Jsem studentka gymnázia, v kojeneckém věku pokřtěná, a nyní v síti všech možných i nemožných pastoračních snah. Pravidelně docházím na místní "spolčo", jezdím na "vikariátka" i "diecézka", dokonce jsem absolvovala část Celostátního setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Tedy pojem "pastorace mládeže" znám na vlastní kůži.

Inkriminovanou knížku jsem zakoupila na Vikariátním setkání v Dolní Čermné, kde se prodávala za 100 Kč, byť původní cena byla 150 Kč. Po pořízení knížky jsem s mladými lidmi vytvořila debatní kroužek. Pro upřesnění dodávám, že jej tvořil student arabštiny, pedagogiky, jeden voják základní služby, studentka ekonomie, studentka lékařské fakulty, církevního gymnázia a já. Všichni praktikující katolíci. V této skupině vznikly podklady pro můj článek.

Mé osobní postoje formuje křesťanské prostředí a právě to mě učí, že být křesťan neznamená být leklou rybou plovoucí po proudu, ale živou bytostí, která se umí vypořádat i s tím, co je jí konkrétně nepříjemné. Z těchto důvodů se nesnažím být "křesťanský publicista", ale člověk mající své osobní postoje, za něž nese zodpovědnost.

Své kolegy v Magazínu ChristNet.eu vnímám jako svébytné osobnosti, nemusíme spolu vždy souhlasit, ale respektujeme se navzájem. Recenze je do jisté míry subjektivní, jinak by se z ní stal obyčejný referát.

Píši to, co skutečně vnímám rozumem i citem, a ne to, o čem si kdokoli jiný myslí, že by být napsáno mělo. Na daný článek přišlo mnoho reakcí, a to je dobře. Každá z nich mě těší, neb mi odhaluje dalšího originálního člověka, který jen nepapouškuje cizí názory.

Vážím si spolužáka, který "hulí trávu", ale dokáže se mnou vést diskusi a nepohoršuji se nad někým, kdo řeší svou sexuální nevyrovnanost masturbaci, avšak skutečně přemýšlí. I ty považuji za lidské bytosti. Mrzí mě, že někteří mladí katolíci ještě do stádia samostatného myšlení nepřišli, ale jistě se jim to podaří.

Doufám v milosrdenství Boží a také v to, že Hospodin má smysl pro humor. Asi se teď potutelně usmívá a přemýšlí, co že to vlastně řešíme. Vlastně nic, jen stavíme zdi, přes které se těžko přelézá. Proto ho prosím o sílu zbořit své zdi a otevřít se dalším lidem. A to je mé přání všem i Sekci pro mládež při České biskupské konferenci.

Článek je odpověď na reakci Jiřího Follera.

Zmíněnou recenzi najdete zde.