Asi před měsícem zveřejnila ČTK bombastickou zprávu odvolávající se na shrnující výsledky dva roky starého sčítání lidu, domů a bytů, kterou vydal Český statistický úřad. Touto zprávou bylo prohlášení, že podle sčítání poklesl počet "věřících" obyvatel České republiky v roce 2001 oproti roku 1991 o téměř 12 %.

Důvěra v údaje uváděné Českým statistickým úřadem není dlouhodobě příliš vysoká. Není ani divu. Výběr otázek pro sčítání lidu v roce 2001 byl například v oblasti náboženské sociologie proveden tak nešikovně, že ještě před zveřejněním výsledků se vedly v odborných kruzích sáhodlouhé debaty, co výsledky ohledně náboženství mohou vlastně signalizovat. Nejmarkantněji se rozpaky nad výsledky ČSÚ ukázaly například u Náboženské společnosti svědků Jehovových: V roce 1991 se k nim při sčítání lidu hlásilo přibližně 14000 lidí a v roce 2001 asi 23000 lidí. Přestože - a nyní se podržme - od roku 1995 podle svých vlastních statistik publikovaných v oficiálním periodiku Strážná věž udávají svědkové Jehovovi počet svých členů v České republice téměř neměnně 16000! To je jistě šokující a neuvěřitelný padesátiprocentní rozdíl (sic !!!) oproti výsledkům uváděným Českým statistickým úřadem.

Obdobně je to ale i s jinými církvemi. ČSÚ dokonale matematicky zpracoval naprosto vágní a nepřesná vstupní data. Rozhodně není pravda, že počet věřících u nás klesá. Abychom se dobrali aspoň přibližné pravdy o vývoji religiozity u nás, je kromě údajů ze sčítání lidu třeba kombinovat i údaje z různých jiných zdrojů, nejlépe asi údaje z Evropského průzkumu hodnot z roku 1999. Ve světle těchto vzájemně se porovnávajících statistických dat je snad možné považovat za relevantní následující religionistická fakta:

Za prvé: Počet lidí hlásících se k nějaké náboženské skupině (církvi či společnosti), případně hlásících se k nějaké jasně definovatelné víře za posledních deset let skutečně poklesl. O čem to však svědčí? Zdá se, že interpretace není tak jednoznačná. Jak jsme viděli na příkladu svědků Jehovových, náboženství funguje pro mnoho lidí jako významný sebeidentifikační činitel a počet těch, kteří se hlásí k jednotlivým věrovyznáním, nemusí korespondovat s počtem lidí reálně nábožensky věřících. Je mnoho lidí, kteří se cítí být například katolíky (podobně jako se třeba cítí být sparťany či ochránci zvířat) a přitom nevěří v Boha, o Ježíši či Panně Marii ani nemluvě (podobně jako je reálně nezajímá fotbalová liga a vegetariánství)! I když nelze podcenit fakt "přestárlosti" tradičních církví v roce 1989, zdá se, že statisticky významný (12%) pokles lidí, kteří se hlásili k nějaké církvi či náboženské skupině v roce 2001 byl způsoben spíše lidmi, kteří se k té které náboženské skupině či víře hlásili z důvodů víceméně jiných než ryze náboženských.

Za druhé: Z množiny lidí, kteří se k nějaké náboženské skupině, církvi či víře explicitně hlásí, zůstává už asi pětasedmdesát let zcela neměnný poměr římských katolíků. Zatímco ostatní církve a náboženské skupiny se drží se svou členskou základnou pod hranicí 5% a díky tříštění protestantské části spektra jejich procentuální podíl stále výrazně klesá (zejména u České církve evangelické z 4,5% v roce 1991 na 3,7% v roce 2001 a u Církve československé husitské z 3,9% na 3,3%), procentuální zastoupení římských katolíků se mezi ostatními vyznavači různých církví a náboženství drží stabilně a téměř neměnně na 85%.

Za třetí: Počet lidí, kteří sami sebe vnímají jako věřící, to znamená počet těch lidí, kteří se případně cítí i případně necítí být členy nějaké církve nebo věrovyznání, do roku 1991 mírně vzrostl (z 42,8% na 43,2%). V témže období počet lidí, kteří se deklarují jako nevěřící, klesl z 51,8% na 48,5%. Nejmarkantnější pokles ovšem nastal u lidí deklarujících se jako přesvědčení ateisté - z 5,4% v roce 1991 na 2,9% v roce 2001! S tím jenom koresponduje dlouhodobě potvrzovaný údaj, že počet lidí věřících v Boha se v české populaci stabilně udržuje asi na 40% a počet lidí věřících v posmrtný život na 35%.

Co z toho všeho plyne? Přinejmenším to, že svým bombastickým prohlášením o poklesu počtu věřících za posledních deset let u nás si Český statistický úřad opět ušil z ostudy kabát. Není pravda, že počet věřících v ČR poklesl. Opak je pravdou, počet lidí, kteří "nezávisle na tom, zda chodí do kostela, nebo ne" o sobě prohlašují, že jsou věřící, v České republice mezi lety 1991 a 2001 mírně vzrostl. Co výrazně pokleslo, je počet přesvědčených ateistů a částečně i počet věřících, kteří se hlásí k nějaké jasně definované skupině či věrovyznání. Mezi těmito však výrazně, dlouhodobě a stabilně (z 85%) dominuje římskokatolická církev.