Válka v Iráku je každodenností našeho života. Jak na tuto skutečnost odpovědět - polemizovat s vyjádřením prof. Halíka, napadnout stanovisko České biskupské konference, kritizovat prezidenta Bushe či Klause, nebo hledat odpověď na otázku proč?

Každá válka v sobě nese mnoho otázek ptajících se po jejím smyslu, po tom, co přinese a co nám vezme. Mnozí se snaží "říkat svá otevřená stanoviska", druzí na ně reagují, ale na otázku, co válka přinese mě samotnému, si stejně musíme odpovědět každý sám.

Jinak válku bude hodnotit Iráčan, kterému bomba zabila půl rodiny, jinak matka amerického vojáka, který byl zastřelen při vojenské operaci a jinak novinář, politik či občan, který z tepla svého domova sleduje všechny události skrze média. Stejně lehce bych mohl najít sto argumentů pro válku jako sto proti ní.

Z hlediska člověka, který studuje média, je důležitější spíše nežli obsah vyjádření České biskupské konference k válce k Iráku rychlost tohoto vyjádření i schopnost reagovat na věci, které se dotýkají "každodenního života našich občanů". To jsou věci, které lze nějak objektivně hodnotit. Na obsah se vždy budu dívat z pohledu subjektivního.

Válka v Iráku je realitou, se kterou se budeme muset každý nějakým způsobem konfrontovat a vyrovnat se s tím, protože i přes všechna původní optimistická tvrzení amerických představitelů bude trvat velmi dlouho. Tím se tak postupně stane naším "denním chlebem", který nám bude servírován nejen skrze média.

Jednou ale tato válka snad skončí. A ať už tato válka dopadne jakkoliv, z logiky věcí vyplývá, že kde byl čas kácet, tam bude i čas sázet, kde byl čas bořit, tam bude i čas stavět. A vždy na tomto času, který nastane, někdo hodně zbohatne, zatímco jiný v nedávném čase o mnohé přišel. A to je bez ohledu na všechna prohlášení, komentáře, kritiky a zprávy možná jedna z jistot, které tato válka přinese.