Pro někoho to jsou možná překvapující čísla, pro jiné asi ne. To, co začaly postkomunistické země včetně té naší prožívat v devadesátých letech, se dá v státech západní Evropy vypozorovat již několik desítek let dříve.
Tento trend začal v Severní Americe v 60. letech a postupně se dostal do všech států západní Evropy. Souviselo to se sociologickou přeměnou společnosti, kdy už nebylo manželství pokládáno za jediný možný způsob prožívání vztahu mezi mužem a ženou. Dále také mladí lidé začínali více studovat a věnovat se svým koníčkům a zálibám. Jeden z důvodů je i nechuť se na někoho vázat.
Též se do popředí v žebříčku u žen dostala kariéra, a tím začalo docházet k doložení vstupu manželství na pozdější věk. Většinou na čas, kdy byli lidé ochotni mít děti. V rozhodnutí o vstupu do manželství také čím dál více začaly hrát roli ekonomické faktory.
Projevem tohoto trendu je a bylo i to, že těhotenství ženy přestalo být důvodem k uzavření sňatku. Proto i od 60. let můžeme vidět trend vzestupného počtu tzv. svobodných matek. V České republice je například každé čtvrté prvorozené dítě nemanželské.
Pohled do historie
Podíváme-li se do naší historie, zjišťujeme, že z hlediska dlouhodobého nejde o nic zvláštního a neobvyklého. Rozdíl spočívá pouze v procentuálním zastoupení svobodných lidí v populaci.
V Soupisu podle víry z roku 1651 můžeme najít mnoho svobodných žen a mužů přes 40 let, kteří sloužili na statcích. Tito lidé se nikdy neoženili a nevdali nejen z ekonomických důvodů, ale i z důvodů zdravotních, sociálních, náboženských atd. V 19. století existovalo v Rakousko–uherské říši spousta ústavů pro tzv. svobodné panny, o které se většinou na sklonku jejich života neměl kdo starat.
V Itálii je to běžné
Pokud se podíváme k našim jižním sousedům Rakušanům či do Itálie, zjišťujeme, že tam je být ve třiceti letech svobodný velice běžné. V obou zemích se sice uváděné důvody trochu liší, ale podstata problémů zůstává stejná.
"Třicet osm let není žádný věk," říká učitelka Anna Marie Roselli, která se v tomto věku údajně šťastně vdala a měla syna Filipa. Žít bez závazku jí prý dalo ohromnou možnost cestovat, a tím si splnit svá dětská přání.
I když je tento trend ve střední a severní v Itálii čím dál častější, někteří italští odborníci upozorňují na nebezpečí plynoucí z odkládání sňatku do středních let. Především je podle nich třeba hledat problém v náročnosti manželského soužití, kdy s přibývajícím věkem partneři velmi často těžce hledají cesty, jak vystoupit ze svých velmi dobře zažitých stereotypů.