Zajímalo by mne, zda křesťané a muslimové věří ve stejného Boha? Ptal jsem se na to jednoho kněze a ten mi odpověděl, že ne, protože v jedné známé mešitě je nápis: Náš Bůh nemá syna.

Odpověď na tuto otázku není vůbec jednoznačná. V zásadě se ale dá říci, že ve stejného Boha současně věříme, i nevěříme. Pokusím se v krátkosti celý problém osvětlit. Islám a křesťanství mají společnou tradici danou okolnostmi jejich vzniku. Tedy z pozice starozákonní "Abrahámovské" tradice (Gn 16; Gn 21,1-21) lze říci, že křesťanství a islám se na poli své tradice obracejí ke stejnému Bohu. Bohu Abraháma a Jákoba. Tato tradice je i poměrně zajímavým a důležitým jednotícím prvkem obou našich náboženských systémů ve vzájemném dialogu. Z tohoto pohledu tedy kněz, kterého jste se ptal, pravdu neměl.

Ovšem pokud se na celou problematiku podíváme pohledem faktu, že náš křesťanský Bůh je Trojjediný, zaznamenáme velké neshody. Co to znamená? Důležitým bodem, kde se křesťanství a islám naprosto rozcházejí v pojetí Boha, je právě příběh Ježíše z Nazareta – Krista, vykupitele, v jehož spásonosné události se zjevila právě identita našeho trojjediného Boha. Tento fakt muslimové striktně odmítají. Islámská teologie je teistická, ba co víc, je monoteistická, dokonce radikálně monoteistická, ale v žádném případě není trinitární. Křesťanské chápání Boha se naproti tomu zakládá právě na události kříže, kde se nám Bůh sebezjevil v Ježíši z Nazareta. A právě tady se velmi jasně rozchází islám a křesťanství.

Křesťanské, připusťme že poněkud komplikované, chápání Boha jako jednoty tří Božských osob rozrušuje z pohledu Islámu integritu jednoho jediného Boha. Nápis "Náš Bůh nemá syna", jak jej zmiňujete, by tedy mohl být jakýmsi vyjádřením právě toho, že: "Náš Bůh je jediný, pravý, nepotřebuje žádného syna, aby mohl provést své spásné záměry". Z tohoto hlediska a pod vlivem citátu z mešity, který zmiňujete ve své otázce, Vám patrně Váš kněz odpověděl a z výše popsaného pohledu měl také pravdu. Bylo by ale chyba zapomínat právě na onu společnou tradici Abrahámova Boha, která je dobrým základem pro vzájemnou komunikaci a ze které obě naše náboženství vycházejí.

Doporučená literatura:
Műller, Zdeněk: Islám – historie a současnost, Svoboda, Praha 1997.
Kropáček, Luboš: Islám a Západ. Historická paměť a současná krize, Vyšehrad, Praha 2002.
Denny, Frederik M.: Islám a Muslimská obec, Prostor, Praha 1998.
Fleissing, J., Bahbouh, Ch.: Malá encyklopedie Islámu, Dar ibn Rushd, Praha 1993.
Krejčí, J. (editor): Islam in contact with rival civilizations, FILOSOFIA, Prague 1998.
Waldenfels, H.: Světová náboženství jako odpovědi na otázku po smyslu života a světa, Zvon, Praha 1992.
Štampach, Ivan Odilo: Malý přehled náboženství, SPN Praha 1992.

I vy můžete položit otázku.