s mládeží pracovat bez podobných předsudků (viz moderování Tomáše Zdechovského v srpnu ve Žďáru n. S.).

Nechci a asi taky nemusím obhajovat dílo DCM. To se velmi dobře podařilo desítkám mladých lidí v knize, kterou ovšem redaktorka Christnetu Ludmila Hamplová nechtěla pochopit. Pokud někoho neosloví ani úvodní slovo P. Karla Pilíka, ani zmiňovaná svědectví, lze říci jen jediné: "Komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí..." Sám za sebe chci jen jako pravidelný spolupracovník pražského ADCM přidat svoji zkušenost s tím, že v ADCM jsou lidé na svém místě, v dobrém slova smyslu profesionálové a že za ně dostatečně mluví jejich práce – např. těch 4500 mladých lidí, kteří společně chválili Boha ve Žďáru. To je ale jen špička ledovce. Centra se těší plné podpoře biskupů na straně jedné (viz například videokazeta "Vy jste sůl země" ze Žďáru n. S.), na straně druhé jsou na svých akcí schopna oslovit i některé lidi stojící zcela mimo církev a křesťanství (mj. výbornými cestopisnými přednáškami nebo koncerty špičkových interpretů).

Od novináře/ky "centra křesťanství na internetu" bych očekával postoje křesťanské, a ne takto vlažné a ustrašené. Když už by toho autor(ka) nebyl(a) schopný/á, měl by alespoň platit etický kodex novináře. Novinář/ka by se neměl/a řídit jen svými city a pocity, ale pravdivě popisovat realitu kolem sebe.

Nechci odsuzovat šmahem, chci jen upozornit, že výrazy jako "podezřelé", "obavy o duševní zdraví popisovaných osob", "ztrácí logické uvažování", "hošík či cudná katolická dívenka", "naivita, neochota", "vyznívají komicky", a hlavně závěr "lehce slaboduchý celek" a "škoda, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly", jsou silně přestřelené.

Autorka se ohání jakýmisi "přemýšlivými čtenáři", "skupinou mladých, rozumně uvažujících lidí" a "myslící osobností". Kdo do této skupiny mimo samotné autorky ještě patří? Obávám se, že mimo jiné i hrdinové jiných autorčiných článků - "huliči trávy" ("Tráva tu prostě je, hulí ji lidé a i oni mají svůj rozum, který se jistě naučí dobře používat") nebo "masturbátoři" (sexualita je dar a je prý na člověku, jak s ní naloží).

Recenzi, na kterou autor reaguje najdete zde.

Odpověď redaktorky Magazínu ChristNet.eu Ludmily Hamplové je zde.