Seznamka
Už sám název "článku měsíce" navozuje dojem, že problémem nejsou ani tak interrupce, jako spíše jejich kriminalizace – "co s tím?" Jakoby nebylo třeba bránit zlu zrušením barbarského zákona, který toto zlo umožňuje, ale spíše omlouvat ty, kteří se v něm zabydleli a považují jej za normu jako autorkou citovaný prezident ČLK David Rath. Velmi podivná je také snaha zpochybňovat věci dávno jasné - zatímco vědci bezpečně stanovili počátek lidského života, autorka naopak tvrdí, že "otázka počátku života zůstává stále uspokojivě nedořešena". Nezajímá ji podstata věci?
Proč se pisatelka vyhýbá základní pravdě, že právo na život má každý a že o tomto právu není možné rozhodovat? Nežijeme ve 21. století, které je stoletím lidských práv, z nichž právo na život je prvním právem? Bez práva narodit se by nebyla žádná další práva. Život chápeme jako největší Boží dar, nebo jej můžeme prostě odmítnout, a to i za jiného? Jestliže podle autorčiných slov "záleží na úhlu pohledu, velká část lékařů je spokojena", pak jde o relativizaci života a povýšení účelového zabíjení počatých dětí nad ústavní zásadu ochrany lidského života před narozením.
A o čem svědčí citace studenta F. Bublana, "který se na Teologické fakultě JČU specializuje na církevní právo"? Pisatelka nejprve ocituje závažné ustanovení kanonického práva o exkomunikaci v okamžiku potratu a vedle toho postaví studentův názor, že návrh na zrušení potratového zákona "spíše než diskusi vyvolá zděšení, například mezi lékaři" (o tom, že diskuse běží již tři týdny, nic neví?). V textu, který by šel k jádru věci, by byl spíše citován názor skutečné autority Teologické fakulty JČU, a tedy vedoucího katedry církevního práva Dr. Jiřího Kašného ThD. Místo toho autorka cituje další studentovo zdání, "že poslanci nejsou schopni vyvolat diskusi jinak než snahou podat provokující návrh zákona".
Takže, co si z této ukázky křesťanské publicistiky může vzít křesťanský čtenář? Exkomunikace za potrat je sice nejtěžší církevní trest, ale student Bublan je pohoršen tím, že někdo navrhuje zákaz potratů a "provokujícím" způsobem vyvolává diskusi o zlu potratů. Škoda, že autorka místo laických úvah nepoužila ověřitelná fakta. Stačilo říct, že od listopadu 1989 podle komunistického zákona přišlo o život přes třičtvrtě milionu dětí v různých prenatálních stádiích. Že genocida počatých dětí v ČR má za následek vymírání české populace tempem 20 tisíc za rok. Jen tyto dvě prosté skutečnosti vypovídají o potratové situaci více nežli sebedelší spekulace v "článku měsíce". Jiří Karas, poslanec, www.karasj.cz
