Ze zdvořilosti jsem svého zajíce politoval a v tom jsem si všiml, že na má slova začal odpovídat. Drkotaje vyvinutým chrupem mi sdělil, že je obětí spiknutí. Jede po něm – právě ten lid. Pod pláštíkem naivní nepoučenosti se prý skrývá tvrdé jádro, na němž si má on zlámat zuby, sobi nohy, Děda Mráz berlu mrazilku a Santa Claus platební kartu. Prý už na vlastní slechy slyšel matky a jejich děti, důchodce a jejich psy, ba i psy a jejich blechy, jak si potajmu šeptají: "Vyženeme je, vyženeme cizáky..." A to všechno jen kvůli tomu, že on sám je zum Beispiel Germán, Děda Mráz má daču za Moskvou a kolega Claus je přítelem amerického lidu. "Chtějí nás ti vaši lidi uštvat nastavováním sezóny – já z toho mám revma a jeden Clausův sobeček je už skoro kožený, tak se léčí na nějakém ostrůvku kdesi u Floridy. Ale jestli to tak půjde dál, praštíme vám s tím tady, na Vánoce si vzpomenete nejdřív na Mikuláše a jarní svátky vám připomenou leda nějací trapně uřvaní ptáci nebo katolíci." Hněv vehnal zajíci do očí slzy a sladké slzy Nestlé mu potřísnily náprsenku z alobalu s motivem slepic snášejících vejce, takže by jí žádný obyčejný prášek nedokázal navrátit původní čistoskvoucí svěžest...
Teď už o tom víte taky. Odložte proto odsudky, pravý smysl předsvátečních nákupů nám šťastná náhoda právě zjevila. A proto nakupujme, nakupujme, nakupujme!