Patří náboženská výuka ke všeobecnému vzdělání?

Mám za to, že náboženská výuka patří ke všeobecnému vzdělání v celém civilizovaném světě. Jde o zásadní lidské postoje a hodnoty. Proto i v naší zemi je na různých stupních škol dětem tato výuka poskytována. Mnohdy však jen jako jedna z mnoha informací, např. v dějepisu, v literatuře nebo ve společenské výchově.

Naše školství není konfesijní, a proto je pochopitelné, že žáci a studenti by měli dostat informace o všech hlavních náboženstvích, o víře, vztahu k sektám a další znalosti. Bohužel jim tyto informace podávají ve valné většině učitelé, kteří sami v této oblasti poučeni nikdy dobře nebyli. Vedle toho bývá na škole možnost zvolit si nepovinně hodiny konfesijního náboženství.

Podle mých zkušeností zvláště na středních školách je o tuto výuku zájem pramalý. Učí zde kněží a katecheté, začasté způsobem, který mladé lidi neosloví. Zvykli jsme si apodikticky hlásat pravdy víry, tak to prostě je a basta! Jenže neumíme příliš argumentovat, chybí nám schopnost mluvit slovníkem pochopitelným pro nevěřící. Pokud jsem se na školách dostal do hodin občanské výuky, byly vždy informace a hovory o víře a křesťanství přijímány s dosti velkým zájmem. Je mi ale docela jasné, že celý rok bychom asi takový zájem nezaznamenávali.

V několika hodinách je ale možné odpovědět na otázky a pokusit se ne o výuku, ale o nabourání předsudků, které žáci i jejich profesoři mají. V tomto směru má naše církev velký dluh. V oné "šedé zóně" občanů je pak mnoho sympatizantů, kteří v podstatě na oslovení čekají. Církevní autority by si ale měly uvědomit, že lidi nezajímá ani tak církev, jako spíše víra. Je tedy většina odpovědnosti na rodinách, na tom, jak dokážeme působit v zaměstnání, ve škole jako kolegové, spolužáci, přátelé, abychom víru a Boha dokázali ostatním přiblížit a ne znechutit.

Znalosti z náboženství jsou tedy i na té neutrální rovině naprosto nutné. Bez nich jsme ztraceni v uměleckých dílech, ve studiu dějin, nemůžeme pochopit důvody a důsledky jednání lidí. Vírou a náboženstvím motivované myšlenky, literární a umělecké výtvory, ba i náš nejběžnější slovník je něco, na čem stojí civilizace, která nás obklopuje a v níž žijeme. I když si to většina z nás neuvědomuje, hodnoty našich životů stojí i dnes stále na náboženských postojích. Myslím, že stojí za to právě třeba alespoň základní výukou na školách, byť nekonfesijně podávanou, tyto kořeny odkrývat a pomáhat lidem k vědomí, kam patří.

Z dokumentů doporučuji:
Apoštolská exhortace Familiaris consortio od Jana Pavla II.
dekret Apostolicam actuositatem č. ll
konstituci Gaudium et spes č. 52
deklaraci Dignitatis humanae č. 5
deklaraci Gravissimum educationis
dokument o katolických školách z roku 1977, který zhotovila Kongregace pro katolickou výchovu.

I vy můžete položit otázku.