Pořad ČT 2 "Národ v sobě" (13.10.2003) o kauze provozní budovy Národního divadla leckoho pořádně vystrašil. A to nejen svou "národnědivadelní" jednostranností, ale i použitými výrazovými prostředky. Z útoků a soudů pronášených hrobovým hlasem vanul duch rudé kulturní úderky, včetně průvodních jevů, jako je zamlčování a překrucování skutečnosti. Jen těžko lze uvěřit, že nezávislá veřejnoprávní televize odvedla tak tendenční práci.

Ale k věci: nešťastné vydání provozní budovy ND Řádu sv. Voršily bylo pranýřováno mnohokrát. Vždy s neuspokojivým výsledkem. Také oživování kauzy v ČT 2 divadelníky sotva uspokojí, jelikož je neuspokojila ani původní nabídka na darování budovy. Připomenu jen, že znovunabytí objektu Národním divadlem tehdy zmařil postoj jeho vedení, které darování odmítlo s tím, že nabízený dar přece patří jim.

Vyvolávání nálad proti voršilkám nebylo a není na místě. Už proto, že sporná budova jim nebyla vydána formou vrácení jimi vybudovaného objektu, ale jako náhrada za zcizený majetek. Skutečná velikost tohoto majetku byla v pořadu ČT 2 zamlčena. Nešlo o náhradu za jednu jedinou budovu v Divadelní ulici, zmiňovanou v pořadu, ale především o tzv. Chourovy domy a rozsáhlou klášterní zahradu.

Chourovy domy byly činžovní domy na jednom z nejlukrativnějších míst Národní třídy. Z jejich výnosu voršilky financovaly své veřejně přístupné školství. Ještě v 50. letech minulého století, když komunistická policie násilně odvážela sestry do pracovních táborů, byly tyto domy plně funkční. Když se vrátily sestry z internace, na jejich místě stála obludná stavba reálného socialismu, aniž by byla řádu poskytnuta sebemenší náhrada.

Podobně tomu bylo i s klášterní zahradou, která se původně rozprostírala i pod historickou budovou ND. Jen pro osvěžení paměti: byly to právě české vlastenky voršilky, které potřebný pozemek pro stavbu Zlaté kapličky rády poskytly.

Zapomínání na tyto skutečnosti Národnímu divadlu nepomůže. Mnoho by nepomohlo, ani kdyby sporný objekt v dražbě získal někdo jiný. Hrdlení o jeho další využívání by jen pokračovalo s jiným vlastníkem. Stát by ovšem měl do sporu vstoupit. Nikoli protiprávním vyvlastněním, ale finanční částkou umožňující odkup objektu Národním divadlem. Jedině tak může být napravena chyba v zákoně, který odpůrci restitucí používají jako odstrašující příklad pro nevracení majetku. Kdyby byla Řádu sv. Voršily ihned vyplacena finanční náhrada za zcizený majetek, nemuselo k celé anabázi vůbec dojít.

Autor je poslancem za KDU-ČSL