Byl jsem nemile překvapen mírou nepravd a demagogie v tučně vytištěném Sdělení Sekretariátu ČBK (dále jen Sdělení) s názvem Biskupové: Neodebírejte Report ve věci Mezinárodního reportu a jeho referování o berlínském Kirchentagu v Katolickém týdeníku č. 34. Sdělení je podkladem pro doporučení kněžím a věřícím k odhlášení odběru Mezinárodního reportu. To je na české poměry poměrně neobvyklé, a tedy závažné rozhodnutí, neboť mi není známo, že by podobný osud potkal i jiné časopisy, které věřící čtou.

Ale k Sdělení konkrétněji. Tvrdí se v něm, že jsem uvedl čtenáře v omyl konstatováním, že kardinál Vlk byl členem "ekumenické delegace". Vycházel jsem z faktu, že organizací letošní delegace na Kirchentag byla pověřena starokatolická církev, a to ve spolupráci s ČBK a ERC.

Převzal jsem tuto informaci ze zprávy Tiskového střediska ČBK, jak byla uveřejněna dne 27. 5. pod názvem "Ekumenický Kirchentag v Berlíně" a jejímž autorem byl Martin Horálek. Otevřel jsem si internetovou stránku Tiskového střediska ČBK, abych se ujistil, zda jsem citoval správně. K mému velkému překvapení jsem zjistil, že zpráva byla přepracována a že již neobsahuje zmínku o hlavním organizátoru české účasti, tj. starokatolické církvi. V této původní zprávě se dále praví, že na organizaci české výpravy spolupracovali starokatolíci s ČBK a ERC (tutéž zprávu uvedl Katolický týdeník č. 23). Naštěstí jsem si před dvěma měsíci původní zprávu TS ČBK vytiskl a mohu ji kdykoliv použít jako důkaz proti lživému tvrzení sekretariátu ČBK.

Sdělení dále Reportu vyčítá, že neinformoval o suspendování P. Hasenhüttla. Již však neuvádí, že P. Hasenhüttl byl suspendován až po vytištění červencového čísla Reportu!

Dále prý napadám Ekumenickou chartu. Autor Sdělení používá zde i na jiných místech výrazů, kterými znevažuje důležitou diskusi ohledně pojetí ekumenismu. Snad si někteří čtenáři vzpomenou na otázky, které Mezinárodní report u příležitosti vydání Ekumenické charty adresoval kardinálu Vlkovi (viz MR, srpen 2001). "Nenapadali" jsme ECH, pouze jsme žádali kompetentní církevní autoritu o vysvětlení, jak je možné sloučit katolické učení o jedinosti Církve, mimo kterou není spásy, s některými formulacemi ECH. Na naše dotazy se nám nedostalo věcné odpovědi. Jak si to máme vysvětlovat?

Odvolání se na autoritu kardinála Ratzingera či kardinála Kaspera není plně adekvátní. Jistě, můžeme se obrátit se stejnými dotazy na zmíněné autority, my však doufali v dialog s církevní autoritou nám bezprostředně nadřazenou. Navíc eklesiologická stanoviska kardinála Kaspera jsou veřejně známá a patří mezi učitelským úřadem mnohokrát odsouzená (spásonosnost soudobého judaismu pro židy, popření přímé apoštolské posloupnosti, odmítání "ekumenismu návratu" apod.).

Sdělení o mně dále uvádí, že jsem "známým lefébvristou" a že "kalím vodu". Tato část Sdělení již nemohla být více denunciační. Předně se ohrazuji proti tvrzení, že jsem "lefebvristou".

Jsem římským katolíkem, vyznávajícím katolickou nauku v její úplnosti a věrný neomylnému učitelskému úřadu katolické církve. Je morální povinností autora Sdělení prokázat opak. Do té doby se z jeho strany jedná o nespravedlivé nařčení, za které je před Bohem plně odpovědný. Autor Sdělení tvrdí, že coby "lefebvrista" považuji Jana Pavla II. za schismatika. To je ničím nepodložená lež! Jan Pavel II. je právoplatně zvoleným papežem, za kterého se denně modlím.

Ano, ne vždy souhlasím s jeho aktivitami a názory (zmíněný ekumenismus, setkání v Assisi, políbení Koránu apod.), týká se to však jen těch postojů a činů, jež nemají charakter neomylného řádného či mimořádného učitelského úřadu a jejichž bezpodmínečnou závaznost mi dosud žádná církevní autorita, na kterou se obracím, nechtěla či nedokázala zdůvodnit.

V kontrastu ke zpochybňování mé věrnosti katolické církvi jsem jedním z mála katolických laiků, hájících před rozzlobenou liberální veřejností nedávný dokument Kongregace pro nauku víry o nepřípustnosti homosexuálních svazků. Tyto skutečnosti však autorovi Sdělení nebrání v tom, aby přede mnou a Mezinárodním reportem, kde jsem jen jedním (a ne příliš častým) přispěvatelem, varoval.

Negativní posudek na moji osobu je však jen zástupným problémem. Kdyby českým a moravským biskupům opravdu záleželo na pravověrnosti katolického tisku, nedávali by v Katolickém týdeníku prostor liberálně smýšlejícím kněžím a laikům, pravoslavným či protestantům, jejichž věroučné i morální pozice jsou v přímém protikladu ke Kristově vůli. Neprodával by se v kostelech měsíčník AD, oficiální církevní tisk by nepropagoval aktivity jinověrců a podobných příkladů bych mohl uvést desítky.

Mezinárodní report si nedělá patent na pravdu, ale zdá se, že je pro někoho černým svědomím a jiným zase překáží v budování církevních struktur na jiné bázi, než je katolická nauka, svěřená Ježíšem Kristem apoštolům a jejich nástupcům k uchování a předání všem následujícím generacím.

Autor je členem redakční rady časopisu Mezinárodní report.
Tento článek je podle informace vydavatelů časopisu Mezinárodní report zároveň oficiálním stanoviskem ke Sdělení Sekretariátu ČBK, otištěném v Katolickém týdeníku č. 34