Seznamka
Už méně známé jsou písně, ke kterým Kryla inspirovala jeho vojenská služba. Jen tráva se ptá, proč mám oči plné soli... Těmito slovy Karel Kryl v písni Jen tráva se ptá vyzpíval své trauma z vojenské služby - trauma z kusu ocele stvořeného k zabíjení. Sloužil u protiletecké obrany státu. Nesnažme si ho ale představit, jak podává náboje u protiletadlového děla. Kryl byl kresličem v operačním středisku. O to více traumatizující pro něj ale vojna byla. Musel zakreslovat na mapu operačního prostoru pohyb každého letadla. Tak se vojáci základní služby stávali proti své vůli nástroji komunistické zvůle. Jejich zakreslování totiž pomáhalo navádět stíhačky proti narušitelům vzdušného prostoru socialistického Československa – zbloudilým práškovacím letadlům z Německa...
Více známé jsou ale například Krylovy "vojácké" písničky. Pomineme-li parodii na W. Matušku Pušky a děla, můžeme připomenout píseň Lásko! Se záměrným patosem se Kryl stimuluje do role mladého vojáka: Dvacet let necelých, odznáček na baretu, s úsměvem dospělých vytáhnem cigaretu, v opasku u boku nabitou parabelu, zpíváme do kroku pár metrů od bordelu... Slovo vojácké bylo záměrně v uvozovkách, píseň Lásko! totiž není ani zdaleka tak vojácká, jak by se mohlo na první pohled zdát. Jako spíš krutě pravdivá, když popisuje válečný zmatek v duši vojáka, který degraduje jeho lidství až do té míry, že si válku zamiluje. Stejně vyznívá i píseň Morituri te salutant (známá často jako Cesta), kde se jediným přítelem vojáka stává jeho rezavý kvér.
Na druhou stranu je ale potřeba říci, že Kryl dokázal opěvovat i válečné hrdinství. Píseň - nebo spíše balada - Lilie vypovídá nejen o tragičnosti války, která dělá z žen vdovy. Ve svých slovech totiž obsahuje jistou úctu k rytířské povinnosti bojovat. Stejně tak i královský šašek nakonec v písni Král a klaun nečekaně sáhne z protestu proti dobyvačné válce k násilí.
To, proti čemu Kryl protestoval, totiž bylo zneužití násilí. Svou solidaritu s Polskem vyjádřil svou v exilu polsky napsanou písní Organy v Oliwie:Být vděčný té ruce, co zbytky ti hází, když není co jíst a je Vánoční čas..., která končí slovy v refrénu zahrají samopaly ve jménu humanity. To, co učinilo Kryla Krylem, protest proti obsazení Československa armádami Varšavské smlouvy v roce 1968 v písni Bratříček, snad netřeba připomínat. Méně známá, ovšem mnohem více hořká je píseň Tak vás tu máme. Začíná slovy: Tak vás tu máme, bratři z krve Kainovy, poslové noci, která do zad bodá dýku. Tak vás tu máme, bratři, vnuci Stalinovi, však ne jako včera, dnes už bez šeříků...
Koneckonců ale ani svou špatnou zkušenost s armádou nehodnotil černobíle. To, co mu na armádě snad nejvíce vadilo, bylo to, jak ji komunismus překroutil. Jak sám poznamenal, armáda, kde může poddůstojník ve funkci politruka vyřídit kteréhokoliv důstojníka, když o něm řekne, že je politicky nespolehlivý, není armádou. Postoj Karla Kryla k vojenskému násilí tedy nebyl tak jednoznačný, jak by se mohlo na první pohled zdát. V jedné diskusi o roce 1968 totiž například mezi přáteli prohlásil: ...že stát vlastnící armádu by se snad měl bránit. A že kdyby mi někdo dal pistolku, tak by snad i střílel.
Těžko však předpokládat, že by Kryl tak tvrdě jako komunistické násilí kritizoval dnešní válku v Iráku. Mám pocit, že by spíš pochyboval o úmyslech demonstrantů před velvyslanectvími USA. Asi jen málo z nich by totiž viděl protestovat například před velvyslanectvím Ruska proti válce v Čečensku. A neváhal by jim to tvrdě připomenout.
Hrozící atomová válka Karla Kryla také přiměla k napsání písně Tisíc roků míru. Dnes sice nehrozí nebezpečí atomové katastrofy, ale slova i melodie, která Kryl použil, popisují stejně hrozně následky války atomové i biologické nebo chemické: Prázdné domy, slepé dveře, šedá halda tvárnic, šumí stromy, kvetou dveře na betonu dálnic.... není Boha, není Ďábla, jenž by přišel na zem, bojovníci z feldmaršálky pro pravdu a víru po tisíci letech války svorně hnijí v míru, v tisící rok míru.
Tato strašná představa definitivního míru ale nebyla pro Karla Kryla východiskem z válečného bahna, do kterého se dnes lidstvo zase o trochu více ponořilo. Jako věřící křesťan si totiž až příliš dobře uvědomoval to, co zpíval v písni Gloria: Je tichá noc svatá, v níž nepadá sníh, a šílenec Svět řekou bláta se brodí, je slepý a hmatá po ořízkách knih, snad po stovkách let znova Kristus se zrodí... Gloria zazní, buď na nebi sláva a na zemi mír.
