Toto jméno nenajdeme v encyklopediích významných osobností, jen letmé zmínky zaznamenáme v dějinách naší církve na sklonku socialismu. A přece jde o jednu z nejvýraznějších postav, které svými postoji dokázaly pohnout dějinami. Žádní vysocí představitelé církve, žádní doktoři teologie, žádní křesťansky orientovaní politici, ale jednoduchý soukromý zemědělec – ten dokázal zorganizovat petici za náboženskou svobodu.

S tichou a později i zřetelnou podporou kardinála Tomáška, přece však sám a sám uprostřed moravských lánů dal dohromady požadavky, jejichž výsledky dnes už považujeme za naprosto samozřejmou součást našeho života: svobodné vyučování náboženství na školách, náboženské vysílání v rozhlase a televizi, možnost vydávání náboženské literatury a periodik, vězenští a vojenští duchovní, ustanovování duchovních do funkcí bez dozoru státních orgánů a řada dalších aktivit.

Není divu, že komunistická státní moc odpověděla zoufalým útokem. Především se snažila Augustina Navrátila zlomit a zastrašit, ano, udělat z něj člověka duševně chorého. Násilné internování v psychiatrické léčebně v Kroměříži a další šikanování jej ale nezastrašilo. S podivuhodnou umíněností dokázal neuvěřitelné: jeho petici podepsalo v roce 1988 na 600.000 obyvatel tehdejšího Československa. Bylo to největší hromadné vystoupení občanů po roce 1968.

Ani po tzv. sametové revoluci, kdy se většinu z požadavků proslulé petice podařilo naplnit, nesložil Augustin Navrátil ruce v klín. Jeho důslednost a poukazování na negativní vývoj v církvi jej sice nepřivedly znovu do vězení, či na psychiatrii, ale přátel na vysokých místech mu nepřidaly. Věřím, že by pochopil moji půjčku z G. Hauptmanna, když napíši, že zemřel "Blázen v Kristu" Augustin Navrátil. Ať odpočívá v pokoji.

Pohřeb zemřelého Augustina Navrátile bude podle informací z kroměřížského farního úřadu v pátek 9.5.2003 v 15.00 v kostele Všech svatých v Hradisku u Kroměříže.